Zrovna když si začínali myslet, že je Portugalsko už nemá čím překvapit, odhalilo jim svůj největší poklad. Zhruba tak by mohl začít příběh domu, který se nachází v Sintře. Je to příběh, který začal docela nenápadně. Ale pokračoval koupí nemovitosti, rekonstrukcí a velkým stěhováním celé rodiny.
Bydlení s dětmi v Emirátech jim nesedělo
Vezmeme to postupně. Manželský pár, ona původem z Martiniku, on původem z Belgie. Potkali se ve Spojených arabských emirátech, v Abú Zabí, kde oba pracovali. Zamilovali se, vzali se, měli spolu dvě děti. A teď by asi pohádkový nádech vyprávění měl pokračovat tak, že žili šťastně až do smrti. Událostem úplně předbíhat nebudeme, jen doplníme, že bydlení s dětmi v Emirátech jim úplně nesedělo. Na práci to je země zajímavá, ale domov ani jednomu nepřipomínala. A pak to na ně přišlo.
)
)
)
)
Život je příběh na pokračování
Během společné rodinné dovolené v Portugalsku se zahleděli do kouzelné krajiny v Sintře. Přišla jim dokonalá. Měla klidnou a neuspěchanou venkovskou atmosféru, atlantické klima, evropský životní styl. Bylo to tolik odlišné od pouštní krajiny, kde předtím našli zaměstnání a sami sebe. A oběma to připomínalo domov. Takže se rozhodli, že se přestěhují do Portugalska, kde začnou žít. K tomu popisu objevené harmonie a selanky je ale třeba dodat to nejpodstatnější. Našli tu totiž dům, který jim padl do oka.
Ten dům, který se nachází na severních svazích pohoří Sintra, byl postaven na řadě umělých a kamenem vyskládaných teras. A bylo poznat, že se historicky postupně rozšiřoval prostřednictvím přístaveb. Nebyl to tak úplně obyčejný dům. Měl, tak jak to bývá u památnějších staveb v portugalských vesnicích, i své přízvisko. Říkalo se mu Eugaria. Mimořádné domy totiž svou identitu získávají. A tohle stavení kdysi patřilo příslušníkům rodiny d'Orey, majitelům rozsáhlého panství. Nebyla to honosná vila, spíš větší statek na vsi se zázemím. A byl nádherný.
)
Dům, který si zasloužil opravit
Pravda, v době, kdy jej ten zcestovalý manželský pár objevil, tu zase tolik krásy nebylo. Viděno střízlivýma očima šlo o soubor objektů, který potřeboval pořádnou rekonstrukci. Peněz ale neželeli, dům si koupili. A s velkou pomocí lisabonských José Adriao Arquitectos se pustili do oprav, přičemž stavebních prací, které na sebe navazovaly, nebylo zrovna málo. Ale na jejich konci čekalo to, po čem všichni toužili nejvíc: obraz příjemného a poklidného domova.
)
)
V rámci rekonstrukce do domu přenesli nebo znovu oživili původní prvky. Staré masivní dveře, kovové mříže a tepání ze zábradlí. S původními součástmi domu ovšem nepracovali jako s muzejními artefakty, architekti je pečlivě zrestaurovali a znovu začlenili do nového designu, což jim umožnilo zůstat součástí každodenního života.
)
)
Přestavba v duchu moderních zvyklostí
Interiér byl kompletně přestavěn s použitím betonových podlahových desek a cihlových příček, čímž se vyřešily základní problémy s komfortem včetně špatné tepelné izolace a nadměrné vlhkosti.
)
)
Výsledkem je dům, který respektuje své četné vrstvy historie a zároveň reaguje na potřeby současné rodiny. Prostory nyní přirozeně plynou přes strmý pozemek a otevírají se směrem k zahradám, lesu a vzdálenému Atlantiku, čímž vytvářejí dům, který je hluboce spjat s krajinou i minulostí. Jestli to bude dál pokračovat, až k tomu žili šťastně…? Život je příběh na pokračování, takže se ještě uvidí. Ovšem s bydlením v domě, jako je Eugaria, je pohádkově pravděpodobný.
Zdroj: José Adriao Arquitectos, Nuno Almendra
Foto: Nuno Almendra
