Stoupající hladina moří nutí pobřežní města přehodnocovat svou budoucnost. Brooklyn v New Yorku není výjimkou. Ale místo tradičních hrází a norných stěn sem jistý architekt přichází se snivým návrhem, který s vodou nevede boj, nýbrž se jí zajímavým způsobem přizpůsobuje.
Nadmořská výška okolo pouhých deseti metrů
Představovat si „co by bylo kdyby“ se občas může jevit jako ztráta času, protože budoucnost si zpravidla postaví hlavu a projeví se docela po svém. Někdy se ale přemýšlivé snění může opřít o větší porci reality a pak už dávají úvahy o tom, co by jednou mohlo být, smysl. Jako v případě nápadu architekta Ruxuana Zhenga, který se zamyslel nad tím, co jednou bude s newyorským Brooklynem.
Co by s ním asi tak mělo být? Jde o to, že s čestnou výjimkou oblasti Prospect Park, hřebene zvaného Ridge a části Brooklyn Heights, dosahuje většina rozlohy Brooklynu nadmořské výšky okolo deseti metrů. Což není zrovna mnoho, připočítáme-li blízkost moře. A hladina moře neklesá. Stoupá. Sice jen v průměru o 3,6–4,6 milimetru za rok, ale to tempo se zvyšuje. Za posledních zhruba sto let tak vodní hladina poskočila o jednadvacet centimetrů.
)
)
)
)
Problém pro čtyři z pěti newyorských čtvrtí
Ano, dá se namítnout, že pro překonání limitu deseti metrů je to více než dostatečná rezerva. Navíc je Brooklyn obtékán spíše řekou East River, obkroužen je newyorským zálivem a k oceánu to má ještě daleko. Ale i ty centimetry navíc se počítají. Při bouřlivém počasí a vlnobití by už mohl za pár desetiletí i Brooklyn patřit mezi oblasti ohrožené záplavami, rozlivem vody. Hovoří se o tom, že velká voda by mohla být problémem pro čtyři z pěti newyorských čtvrtí už do patnácti let. A co pak?
Newyorská radnice má pro takové scénáře samozřejmě připravené krizové plány, které většinou počítají s nejrůznějšími ochrannými bariérami, protipovodňovými stěnami a podobným repertoárem. Nic, na co by se nepřišlo už jinde. Nic, co by překvapilo jinak, než vysokou cenou a poněkud ošemetnou spolehlivostí. Protože stavět hráze proti velké vodě, která nemusí celá léta vůbec přijít, je dost nevděčný podnik. Takový, jehož financování se před veřejností těžko obhajuje.
)
Nedělat hráze, budovat systém adaptace
Což už nás dostává ke snícímu panu architektovi, Ruxuanu Zhengovi. Jeho představa možného řešení překvapivá rozhodně je. Vodu totiž nevidí jako problém, ale spíš jako příležitost k včasné nápravě. Nenavrhuje přitom nějaký systém hrází, ale spíš úpravu profilu zástavby při pobřeží. Tak, aby Brooklyn neměl s nějakým tím šplouchnutím při bouři komplikace.
Ve svých nadnesených vizualizacích architekt představuje projekt, při němž se brooklynské molo Canarsie Pier postupně promění v protipovodňovou adaptivní městskou smyčku, která bude nově definovat rozhraní mezi architekturou, infrastrukturou a též odolností architektury a infrastruktury vůči klimatu.
)
)
Tři fáze řešení
Jeho návrh se odvíjí ve třech fázích. První fáze modernizuje část tzv. Belt Parkway, oblasti, která dříve tvořila bariéru mezi sousedskou zástavbou a vodou – vyvýšením nové bytové a dopravní páteře nad ní. Druhá fáze navazuje na tuto smyčkovou strukturu s dalšími byty, lehkou železnicí a vodní dopravou. Třetí fáze pak aktivuje okraj s hotelem a obchodní čtvrtí, která přináší veřejný život na nábřeží a zároveň podporuje povědomí o dlouhodobé udržitelnosti pobřeží.
K čemu je to dobré? Stručně řečeno jde o návrh, který pobřeží Brooklynu široce transformuje. A vytváří z něj takové území, do kterého voda ne že nesmí, ale ve kterém neškodí.
)
)
Řešení, které by ocenila i jiná města
Kromě toho každá z těch tří fází reaguje na předpokládané 100leté úrovně povodní v Canarsie pro roky 2025, 2050, 2100 a 2500, na základě dat meteorologů. Budovaná struktura s časem roste vertikálně, ale nestává se přímo bariérou, hrází. Spíš strukturou, která do sebe integruje zelené střechy, terasy a vyvýšené chodníky. Je to dílo, které se dá popsat jako: „Život s vodou, ne proti ní.“
Celé to místo na budované smyčce si vytvářenou infrastrukturu představuje jako model koexistence. Systém, který se vyvíjí spolu s prostředím. Mokřadní ochranné pásy, vyvýšené zahrady a veřejné platformy umožňují koexistenci přírodních a městských systémů. Ona budovaná smyčka není nějakou obrannou linií, hrází proti vodě. Ale živoucí hranou: flexibilní, nepřetržitou a orientovanou na komunitu.
)
)
Ačkoli projekt není realizován, otevírá nové způsoby uvažování o roli architektury v klimaticky nejisté budoucnosti. Ukazuje, jak spekulativní design může řešit hluboce praktické otázky, ať už bydlení, dopravu a environmentální rizika. A tím zároveň může přetvářet kulturní a prostorovou identitu pobřežních měst.
Jinak ten snivý projekt, Město na smyčce (City on the Loop) není ojedinělé a na míru šité řešení jedné lokalitě, ale celkem slušně replikovatelný koncept. Dal by se rozvíjet i jinde, než jenom v newyorském Brooklynu. Všude tam, kde by se voda mohla stát problémem. A kde se místo toho může stát spíše příležitostí ke změně.
Zdroj: Ruxuan Zheng
Vizualizace: Ruxuan Zheng
