Žijeme v mírném klimatickém pásu naší planety, ale slovo „mírný“ mnohdy příliš mírné počasí nesymbolizuje. Dokazují to teplotní rekordy v létě i v zimě. Rostliny rostoucí v mírném pásu jsou přivyklé na chladné zimní období vegetačního klidu a s tím jsou spojené viditelné znaky snížené vegetační aktivity - především opad listů. Ovšem je dosti složité hovořit v mnoha případech o původních rostlinách, některé druhy expandují bez přičinění člověka, ale s naším přičiněním jich expanduje do nepůvodních oblastí ještě více. Některé dřeviny proto snadno přežijí i ty nejtužší mrazy, ale ty choulostivější (především zahradní kultivary) vyžadují ochranu před mrazem.
Všechny listnaté dřeviny našeho klimatického pásma se na zimu připravují podobným způsobem. Již v létě, kdy by nás ani nenapadlo na zimu myslet, dřeviny zpomalují až zastavují růst a více než na prodlužování výhonů se soustřeďují na vyzrávání svého dřeva. Pouze takové dřevo je totiž schopno přečkat zimu a odolat silnějším mrazům. Pro dobré vyzrávání je třeba dostatek fosforu a draslíku a naopak skoro žádný dusík. Přídavek takto sestaveného hnojiva koncem léta a na podzim dřevinám pomůže. Velkým omylem naopak je neustálá vydatná zálivka a dodávání dusíku. Obojí totiž stále podporuje prodlužovací růst, ale dřevo už nestihne vyzrát a je jasné, že v zimě pak takové výhony okamžitě pomrznou.
Hnojení dřevin před zimou
Všem dřevinám tedy mohou před zimou uškodit dusíkatá hnojiva. Ovšem některá hnojiva dřeviny před zimou naopak potřebují. Především je třeba si uvědomit, že hnojení neslouží k dosažení nejvyššího růstového výkonu, nýbrž k harmonickému růstu a ke zvýšení odolnosti vůči mrazu a suchu. Mechanismus včasného ukončení růstu rostlin je zcela automatický a dochází k němu každoročně koncem vegetačního období. Ale pozor, pokud budeme hnojit příliš brzy (již na konci srpna), můžeme postupné ukončení vegetace dřevin porušit a rostliny jsou zimou zaskočeny jako nevyzrálé. Potřeba hnojení je pro dřeviny celoroční, a to dokonce i v zimě. Hlavní zásobárnou živin je přitom pro dřeviny půda. Kvalitní humózní půda udržuje živiny jako houba vodu, písčitou půdou projdou živiny za dešťů jako sítem.
Kvalitní půda u kmene stromku
Chlévská mrva
Stromy preferují plná hnojiva s dlouhodobým účinkem. Dřevinám pomůžeme zapravením organických hnojiv a rašeliny či kompostu před zimou. Při organickém hnojení přeměňují půdní bakterie organická hnojiva na živiny, které jsou pro rostliny přijatelné. A to jen takové množství organického materiálu, jaké rostliny potřebují. Navíc půdní bakterie zadržují živiny. Čili je nesmyslné nadměrné hnojení minerálními (umělými) hnojivy, pouze tím zasolujeme půdy a pustošíme jejich povrch. Organické hnojení stále zlepšuje úrodnost půdy, zlepšuje její dýchání, zvyšuje odolnost rostlin vůči nemocem a také snižuje náklady potřebné na ochranu rostlin. Klasikou je chlévský hnůj a kompost a právě na podzim je ideální jejich zapravení do půdy. Koňský hnůj je zase dobrý brzy z jara - ohřívá půdu a kořeny rostlin. Jeho rozklad probíhá rychle a s tím je spojené uvolnění značného množství tepla (využívá se toho i v pařeništích a sklenících).
Dalším zcela „čistým“ přírodním hnojivem je rašelina. Pro svůj vysoký obsah humusu se stala hlavním dodavatelem organických látek půdám zahrad bez kompostu. Ovšem pozor – rašelinový humus má různé vlastnosti, záleží vždy na původu. Při volbě nevhodného druhu rašeliny můžeme dokonce způsobit úpadek některých rostlin. Především dejte pozor, zda je konkrétní rašelina určena ke hnojení.
Nakonec je třeba si uvědomit, proč vlastně zapravujeme čistá humusová hnojiva do půdy v měsících, kdy nejsou rostliny olistěné. V tuto dobu je totiž hnojení jednodušší. Živinami obohacená humusová hnojiva a hnojiva organická můžeme zapracovat krátce před zimou, ale i krátce před zahájením vegetačního období.
Kompost je třeba dobře prosít a nezetlelé zbytky použít do nového kompostu
Více složkové organické hnojivo
K dispozici je pro dřeviny i řada průmyslově zpracovaných organických hnojiv. Je ale třeba se v jejich případě řídit dávkováním uvedeným na obalu! A je též třeba poradit se u zahradníka nebo přímo v prodejně, jaké hnojivo je pro jakou rostlinu vhodné. Dokonce jsou nabízena hnojiva s ochrannou vrstvou, která disponují všemi důležitými živinami a stopovými prvky. Účinkují jen ve vegetačním období a uvolňují živiny jen při vyšších teplotách - tedy v době, kdy to rostliny potřebují. Tato hnojiva se tak nevyplaví do spodních vod a rostliny je spotřebují beze zbytku. Pokud však chcete použít draslík k podpoře vyzrávání, pro většinu dřevin je jeho aplikace vhodná už v září.
Ochrana opadavých dřevin před zimou
Některé druhy zimní ochranu potřebují a jiné ne. V případě listnáčů se musíme soustředit především na takzvané japonské javory, ovšem ochranu potřebují i mladé kaštanovníky, křehovětvec, zelkovy a z listnatých keřů třeba arálie, ibišek, ořechokřídlec, krásnoplodka, venkovní fuchsie, zimolez lesklý, komulie a růže.
U některých dřevin je vhodné obalit kmen silným kartonem či vrstvou novin. U malých stromků můžeme obalit celou jejich korunku netkanou textilií a přes ni nasadit třeba papírový pytel.
Obalený kmen
Zimolez
Ibišek
Japonský javor
Cesmína
Hortenzie
Kaštanovník s dozrálými plody
Obzvláště náročné jsou na zimní ochranu stálezelené listnaté keře. Základem úspěchu je v jejich případě vhodně vybrané chráněné stanoviště, které by též mělo být přistíněné kvůli letním horkům. Stálezelené listnaté keře vyžadují kvalitní a hlubokou půdu, dobře zásobenou vláhou a bohatou na organické látky. Tyto keře nesnášejí v zimě holomrazy a v létě zase sucho a prudké slunce. Skímie, cesmíny, leukothoe, mamoty, rojovníky, pierisu, hortenzie (byť jsou odolnější) a hebe vyžadují na zimu vysokou nastýlku listí. Tyto keře též můžeme obalit bílou netkanou textilií.
Peřina z listí je vůbec tou nejpřirozenější ochranou. Nesmíme však použít listí starých ovocných dřevin, jelikož zde je riziko zárodků houbových chorob a škůdců. Některé patogeny v listí zdárně přezimují a na jaře se infekce rozšíří. Listí ovocných stromů je též nevhodné svými fyziologickými vlastnostmi. Tyto listy jsou nejčastěji velice měkké, rychle se rozkládají a hnijí. Použít bychom proto měli tužší listy opadavých dřevin (dub nebo buk). Listy nakonec vždy zafixujeme například chvojím proti rozfoukání větrem.
Obalený kmen
Vápenný nátěr kmenů
Výhoda vápenného nátěru spočívá v tom, že kmen se sluncem na jaře méně prohřívá a rozdíly teplot den - noc jsou menší, což sníží riziko praskání kůry. Navíc je vápno výbornou desinfekcí od některých přezimujících škůdců. Aplikovat lze vápno hašené, které si můžeme vyhasit sami třeba ve staré vaně, nebo vápenný hydrát, jehož smíchání s vodou je velmi snadné. Nevýhodou vápenného nátěru je pracnost a podivný vzhled stromů a keřů.
Svázání větví menších jehličnanů, ale i některých listnatých keřů a stonků ozdobných travin
Svázáním ochráníme dřeviny menšího vzrůstu před polámáním vlivem nadměrných sněhových srážek a namrzlého ledu. Svázat lze v podstatě větve všech jehličnatých dřevin, ale i některých listnatých keřů.
Ochrana mladých stromků před okusem zvěří
Pokud je naše zahrada či dřeviny rostoucí před plotem (obzvláště ty mladé) dostupná zvěři, je vhodné tyto stromky a keře ochránit pletivem. Okus zvěří může mnohdy způsobit naprostou katastrofu a dřeviny téměř zcela zničit. A i když na jaře něco vyraší, je zcela zmařen nás záměr dřeviny vhodně modelovat.
Chráníme růže
Růže chráníme před mrazem nahrnutím okolní zeminy do středu trsu, do výšky cca 40 cm. Stromkové růže odvážeme před zimou od opory a skloníme k zemi. Celý kmínek zapustíme i s částí korunky do vyhloubeného rigolu a zahrneme. A pozor - růže ohýbáme každý rok na stejnou stranu. Též je vhodné kmínek i korunu obalit papírem či textilií. Mladé sazenice se po ořezu přikryjí například sklenicí.
