Držte je ve stínu a chladu
Ano, whisky, vodka, gin, třtinový rum z tropů nebo mexická tequilla bez problémů přežijí za pokojové teploty. Ale zrovna tak se odborníci shodují na tom, že nějaký ten chlad je z hlediska dlouhodobé konzervace přeci jen zapotřebí. Optimum pro uskladnění se pohybuje někde mezi 14-16°C. Tedy opravdu o něco míň, než je naše typická „pokojová“. Možná za to ale může chyba u zdroje. V průměrné vyhřáté skotské domácnosti víc než 17 °C teploměr neukáže, takže pro skotskou je tu chladivý kout přímo ideální.
Proč vlastně tolik záleží na teplotě? Když zrovna nemrzne, neměl by to být problém, ne? Pravda je taková, že teplo vede k rychlejšímu uvolňování lihových výparů, jejich expanzi (a případně zpětné kondenzaci). Z hermeticky uzavřené láhve se sice nic neztratí, ale ten „kolotoč“ uvnitř láhve ubírá nápoji na kvalitě. Dochází z ovlivnění aromatu, vysrážení barviv. Nic hezkého, co by potěšilo znalce archivů.
I proto se vyplatí držet láhve s potenciálně zajímavým obsahem co nejdále od slunce. UV paprsky obsahu pravda nevadí, ale vystavení slunečnímu záření má stejný efekt, jako vyšší teplota. Podporuje oxidaci obsahu. Slunce je přitom o chlup agresivnější, než prosté teplo. Flaška Bacardi v testech dopadla po 15 dnech na sluníčku hůř, než v teplé místnosti. Bourbon ztratil 10 % barvy, láhev pravé skotské skoro 40 % barvy. To už je znát a nepotěší.
A ještě poslední doušek k debatám o teplotě. Nakonec totiž zase tak extrémně nezáleží na chladu/pokojové teplotě, jako spíše na jejich neregulovaném střídání. Ideální úložiště alkoholu má především teplotu stabilní, v průběhu dne i celého roku. Bar situovaný vedle topení, pod kterým v zimě přitápíte, je špatně.
Některé si o zimu přímo říkají
Flaška vodky vystavená v mrazáku? Také vás takový obrázek vrací zpět do mládí? Pravda je taková, že žádný alkohol nepotřebuje ke konzumaci podchlazení tak kritickým mrazem. Je to spíš záležitost osobních preferencí a chuťové volby. Vodka a gin si chlad před podáváním zaslouží, ale potenciál většiny klasických alkoholových nápojů (typicky whisky) se plně rozvine spíše při nahřátí lidským teplem.
Někdy je uchovávání v chladu nezbytnou podmínkou. Vermut patří do ledničky, stejně jako sherry a portské. Fortifikovaná vína jsou našlapána cukrem, a nikdo přece nechce, aby se vlivem okolních podmínek takzvaně „zvrhla“. Do ledničky určitě patří všechny krémové likéry, které zhusta bohužel chováme při pokojové teplotě. Je to chyba, kterou bychom měli napravit.
Sedni nebo lehni? Pro likéry platí, že jim prospívá uskladnění nastojato. Platí to i pro láhve s whisky. Jejich zátka je zpravidla inertní, ale dlouhodobé luhování by mohlo uvolnit některé nežádoucí části do objemu láhve, a to by byla trochu škoda. Vína si naopak poležení zaslouží. Barviva pak nesesedají ke dnu, a jsou stále plnou součástí celého objemu láhve.
Je láhev poloplná, nebo poloprázdná? Otázka, která má prověřit váš sklon k optimismu, je ale kritická. Čím více volného místa uvnitř láhve, tím více prostoru k oxidaci obsahu. Z hlediska dlouhodobého skladování je každá načatá láhev špatně. Nevybízíme vás k nestřídmosti, ale láhev můžete buď neotevírat, nebo raději s přáteli dopít.
Ne každý alkohol vás může přežít
Platí, že láhev, kterou nikdy neotevřu, se nikdy nezkazí? Neplatí. Většina „(s)prostých“ lihových nápojů má výrobcem garantovanou dobu trvanlivosti. To, co se stane po deseti letech s lahví tuzemáku, nic změnit nedokáže. Po pěti letech také vyprchá kouzlo z většiny ovocných destilátů (s čestnou výjimkou švestek).
Možná by se ale vyplatilo probrat domácí archiv, jestli vám tam místo nezabírá něco, co už stejně není k pití. Některé kvalitní alkoholické nápoje (whisky) mohou přečkat staletí. Musíte se o ně ale patřičně starat.
Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com
