Na otázku „Jak se staví v Polsku“ se dá paradoxně odpovědět mnohem snáze než na vzteklé konstatování českých stavebníků „Proč to nejde u nás?“ Na to se odpovědět nedá. Skrytá úřednická mafie bránící pokroku? Nenasytné politické strany a firmy na ně napojené? Řeči ke sklenici oroseného moku. Je ve všem mediálním smogu a tématickém chaosu vůbec možné říci, kdo může za stav českého stavebnictví? A hlavně za složité a zdlouhavé povolování staveb? Nebylo by lepší místo typicky českého hledání viníků stav rychle změnit? Nedávno jsem shlédl dokument o tomtéž v zemích Pobaltí. Rychle, jednoduše, z domova. A teď Poláci, před kterými se snažíme „prsit“ v kdejakém oboru. Věčný rival. Ale efektivnější. „Za co, pane Bože, za co…,“ chtělo by se říct.
Polská cesta, polský model
Jaká je polská cesta ke stavebním povolením? Polské úřady mají 65 dní na rozhodnutí a jednotné digitální podání. Předvídatelnost a rychlost oproti české právní nejistotě a nerovnoměrné praxi úřadů. Pevné a jednoznačné lhůty, jednotné formuláře a stále širší elektronická podání, rychlejší změny v územním plánování a standardizace vstupních dokumentů. „Polský model“ byl postaven na disciplíně procesu a tlaku na elektronické podání. Digitalizace se přitom v Polsku neopírá jen o generický formulář na webových stránkách, ale také o systémové služby. Například portál e-Budownictwo umožňuje žádosti vytvářet, podávat a sledovat online. Polsko navíc rozvíjí i digitální stavební deník a digitální knihu objektu.
)
Tvrdá data. Hlupák hartusí, chytří se poučí
Kde kdo v Česku spílá polské kvalitě a cenám. Za český neúspěch mohou polská jablka, vepřové, plastová okna, dlaždice apod. Co je polské, to je nekvalitní a přitom levné, tím nás Poláci konkurenčně likvidují. Zakažte polský import, vykřikují čeští pantátové u „píva“ a guláše z divočiny. Hlupák hartusí, chytří se poučí.
)
Česká debata o rychlosti povolování staveb se mohla teprve nedávno opřít o hodně tvrdá data. V lednu 2024 ukázal průzkum ČKAIT (České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě), do kterého se zapojilo přibližně 1100 autorizovaných odborníků, že u bytových domů vychází průměrná délka územního řízení okolo pěti měsíců. Podobně je na tom i stavební povolení, společné řízení trvá v průměru půl roku. V praxi navíc roste rozptyl podle regionu, připravenosti projektu i kapacit konkrétního úřadu.
Názor předsedy ČKAIT
Nejistotu ještě zvýšila zpackaná digitalizace stavebního řízení. „Legislativní turbulence posledních let, nový stavební zákon a jeho úpravy z roku 2024 spíše zpomalily povolovací procesy v Česku, někde dokonce zcela zastavily,“ řekl Robert Špalek, předseda ČKAIT. Ministerstvo pro místní rozvoj v technické části auditu samo popsalo nedostatky v projektovém řízení, kontrole kvality dodávek, dokumentaci systémů i uživatelské přívětivosti. Výsledkem je prostředí, kde se místo jednoho řízení často řeší, jakým kanálem podat žádost, jaké podklady jsou v dané chvíli uznatelné a kdo je vlastně povinen dokumenty doplnit. Dokonce i zjednodušování dokumentace narazilo na paradoxní efekt. Rychlejší cesta k razítku ještě nemusí znamenat rychlejší výstavbu.
„Žádný poctivý stavebník přece nechce co nejrychleji získat jen stavební povolení. Všichni přeci chtějí stavbu především co nejdříve dokončit, zkolaudovat a poté dlouhou dobu bezproblémově užívat. To by měl být hlavní cíl všech změn stavebního práva, a to se zatím neděje,“ doplnil předseda ČKAIT.
)
Co Poláci udělali jinak
„Polsko si v povolování staveb už několik let systematicky pomáhá dvěma věcmi, které investor v praxi okamžitě pozná. Jasně nastavenými lhůtami a kompletní digitalizací podání. V praxi to znamená lhůtu 65 dnů pro vydání rozhodnutí o povolení stavby, systém se prokazatelně opírá o polské stavební právo a nechybí ani mechanismus sankce za prodlení jako pojistka,“ popsal polskou cestu Tomáš Kaláb, místopředseda Asociace brněnských architektů a stavitelů (ABRAST).
„Český systém by se mohl inspirovat Polskem další integrací kroků povolování, vymáháním jasných zákonných lhůt, omezením nadměrných odvolacích mechanismů a zaměřením na praktickou digitalizaci,“ potvrdila slova Tomáše Kalába Diana Smakosz z polské stavební společnosti Budimex. A dodala: „Klíčový rozdíl mezi českým a polským systémem stavebního povolování spočívá především v předvídatelnosti a rychlosti.“
)
Může polská cesta něco přinést Česku?
Podle odborníků by současný český systém neměl doslova opisovat řešení našich severních sousedů, samotná digitalizace všech úkonů není všechno. „Z polské cesty si Česko může vzít hlavně to, co bývá nejméně vidět, tedy standardizaci a disciplínu procesu. Rychlost a jistota povolování je v podobné situaci podle expertů zásadní, často totiž rozhoduje i o tom, zda plánovaný projekt vůbec vznikne,“ zdůraznil František Šudřich, člen správní rady ABRAST. „Pro Prahu, Brno a další velká města to v praxi znamená sjednotit vstup do řízení a samotné podání včetně jasného seznamu příloh, jednotných formulářů, kontrolu úplnosti ještě před zahájením běhu lhůt a předvídatelných milníků, kdy se dotčené orgány vyjadřují.“
Největší bariérou českého systému povolování staveb jsou podle Roberta Špalka samotné záměry, konkrétně jejich nedostatečná nebo dokonce nekvalitní příprava, která se zjednodušením povolovací dokumentace paradoxně velmi zkomplikovala. „Druhým velkým problémem je současná právní nestabilita, kdy se nám v průběhu projektování mění předpisy pod rukama. Dobře připravit projekt obvykle trvá jeden až dva roky. Za rok a půl platnosti nového stavebního zákona bylo již schváleno dvanáct jeho novel a další leží v poslanecké sněmovně,“ ohradil se Špalek.
Změny musí souviset s praxí
V českém prostředí investoři a menší developeři aktuálně čelí kombinaci administrativy a vysoce konkurenčního prostředí na trhu. „Bytová výstavba v Česku naráží na kombinaci nákladových a regulačních tlaků, které mění i chování investorů a nabídku nových projektů. Výstavba proto začíná být pro menší hráče na trhu rizikovější a méně výnosná. Největší překážkou pro tyto investory jsou vysoké vstupní náklady v podobě cen pozemků, stavebních materiálů i lidské práce,“ upozornil spoluzakladatel developerského projektu Urbaneo Jan Zeman.
)
České turbulentní časy, úředníci prchají
Od roku 2024 se české stavebnictví zmítá v turbulentních časech. Nový stavební zákon ani jeho další úpravy nepřinesly zásadní změnu v rychlosti povolování staveb. Náprava však nemůže být podle odborníků jenom legislativní. Bez kapacit, znalostí a dovedností lidí na úřadech zůstane i nejlepší systém pouze na papíře. „Jednoznačně se ukázala absence kvalifikovaného personálu na stavebních úřadech, která dosahuje kritických hodnot. Několik měsíců neustálého nátlaku se na těchto zaměstnancích negativně podepsalo, nejčastěji odcházejí kvůli přepracovanosti a následnému vyhoření,“ uzavřel téma Tomáš Kaláb.
Čili výsledkem novely stavebního zákona, pokusu o digitalizaci a dalších návazných změn je vlastně úprk personálu stavebních úřadů. Potíž je v tom, že ve stavebnictví jim lépe nebude (pozn. red.).
Zdroj: LESENSKY, ČKAIT, e-Budownictwo, ČESKÉ STAVBY
