Jako plevel označujeme rostliny, které rostou na svém stanovišti proti vůli pěstitele. Označeny tak mohou být i rostliny, které mohou být jinak žádoucí a jsou pěstovány jako užitkové, ovšem na jiném stanovišti nám vadí. Kdo si třeba vysadil na okrasném záhonu konvalinky, brzy „narazí“ na jejich rozpínavost a plevelem je na většině stanovišť třeba i jinak léčivá a užitečná kopřiva či hluchavka. Zajímavostí je, že v lesnictví se pro nežádoucí rostliny užívá termín buřeň. Další zajímavostí je, že botanici slovo plevel neuznávají, nejčastěji jej nahrazují výrazy charakterizujícími konkrétní rostliny (byliny, trávy, ...), zatímco zahradníci a zemědělci nazvou plevelem kdeco – převažuje zde praktické hledisko nad vědeckým.
Plevel je v systémech ekologického zemědělství naopak žádoucí
V systémech ekologického zemědělství je plevel nazýván doprovodnou rostlinou. Využijeme jej třeba u širokořádkových plodin, kdy zakrývá půdu. Půda by byla za bezplevelného stavu vystavena slunečnímu záření, zvyšoval by se výpar vody, ale i působení eroze. Rostliny plevelů mohou navíc poskytnout útočiště přirozeným predátorům škůdců kulturních plodin.Nejčastější plevele na našich zahradách
Plevele dělíme na jednoleté, jednoleté přezimující, vytrvalé, parazitické, poloparazitické, jednoděložné a dvouděložné. Je tedy patrno, že plevele najdeme ve všech skupinách rostlin. A jako plevel může být svým způsobem skutečně chápána jakákoli rostlina - i vyšlechtěný kultivar.Mezi nejčastější druhy plevele na našich zahrádkách patří smetánka lékařská (lidově pampeliška), sedmikráska chudobka, pýr plazivý, jitrocel větší, kopřiva dvoudomá, ptačinec žabinec, rozrazily, bršlice kozí noha, lebedy a merlíky, pcháč oset, svlačec, kokotice povázka, záraza menší, černýš rolní, kokrhel luštinec, peťour malokvětý, ambrózie peřenolistá, bytel metlatý, hulevník povolžský, laskavce a další.
Ty nejodolnější plevele se dovedou účinně bránit proti svému vyhubení. Dovedou bezpečně zajistit vznik nových jedinců, kteří jsou schopni mnohonásobně nahradit původní generaci, na které jsme se pokusili páchat rostlinnou genocidu.
Totální (širokospektrální) a selektivní herbicidy
Někdo nevidí na zahradě herbicidy rád – a má to svůj důvod. V případě okrasných rostlin nám nijak neškodí, ovšem u těch užitkových škodit mohou – našemu zdraví. Pokud se pro herbicid rozhodneme, je třeba přísně dodržovat zásady pro jejich používání.Totální herbicidy jsou vhodné pouze na vybraná místa – u cest a jiných zpevněných ploch a přímo na zpevněných plochách (s výjimkou vegetační dlažby). Zcela nevhodné jsou všude, kde rostou vedle plevele jiné rostliny, které pěstujeme záměrně – čili včetně travních ploch. Totální herbicid nekompromisně spálí veškerou vegetaci. Volíme totální herbicidy, které pronikají až do kořenů rostlin. Rostliny pak zcela uschnou – včetně kořenů. V jedné sezóně většinou stačí dvě aplikace totálního herbicidu na jednom místě. Nenechte se však ukolébat, pokud jej v příštím roce nepoužijete, plevelům se bude opět dařit. Některé totální herbicidy dovedou dokonce zničit i dřeviny (arbocidy), běžné totální herbicidy zničí i maliníky a ostružiníky, ovšem nesmíme herbicid ředit – účinné jsou na tyto rostliny pouze v koncentrované podobě.
Selektivní herbicidy (postřiky proti plevelům) likvidují většinou jen úzkou skupinu rostlin. Často se používají právě na zahradách, ale i v parcích, na sportovištích a v zemědělství. Herbicidy je vhodné používat za slunného počasí, aby plevel stihl kapalinu vstřebat. Případný okamžitý déšť by mohl způsobit zhoršený výsledek působení herbicidu. Selektivní herbicidy nejsou škodlivé pro ostatní plodiny, které jsou na daném stanovišti naopak žádoucí.


