Jak zalévat stromy i v zimě, naše žíznivé společníky v zahradách Zobrazit fotky zobrazit 5 fotek

Strom na zahradě je investicí s více než stoprocentní návratností. Stín, čistý a chladnější vzduch, izolace hluku, estetika. Znáte to. Jenže každá investice potřebuje péči, alespoň minimální. A to v případě každého stromu, i toho dočista obyčejného, znamená zalévat. Jak a kdy?

Rady a vzpomínky bělovousých starců, zasloužilých zahradníků, teď budeme muset odložit stranou. Protože před šedesáti lety bylo zalévání stromů na zahradě víceméně jen rozmarem. Dnes se z něj stává nutnost. V absolutním úhrnu sice nemáme v ČR srážek výrazně méně, ale dost se teď změnilo jejich rozložení v průběhu roku. Už žádné průběžné deštíčky, které zavlažovaly zeleň, ale spíš dlouhá období sucha proložená tu a tam rychlou bouřkou. Žíznivá je tak hlavně půda, krajina. A tím naše stromy trpí. Nejvíce pak na jaře.

Když přijde jaro, nastává žízeň

Všechno to pučení, rašení a kvetení je pro strom podobně náročné, jako pro vás vyplňování daňových formulářů. Je to pro ně doba velkých výdajů energie a hlavně vody. A když okolo schází? Je třeba zalévat. Začněte včas, a nespoléhejte přitom na kalendář. Loni měly do růstu startující jehličnany žízeň už v březnu. Jak to bude příští rok, zatím nikdo netuší. Sledujte tedy, co se odehrává na zahradě, a občas přitom koukněte na teploměr. Srážkově nedostatečné období březen-duben znamená, že je čas poprvé zalévat.

Jako první se o doušek vody hlásí jehličnany, po nich listnáče a keře. Za nimi (to už jsme řekněme v květnu) je moment na nějaké to přilepšení pro trávník a kvetoucí rostliny. Pokud nebude pršet, budete muset zalévat stromy v průběhu celé sezóny, s tím, že v letním suchu pro vás budou o chlup důležitější ty ovocné. Přeci jen, chcete mít nějakou úrodu, ne? Přílišná zobecnění nám tu ale mnoho nepomohou. Každá zahrada i strom je originál.

Zahradničení na poušti

Pohlídejte si proto následující: kdy pršelo naposledy, kolik a jakých stromů vlastně máte (jsou to solitéry, nebo stojí ve skupině?), jak jsou staré (mladé potřebují větší péči) je vaše zahrada zastíněná nebo slunci exponovaná, je větrná? V jaké kondici stromy jsou (pozor na ty nemocné, nebo suché listnáče se svěšenými listy), nasazují květy, plody? To vše totiž má svůj význam, a ovlivňuje to, zda je třeba zalévat. Jak?

Vytrvale a vydatně. A hlavně správně. Jedna konvička tu nic nespraví. Strom totiž funguje jako obrovská a výkonná pumpa, která dokáže za den dostat z půdy do ovzduší stovky litrů vody. A z toho plyne jeden podstatný závěr: nezalévejte prosím strom, ale půdu v jeho okolí. Odtud si totiž on bere vodu. Cachtání u kmene mu nepomůže, je to jako byste někoho krmili lžičkou, ale strkali mu ji přitom do ucha. Ústa, v tomto případě vyživovací kořeny, jsou mnohem dál. Ptáte se kde? Začínají tam, kde končí koruna stromu.

Nezalévejte kmen, nepěstujete rýži

Je to od něj tak trochu finta, protože takhle může sbírat to, co z jeho větvoví a listů steče. Když tedy prší. Takže zalévat se musí na této hranici, vymezené okrajem profilu stromu. A hodně, protože jeho kořeny pátrají po vláze zhruba v půlmetrové hloubce. Záleží pochopitelně na druhu stromu: semknuté jehličnany to mají trochu jinak (a i u těch je to odlišné u borovic a třeba smrků, o poloopadavých modřínech raději ani nemluvě), než stromy listnaté. Zalévat přímo u kmene je ale zhůvěřilost a zbytečnost.

Teď ještě, kolik té vody je zapotřebí. Velmi zjednodušeně můžeme říct, že co jeden rok života stromu, to 10-15 litrů. U dvacetiletého javoru, což už je velmi důstojný dvacetimetrový strom, je to tedy 200-300 litrů. Vlastně, u všech dospělých stromů jsme na bilanci 200+ litrů, minimálně. Což dělá ze zalévání dost nákladnou záležitost, viďte? A současně to podtrhuje význam toho, proč si na zahradu pořídit hezkých pár barelů na jímání dešťovky. Až třeba zase jednou zaprší.

Vytrvale, pomalu, vydatně…

Stromy vláhu kořeny přijímají postupně. Pokud na vás někdo vylije talíř polévky, také si nepochutnáte, byť jste dostali plnou porci naráz. Půda musí provlhnout, vlhkost musí sestoupit do nižších horizontů. Směle tedy odložte konev, se kterou byste se opravdu naběhali, a vezměte hadici. Položte ji v dostatečné vzdálenosti od kmene a otočte kohoutem. A pak na ni zapomeňte. Dobrá, občas ji po trochu poposuňte. Takové zalévání malým čůrkem, provlhčování půdy, trvá hodiny.

Rádi byste si to usnadnili? Tomu naprosto rozumíme. Zvolit můžete buď tzv. variantu starého barelu (ten název jsme si právě vymysleli), tedy velkoobjemové nádoby na vodu, postavené v dostatečné vzdálenosti od stromu, ze které průběžně uniká nepevným dnem voda do okolí. Může to být ale zrovna tak zánovní IBC kontejner. Vychytávkou, kterou teď občas můžete zahlédnout u progresivních organizací pečujících o zeleň, jsou vaky na vodu. Z těch voda uniká postupně, a svou roli plní na výbornou. Navíc takhle můžete obšlápnout více stromů najednou.

Jakou vodou zalévat? Názory se různí. Určitě je lepší ta odstátá (raději z barelu), mírně zásaditá a ne moc studená (takže rovnou ze studny nejspíš ne). Jestli ráno nebo večer, na tom stromu moc nesejde. A hlavně, jak často tuhle kratochvíli podstupovat? Když je sucho, samozřejmě. A to můžete zjistit i tak, že si zkusmo rýpnete rýčem do země. Pokud je ve 20 centimetrech hloubky prašno-kameně tvrdý substrát, je vhodné zalévat.

Zalévání z zimě? Ano!

Kdo nemá zelené listy, toho nedostatek vody v zimě netrápí. Pro ozeleněné (stálezelené) listnaté a jehličnaté keře a stromky je ale zima hodně žíznivá a nepříjemná, protože mráz z půdy vodu vytáhne, a kolem je rázem – z hlediska dostupnosti vláhy - poušť. Trpí tím hlavně menší jehličnany, okrasné pěnišníky/rododendrony, nízké houštiny skalníků. Co s tím? Prvním krokem je mulč, který půdu trochu zaizoluje, a část vláhy u kořenů udrží. Druhým krokem je zálivka. Ano, i v zimním období, pokud tedy zrovna nepanuje mráz. Protentokrát vodou přilepšujeme méně vydatně, řekněme 5 litrů za každý rok stromu.