Japonskou zahradu si zpravidla představujeme jako hluboce meditativní prostor. A přijde nám, že na takovém místě by jakýkoliv zvuk působil až nepatřičně, buřičsky. Jenže to je omyl. Japonská zahradní architektura pracuje se zvukem, a to docela záměrně. Bez něj by nebyla kompletní.
Jeleni, utíkejte
Zvuk v japonské zahradě neslouží k zábavě, ale jako akustický ekvivalent stínu. Maskuje ruchy okolního světa a svým způsobem paradoxně prohlubuje vnímání ticha. Protože jak jinak chcete rozpoznat ticho, když jej občas nenaruší zvuk? A když mluvíme o „narušení“, na mysli máme zvuk v podstatě neplánovaný. Právě na tom stojí tzv. Šiši-odoši neboli plašič jelenů.
K tomuto účelu ostatně zmíněné jednoduché zařízení vzniklo. Je to konstrukčně vyladěné bambusové vahadlo, které se napouští vodou z přívodu. Když je plné, přepadne, voda se vylije a vahadlo se prudce vrátí zpět. Zpravidla přitom udeří na kámen, čímž vydá hlasitý, dutý zvuk. Ten sloužil k odplašení zvěře (jelenů).
)
Napoprvé vás možná poleká
Když ho v klidu a tichu japonské zahrady uslyšíte poprvé, také vás poleká. Pastvu kvůli němu ale přerušovat nemusíte. A jakmile si na jeho zvuk zvyknete, připustíte sami, že má hluboce uklidňující rytmus, který se mění spolu s průtokem, takže někdy jsou ty duté údery frekventovanější a jindy pozvolnější. Interval může být minutový i pětiminutový.
V zenovém pojetí pak tento prvek symbolizuje pomíjivost času, to japonské Wabi-Sabi. Neustálé ticho je náhle přerušeno ostrým zvukem, což má meditujícího v zahradě vrátit do přítomného okamžiku. Po úderu se ticho zdá ještě hlubší než předtím. Vizuálně přitom dominuje přírodní čistota. Scéně dominuje surový bambus, mech a voda tekoucí po kameni.
)
Voda si hraje
Další takovou akustickou hračkou z japonské zahrady je pak suikinkutsu. Zatímco šiši-odoši produkuje zvuk nad zemí, toto zařízení ho produkuje pod povrchem. Jde o sofistikovaný podzemní akustický systém. Tradičně se buduje v těsné blízkosti chozubachi, kamenných umyvadel, kde si návštěvníci před čajovým obřadem rituálně omývají ruce a ústa.
Jak to funguje? Pod zemí je dnem vzhůru zakopána velká keramická nebo hliněná nádoba. Říká se jí kame. V jejím vrcholu, který je nyní nahoře, je malý otvor. Okolí nádoby je zasypáno kameny a štěrkem. A když voda z umyvadla odtéká skrz štěrk, protéká malým otvorem v nádobě a kape dolů na vodní hladinu, která se udržuje na dně nádoby. Ta zakopaná nádoba pak funguje jako dokonalá rezonanční komora.
)
Ten název suikinkutsu je překládán jako „Vodní jeskynní koto“, ale často se o něm hovoří jako o Vodní citeře. To proto, že výsledný rezonující zvuk je čistý, kovový či zvonivý. Trochu jako zvonkohra nebo úder lžičkou, cinknutí do sklenky. Zvuk má dlouhou ozvěnu, která tlumeně vystupuje ze země ven skrz odtokové otvory.
I tady lze hledat hlediska estetická a filozofická, o skryté kráse. Na povrchu vidíte pouze běžné kamenné umyvadlo a štěrk, ale kdesi pod ním se odehrává koncert. Své kouzlo má i to, že suikinkutsu není v zahradě vidět, ale přesto je v ní v každém okamžiku přítomné.
Škola šplouchání a cinkání
Plašič jelenů i podzemní ozvučnice působí sofistikovaně. Japonští milovníci meditativních zahrad je ale příliš vysoko v žebříčku nestaví. Mnohem větší váhu přikládají cukubai (tsukubai), nízké kamenné nádržce na vodu, která slouží k rituální očistě. Voda neustále přitéká bambusovým žlabem. Zvuk pak tvoří jak vytékající pramen, tak přepadající voda, která se zachytává na oblázcích pod nádrží.
K čemu je to dobré? Generuje to zvuk vznikající energií vodních kapek, které padají z bambusového koryta (kakehi) na kamenný povrch nebo do vodní hladiny. Napomáhá absorpci nízkých frekvencí. Pokud tedy máte meditativní zahradu na střeše městského obydlí, setrvalý bílý šum padající vody skvěle utlumí a potlačí hluk ulice pod vámi. Také to vytváří kontrast.
)
Tichý a monotónní šum vody tekoucí z bambusové trubky maskuje drobné okolní zvuky. A na tomhle „vodním zvukovém pozadí“ pak o to lépe vyniknou další hračky. Například kinkaku. Zvonky ze zenové zahrady. Ty jsou vyrobeny buď ze skla (furin) anebo z litiny (nambu tekki). Zatímco ty druhé vyluzují neuvěřitelně čistý, dlouhý a uklidňující kovový tón, skleněné mají ostrý chladivý zvuk.
Tak chladivý, že vám z něj může vyrazit husí kůže. Proto se také, ve spojení se zvukem tekoucí vody, využívají jako forma venkovní klimatizace. I když ve skutečnosti teplotu zvonky nijak nemění, vaši mysl ochladí jejich zvuk.
Zdroj: Wikipedia.org, soundscapedesign.com, acoustic.jp
)
