Že se před sto dvaceti lety stavělo jinak než dnes, to asi příliš nepřekvapí. A dá se rozumět i tomu, že v takovém věkovitém domě zatoužíte bydlet podle moderních standardů. Majitelé stavení z Dorsetu k tomu ale přidali ještě jedno přání. Chtěli rekonstrukcí dosáhnout současné kvality, ale nechtěli se vzdát původního kouzla.
Domy, které na místo vlastně nepatří
Když trochu zabloudíte tam, kde by se dal čekat konec vesnice Swanage v anglickém Dorsetu, čeká vás malé překvapení. Kamenné zídky a staré domky sice mizí, ale vesnice nekončí. Naopak, navazuje na ni další rozsáhlá výstavba poněkud zvláštních domů. Převážně tedy nízkých dřevostaveb. Které sem vizuálně, ani svým stavebním provedením, vůbec nezapadají. Připomínají spíš bungalovy a srubové chatky někde ze severu Ameriky a nikoliv jihu Anglie.
)
)
)
)
Za 1. světové války se armádě pozemky hodily
Co je to za zjevení? Inu, to jste dorazili na tzv. Ballard Estate. Místo, které si ve formě pozemků původně osobovala britská armáda. V předminulém století tu zakoupila pozemky, aby na nich mohla stavět domy pro vojenské vysloužilce a veterány. K tomu až na pár zřídkavých stavení z roku 1907 nedošlo, byť se o tom hodně hovořilo. Stavební boom tu začal až s první světovou válkou. Tehdy se armádě volné pozemky náramně hodily.
Dlouhé řady kasárenských baráků
Na rozsáhlé ploše za vesnicí Swanage tak vyrostly dlouhé řady kasárenských „baráků“. Jednoduchých hrázděných jednopatrových domků vojenského tábora. I to už je ale minulost, a po čase se britské ministerstvo obrany celého Balllard Estate zbavilo. Odprodalo jednotlivé objekty zájemcům. Ti si porůznu tyto domy upravovali. Nejprve jako sezónní chaty pro dovolené v Dorsetu. A později už jako trvalé bydlení.
)
Přestavby zde běží dodnes
Program přestavby a modernizace tu běží vlastně dodnes. Ale musí se nechat, že celá tahle „vesnice za vesnicí“ si i přes to uchovala svůj osobitý charakter. Protože to původní rozplánované uspořádání, vyrovnané řady stavení a jejich návaznost, nadále posiluje místní plánovací politika týkající se zastavění a úprav vnějších detailů. Což už nás dostává k projektu Bena Ridleyho a Karoliny Banasik, tvůrčího dua ze studia Architecture for London.
)
)
Trochu chatku, trochu kasárna
Na nich bylo, aby jeden takový dům – trochu chatku, trochu kasárna – upravili do současnější a modernější podoby, zvýšili kvalitu bydlení. Ale aby přitom nesáhli do atmosféry, která obydlí samotné i jeho okolí činila tak mimořádné. Rekonstrukce tedy proběhla v úzké spolupráci s klientem a oživila stávající budovu, vytvořila teplé a prosvětlené interiéry se zaměřením na přírodní materiály, včetně dřevěných podlah, terakoty a vápenné omítky.
)
)
Zaměření na funkční kvality stavby
Projekt využívá přístup, kdy se modernizace zaměřila především na funkční kvality stavby. Na tepelná vylepšení obvodového pláště budovy a oken. To zahrnovalo novou přírodní izolaci z dřevěných vláken a korku v kombinaci s komplexní strategií vzduchotěsnosti. Lokálně vyráběný náhradní obklad z britského západního červeného cedru a okna s trojskly zajišťují odolnost a nízkou emise uhlíku.
Fasádní černá barva poskytuje prodyšný a povětrnostním vlivům odolný povrch vnějšího dřeva a zároveň zachovává vizuální charakter sídla. Přesně, jak si majitel přál.
Zdroj: Architecture for London
Foto: Building Narratives
