Když se rozzářené květy slunečnic loučí s létem Zobrazit fotky zobrazit 8 fotek

Slunečnice kvetou po většinu léta, ovšem právě na jeho konci jsou jejich květy „dospělé“ a nabízejí především ptactvu v zahradě hojnost lahodných a výživných semen. Jaké slunečnice si můžeme pořídit a co o nich říká řecký mýtus?

Slunečnice – květina mýtická i objevitelská

Nádherné květy slunečnic se otáčí za sluníčkem, to ví o slunečnicích zřejmě každý, nakonec i díky písňovému hitu 30. let jménem Slunečnice. Ovšem slunečnice je také rostlinou mýtickou. Ve starých řeckých bájích najdeme příběh o zrazené lásce nymfy Clytie. Tu opustil bůh slunce Apollón, jelikož se zamiloval do jiné ženy. Zrazená, žárlivá nymfa Clytie způsobila smrt své sokyně tím, že pověděla o vztahu s Apollónem jejímu otci. Otec nechal svou dceru za živa pohřbít hluboko pod zem. Apollón se snažil svou novou lásku oživit, však marně. Proměnil ji proto alespoň v kadidlovník. A bohem odvržená nymfa Clytie chřadla, až se proměnila v květinu, která se stále natáčela ke slunci, čímž se snažila přitáhnout pozornost boha Apollóna.

Takto je v řeckých bájích popisován vznik druhu rodu otočník (Heliotropium = helios - slunce a tropein - otáčet). Ovšem za sluncem se otáčejí listy této rostliny, nikoli květy. Zajímavostí je též, že staří Řekové slunečnice zřejmě ani znát nemohli, jelikož rod Helianthus pochází z Ameriky, kde indiáni využívali tyto rostliny jako užitkové a byly pro ně i posvátné. Až v roce 1569 byla slunečnice přivezena do Španělska, odkud se rozšířila po celé Evropě.

Až v 17. století pak začali malíři zobrazovat proměnu nymfy Clytie ve slunečnici, přičemž v té době byly slunečnice symbolem mezi vládcem a ovládanými. V 17. století se také začala slunečnicová semena přidávat do pečeného chleba a od 19. století se ze slunečnicových semen začal lisovat olej. Slunečnice byly proslaveny mnohými malíři, například Vincentem van Goghem, Gustavem Klimtem, Paulem Gauginem a Egonem Schielem.

Byla tedy slunečnice skutečně mýtickou květinou z řecké báje, nebo šlo o jinou rostlinu, tedy právě Heliotropium, otáčející za sluncem své listy a nikoli květy? Byly cesty do Ameriky obvyklé již dávno před Kolumbem a my žijeme v bludu? Vždyť v severských zemích se na školách učí, že Ameriku objevil již 500 let před Kolumbem Leif Eriksson v roce 1000 našeho letopočtu. Důkazy byly nalezeny. Navíc jsou zde i důkazy o cestách do Ameriky starých Egypťanů na lodích z papyru. Kde je tedy pravda? Objevili Ameriku kdysi i staří Řekové? A probíhal zde dokonce čilý obchodní a vědomostní ruch? Mnohé totiž nasvědčuje tomu, že novodobé objevení Ameriky Kolumbem bylo objevem v tom smyslu, v jakém dnes používáme příměr "ty jsi zase objevil Ameriku", čili něco, co již dávno objevili jiní.

Staré kulturní rostliny v novém hávu

Slunečnice jsou staré kulturní rostliny, které však nabízí mnoho nově vyšlechtěných kultivarů. Neexistuje lidmi pěstovaný rostlinný druh, jehož vývoj by dnes nebyl ovlivněn šlechtitelstvím a genetikou. Zapomeňte na žluté květy, ty mohou být dokonce i bílé, sametově černé či červené, mohou mít různou velikost, může jich být na jedné rostlině mnoho i pouze jeden. Slunečnice požadují živné půdy bohaté na humus a živiny, slunné stanoviště a dostatek vláhy.

Slunečnice (Helianthus) řadíme mezi hvězdnicovité rostliny (Asteraceae). Nejčastěji je u nás pěstována slunečnice roční (Helianthus annuus L.), konkrétně odrůda kvetoucí zlatožlutě. Tato slunečnice dorůstá výšky 100–130 cm, je nerozvětvená a s plným úborem. Obvykle je vysazována do větších skupin, kdy se rostliny navzájem podpírají. Tyto slunečnice vypadají báječně u plotů zahrad, nádherné jsou i řezané ve váze.

Kultivary se sterilními květy

Pyl většiny slunečnic je silným alergenem, ovšem byly vyšlechtěny i kultivary slunečnic se sterilními květy bez pylu, které jsou vhodné do zahrad a váz alergiků. Například kultivar ‘Lemon Aura F1 (S)‘ (má citronově žlutá soukvětí s plným středem), ‘Dwarf Gailardia F1 (S)‘ (rostliny vysoké jen 60 cm, větvící se, s květy se středním prstencem měděné barvy), ‘Terracota F1 (S)‘ (má sametové květy ve více odstínech měděné hnědi), ‘Stella Gold F1 (S)‘ (má netradičně stočené korunní plátky) a ‘Chianti F1 (S)‘ (má sametově černé květy a dorůstá výšky 120 až 150 cm).

Další zajímavosti mezi slunečnicemi

To kultivar Teddy Bear nemá květy sterilní, nabízí však větvící růst, výšku pouhých 60 cm a plné květy průměru 10 až 15 cm. Pro změnu k sušení a poté využití do suchých vazeb je určena odrůda ‘Sonja‘, které při sušení neopadají korunní plátky. Do truhlíků či květináčů jsou vhodné trpasličí slunečnice ‘Pacino F1‘, kdy varianta ‘Pacino Cola‘ nabízí zlatožluté květy s tmavým středem, ‘Pacino Lemon‘ květy citronově žluté a ‘Pacino Gold‘ tradiční zlatožluté květy. Na balkóny či terasy přesouváme tyto slunečnice až po ledových mužích, což ostatně platí pro veškeré slunečnice. I jejich výsev je poměrně pozdní.

Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, magazinzahrada.cz, wikipedia.org, shutterstock.com