Letní řez peckovin: Proč vzít nůžky do ruky hned po sklizni anebo i při ní

Peckoviny obecně velmi citlivě reagují na chlad a vlhko. Pokud je prořezáváte v zimě nebo brzy na jaře, kdy stromy ještě spí (jsou v hlubokém vegetačním klidu), otevřené rány se nedokážou samy bránit. Do živého dřeva pak snadno proniknou spory hub a bakterie. Výsledkem bývá oslabení stromu, vznik klejotoku (vytékání lepkavé pryskyřice) a postupné odumírání větví.

Letní řez po sklizni (obvykle od července do konce srpna) využívá přirozenou obranyschopnost stromu v době jeho plné vegetační síly:

• Aktivita kambia, tvorba kalusu a velmi rychlé hojení ran: Kambium (druhotné dělivé pletivo pod kůrou) je v létě na vrcholu své aktivity. Jakmile větev odříznete, kambium začne okamžitě produkovat nediferencované buňky – kalus (závalové pletivo). V létě dokáže strom tento ochranný val vytvořit během několika týdnů. V zimě či předjaří kambium spí a rána zůstává měsíce otevřená napospas patogenům.
• Prevence nebezpečných chorob: Teplé a suché letní počasí výrazně snižuje riziko infekce bakteriální rakovinou peckovin nebo obávanou olovnatostí listů. Spory těchto patogenů se nejvíce šíří ve vlhkém podzimním a zimním období.
• Zpomalení bujného růstu: Letním řezem odstraníte část listové plochy, čímž strom mírně oslabíte v růstu. Nebude tak divoce vyhánět dlouhé neplodné výhony (tzv. vlky) a místo toho investuje energii do tvorby květních pupenů pro příští rok.
• Hospodaření s asimiláty (poměr mezi uhlíkatými asimiláty a dusíkatými látkami): Při zimním řezu stromu odeberete zásobní látky uložené ve dřevě. Na jaře pak strom reaguje explozivním růstem „vlků“, aby ztrátu listové plochy kompenzoval. Letní řez provádíte v době, kdy strom již vytvořil dostatek asimilátů (cukrů) fotosyntézou. Odebráním listů v létě snížíte celkový turgor (vnitřní tlak) a strom reaguje klidněji – tvoří méně vlků a více květních pupenů.
• Prosvětlení koruny: Odstraněním přebytečných větví pustíte do koruny slunce a vzduch. Listy po dešti rychleji osychají, což brání rozvoji moniliózy a dalších houbových chorob.

Nemůžete řezat třešeň stejně jako broskvoň. Každý strom má jinou architekturu koruny a plodonosný obrost.

Třešně

Třešně plodí převážně na buketových (kyticových) větvičkách a na bázi jednoletých výhonů. Jsou extrémně náchylné na klejotok.

Cíl řezu: Udržet korunu nízkou a prosvětlenou, aby plody netrpěly moniliovou hnilobou.

Technika: Využívá se tzv. Zahnův řez u silnějších větví. Pokud odstraňujete silnější větev, neodřezávejte ji hned u kmene, ale ponechte 10–20 cm dlouhý čípek (aktivní větevní patku) s oslabujícím (mírně rostoucím) listovým obrostem. Ten táhne mízu a brání odumření pletiv v kmeni. Jakmile čípek za 1–2 roky zaschne, odřízne se na větevní kroužek.

Višně

Višně dělíme na kyselky (např. „Morellenfeuer“) a sladkovišně. Kyselky plodí téměř výhradně na jednoletém dřevě. Pokud je neřežete, větve rychle vyholují (jsou dlouhé, převislé a plodí jen na koncích).

Cíl řezu: Pravidelné zmlazování a podpora růstu nových jednoletých výhonů.

Technika: Provádí se hlubší řez. Odplozené převislé větve se zakracují na mladý vzpřímený boční výhon, který vyrostl blíže ke středu koruny.

Švestky, slívy, renklódy a mirabelky

Slivoně obecně plodí na dvouletém a starším dřevě (často na krátkých trnech, tzv. kolcích) a také na bázi jednoletých výhonů. Jsou o něco odolnější vůči mrazu a chorobám než meruňky nebo broskvoně, ale bez letního řezu mají tendenci divoce zahušťovat korunu dlouhými, vzpřímenými výhony a plodit menší, méně sladké ovoce.

Cíl řezu: Prosvětlení koruny pro lepší vybarvení a oslazení plodů, regulace výšky stromu a prevence lámání větví pod váhou úrody.

Technika: Ideální čas je srpen až začátek září (u pozdních odrůd klidně ihned po sklizni, u velmi pozdních odrůd se doporučuje řezat bez obav i v srpnu během zrání plodů, pokud strom příliš stíní). Začneme odstraněním konkurentů a vlků. Švestky totiž tvoří velké množství silných, vzpřímených letorostů (vlků) uprostřed koruny. Ty odřízněte přímo na větevní kroužek, aby koruna zůstala vzdušná (tzv. kotlovitá nebo s volným středem). Důležitý je také převod na vodorovné větve. Slivoně nejlépe plodí na větvích, které rostou vodorovně nebo v tupém úhlu ke kmeni. Pokud mladý výhon roste příliš strmě vzhůru, zkraťte ho řezem na vnější pupen nebo jej celkově sesaďte na nižší, vodorovně rostoucí boční větev. Neopomeňte ani sanaci po úrodě. Švestky mají křehké dřevo a při velké úrodě se větve rády lámou. Letní řez po sklizni je ideální chvílí pro čisté zaříznutí a ošetření všech rozštěpených a poškozených větví.

Meruňky

Meruňky jsou velmi citlivé na apoplexii (mrtvici meruněk), kterou způsobují houbové a bakteriální patogeny (např. Pseudomonas syringae).

Cíl řezu: Minimalizace infekce a regulace násady plodů na příští rok.

Technika: Ideální je kombinace Šittova řezu (v červnu – zakrácení letorostů o 1/3 až 1/2 pro oddálení jarního kvetení v dalším roce a tím ochranu před mrazíky) a řezu po sklizni (v srpnu), kdy se odstraňují zahušťující a nemocné větve. Rány nad 1 cm se u meruněk musí důsledně ošetřovat.

Broskvoně

Broskvoně vyžadují nejradikálnější řez ze všech peckovin, protože plodí na dlouhých jednoletých výhonech. Bez řezu rychle stárnou a plodonosné dřevo se stěhuje na obvod koruny.

Cíl řezu: Obnova plodonosného dřeva blízko kmene.

Technika: Hlavní řez se provádí na jaře (v době květu), ale letní řez (červenec/srpen) je zásadní pro odstranění konkurenčních letorostů, které zahušťují vnitřek koruny. Tím se zajistí, že zbývající výhony dostanou dostatek slunce pro vyzrání dřeva a zakládání kvalitních květních pupenů pro další sezónu.

Pro správnou zahradnickou praxi je nutné rozlišovat dva termíny:

Zimní řez za vlhka doslova otevírá dveře následujícím chorobám, zatímco suché letní počasí jejich šíření minimalizuje:

• Bakteriální rakovina a odumírání větví (Pseudomonas syringae): Způsobuje uvadání větví a charakteristický klejotok. Bakterie jsou aktivní za chladu a vlhka. V létě je jejich aktivita minimální a strom má dostatek síly ránu uzavřít dříve, než bakterie na podzim ožijí.
• Olovnatost listů (Chondrostereum purpureum): Houba, jejíž spory infikují čerstvé rány v zimě a na jaře. Způsobuje stříbřitý lesk listů a následné odumírání větví. V srpnu je koncentrace spor v ovzduší nejnižší a riziko nákazy minimální.
• Moniliový úžeh a hniloba (Monilinia laxa): Pokud v létě prosvětlíte korunu, listy a plody po dešti rychle osychají. Výrazně tak snížíte vlhkost v mikroklimatu koruny, což je nejlepší prevence proti hnilobě plodů.

• Příliš pozdní řez (druhá polovina září a později): Strom již vstupuje do fáze přípravy na zimu, tok mízy slábne a rány se nestihnou zavalit kalusem. Tyto rány pak v zimě namrzají.
• Ponechání věšáků: Odříznutí větví „napůl cesty“ bez převodu na jinou větev. Věšák odumře, uschne a stane se hostitelem pro dřevokazné houby.
• Ignorování dezinfekce nářadí: Přecházení s pilkou z nemocného stromu (např. s klejotokem) na zdravý bez očištění nástroje lihem nebo roztokem hypermanganu.
• Příliš radikální řez naráz: Pokud strom nebyl řezán řadu let, neodstraňujte více než 30 % hmoty koruny v jednom roce. Příliš radikální řez vyvolá šok a strom oslabí. Rozložte zmlazení do 2 až 3 let.

Chcete-li stromům pomoci a ne jim uškodit, držte se několika základních pravidel:

• Správné načasování: Ideální doba je ihned po sklizni. U meruněk a raných třešní to bývá v červenci, u pozdnějších višní a švestek v srpnu. S řezem neotálejte – nejpozději by měl skončit do začátku září, aby rány stihly do příchodu prvních mrazů bezpečně vyzrát a uzavřít se.
• Ostré a čisté nářadí: Používejte dokonale ostré nůžky a pilky. Čistý řez se hojí mnohem lépe než roztřepená rána. Nářadí před prací vydezinfikujte (např. lihem), abyste nepřenášeli choroby z jednoho stromu na druhý. Dezinfikujte i průběžně, především při přechodu ze stromu na strom.
• Žádné „věšáky“: Větve odřezávejte na větevní kroužek (mírné zduření na bázi větve u kmene) nebo na boční větev. Nenechávejte dlouhé pahýly, které snadno zahnívají a stávají se otevřenou vstupní branou pro infekce. Výjimkou jsou jenom silné větve u třešní.
• Co odstranit: Zaměřte se na suché, nemocné nebo mechanicky poškozené větve. Dále odstraňte výhony, které rostou kolmo nahoru (vlky) nebo křižují vnitřek koruny a zbytečně ji zahušťují.
• Ošetření větších ran: Rány po řezu větví silnějších než cca 2–3 cm ihned zatřete štěpařským voskem nebo stromovým balzámem s dezinfekční přísadou.

Letní řez představuje pro peckoviny nejšetrnější cestu k dlouhověkosti a stabilním výnosům. Stromům výrazně uleví, prosvětlí korunu a zajistí, že dřeviny půjdou do zimního období zdravé a plné síly.

Zdroj: Řez ovocných dřevin - Josef Sus; Výzkumný ústav ovocnářský Holovousy (VÚO); Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZÚZ); Český zahrádkářský svaz (ČZS); ČESKÉSTAVBY.cz; Wikipedia