Jahody, maliny, rybíz a angrešt, možná ještě ostružiny, tvoří pevnou kostru většiny tuzemských zahrad, alespoň co se drobného ovoce týká. Ačkoliv jde o osvědčené stálice, současní zahrádkáři se často zbytečně ochuzují o druhy, které dříve patřily k běžnému inventáři našich předků, nebo o plodiny, jež k nám doputovaly z drsných severských a horských biotopů z jiných koutů světa. Tyto méně známé keře a polokeře přinášejí do zahrad nejen výraznou chuťovou rozmanitost a vysokou nutriční hodnotu, ale především výjimečnou odolnost – zpravidla netrpí běžnými chorobami, nepotřebují chemickou ochranu a bez úhony snášejí i extrémní holomrazy.
Představme si zajímavé chutě a vůně ovoce z netradičních (nebo zapomenutých) dřevin tak, že si je zařadíme do skupin: Rané vitaminy a severská odolnost; Tradiční bohatství přírody a divoké chutě; Vitaminové bomby pro podzimní sklizeň a Netradiční a málo rozšířené speciality.
Rané vitaminy a severská odolnost
Zimolez kamčatský neboli kamčatská borůvka (Lonicera caerulea var. kamtschatica)
Charakteristika: Původem z Kamčatky a Sibiře, kde keře odolávají mrazům pod -45 °C a samotné květy snesou bez poškození noční poklesy teplot k -8 °C.
Pěstební nároky: Na rozdíl od pravé borůvky nevyžaduje kyselou rašelinu; roste v běžné zahradní zemině na slunném až polostinném místě. Je striktně cizosprašný, proto je nutné vysadit minimálně dva geneticky odlišné keře kvetoucí ve stejnou dobu (např. moderní kanadské velkoplodé kultivary série Boreal – Beauty, Beast, Blizzard).
Plody a využití: Plody dozrávají jako vůbec první ovoce v roce – často už v polovině května, tedy před prvními jahodami. Podlouhlé tmavomodré bobule se sladkokyselou, lehce pryskyřičnou chutí jsou plné anthokyanů a vitaminu C.
)
Muchovník neboli indiánská borůvka (Amelanchier)
Charakteristika: Mrazuvzdorný opadavý keř či menší strom původem ze Severní Ameriky (nejčastěji A. lamarckii, A. alnifolia). V dubnu kvete záplavou bílých květů, v létě nese plody a na podzim barví listí do zářivě měděných a červených tónů.
Pěstební nároky: Je plně samosprašný, absolutně nenáročný na typ půdy a snáší i suchá, kamenitá stanoviště. Dorůstá 2 až 4 metrů, ale lze jej snadno regulovat řezem.
Plody a využití: Fialové malvice dozrávají postupně v červnu a červenci. Chutnají jako sladká kombinace borůvek a rozinek s jemným mandlovým podtónem. Jsou skvělé k přímému zobání z keře, do koláčů i k sušení.
)
Tradiční bohatství přírody a divoké chutě
Dřín obecný / velkoplodý (Cornus mas)
Charakteristika: Domácí dřevina suchých a teplých strání střední a jižní Evropy. Patří mezi nejdéle žijící ovocné druhy nižšího vzrůstu – keře plodí i po stu letech.
Pěstební nároky: Vyžaduje plné slunce a půdy bohaté na vápník; výborně toleruje letní přísušky a netrpí škůdci. Pro pěstování na zahradě se vyplatí volit roubované velkoplodé odrůdy (např. slovenské Devín, Titus, či ukrajinské Lukjanovskij), které mají plody 3 × až 4 × větší než divoké keře.
Plody a využití: Podlouhlé červené peckovice zrají od konce srpna do října. Sbírají se až v plné zralosti (často setřásáním), kdy změknou a zesládnou. Vynikají na výrobu marmelád, sirupů, nakládání do slaného nálevu jako falešné olivy i pro destiláty.
Trnka obecná (Prunus spinosa) – velkoplodé formy
Charakteristika: Původní hustě trnitý keř známý z mezí a polních cest. Zahradní kultivary (např. Nittel, Reto) jsou selektovány pro větší plody a mírnější trnitost.
Pěstební nároky: Je ideální volbou do neprostupných živých plotů, na větrné meze a do chudých kamenitých půd, kde jiná výsadba selhává.
Plody a využití: Tmavě modré ojíněné peckovice obsahují vysoké množství taninů. Sklízejí se zásadně až po přechodu prvních podzimních mrazů, které rozloží třísloviny a uvolní sladkou, kořenitou chuť vhodnou na pečené čaje, likéry a vína.
)
)
Bez černý (Sambucus nigra) – šlechtěné odrůdy
Charakteristika: Běžný plevelný keř získává ve své šlechtěné velkoplodé podobě (např. odrůdy Haschberg, Sampo) zcela nový rozměr: tvoří obrovská, stejnoměrně dozrávající plodenství bez rizika opadu nezralých bobulí.
Pěstební nároky: Vyžaduje hlubší, na dusík a vláhu bohatou půdu a slunce.
Plody a využití: Šťáva a plody mají silné protivirové a potopudné účinky. Za syrova jsou mírně projímavé, tepelnou úpravou se však látka sambunigrin, která projímání způsobuje, zcela rozkládá.
)
Vitaminové bomby pro podzimní sklizeň
Rakytník řešetlákový (Hippophae rhamnoides)
Charakteristika: Pionýrská dvoudomá dřevina adaptovaná na drsné pobřežní a horské podmínky.
Pěstební nároky: Pro sklizeň je nutné vysadit alespoň jednu samčí rostlinu (opylovač, např. Pollmix) na 5 až 8 plodících samičích rostlin (např. Leikora, Aromat, Krasavica). Vyžaduje absolutně plné slunce a propustnou půdu; v těžkém stínu a přemokření chřadne.
Plody a využití: Oranžové bobule obalují větve od srpna do října. Jde o jeden z nejbohatších přírodních zdrojů vitaminu C (až 25× více než v pomerančích) a vzácné mastné kyseliny omega-7. Pro sklizeň se často využívá odstřihávání celých větévek a jejich následné zamrazení, po kterém bobule snadno odpadnou.
)
Temnoplodec neboli černý jeřáb / Aronie (Aronia melanocarpa)
Charakteristika: Severoamerický nenáročný keř dosahující výšky kolem 2 metrů, pěstovaný buď jako pravokořenný keř, nebo roubovaný na kmeni jeřábu ptačího.
Pěstební nároky: Spolehlivě plodí v jakékoliv půdě, od nížin až po horské polohy, je plně samosprašný a netrpí strupovitostí ani škůdci. Oblíbená velkoplodá odrůda je Nero.
Plody a využití: Tmavé malvice zrají v září. Pro jejich jemně trpkou a svíravou chuť se zřídka jedí v syrovém stavu po celých hrstech, jsou však nepřekonatelným základem pro sirupy, pečené čaje, zavařeniny a šťávy, kde působí jako silný antioxidant podporující cévní systém.
)
Jeřáb oskeruše (Sorbus domestica) a sladkoplodé jeřáby
Charakteristika: Oskeruše je mohutný, teplomilný strom dožívající se mnoha staletí. Pro menší zahrady jsou alternativou keřovité sladkoplodé jeřáby (např. moravský Edulis nebo kříženci Ivana Mičurina jako Granatnaja, Likjornaja) mnohem nižší životnosti, ale také dlouholeté.
Pěstební nároky: Hluboké, výhřevné půdy s obsahem vápna na plném slunci. Jsou nenáročné na řez i výživu.
Plody a využití: Plody oskeruše se konzumují až po tzv. uhniličení (změknutí a zhnědnutí), kdy se dužnina promění v jemné, voňavé a kořenité pyré. Mičurinské hybridy jeřábů pak postrádají trpkost divokých druhů a hodí se k přímému zavařování a do kompotů.
)
Netradiční a málo rozšířené speciality
Morušovník černý a bílý (Morus nigra, Morus alba)
Charakteristika: Historické ovocné stromy, které se pěstovaly pro hedvábnictví (potrava pro bource) i pro lahodné plody. Morušovník černý je vzrůstově kompaktnější a má kyselejší plody, morušovník bílý (mívá plody bílé, růžové i černé) je mohutnější a velmi sladký.
Pěstební nároky: Vyžadují záhřevné polohy chráněné před větrem a propustnou půdu. Nesnášejí mrazové kotliny, ale v dospělosti bezpečně zvládnou zimy středních poloh.
Plody a využití: Plodenství vzhledem připomínají protáhlé ostružiny. Dozrávají postupně v průběhu několika týdnů a sklízejí se setřásáním na plachtu. Šťáva silně barví a plody mají nezaměnitelnou, medově sladkou až pikantní chuť.
)
Klanopraška čínská (Schisandra chinensis)
Charakteristika: Dřevitá popínavá liána pocházející z Dálného východu, dorůstající délky až 8 metrů. Čínsky se nazývá Wu-wei-zi neboli „ovoce pěti chutí“ (dužnina je kyselá a sladká, semena pálivá a trpká, celkový dojem slaný).
Pěstební nároky: Vyžaduje pevnou oporu (plot, treláž), humózní, vlhkou a mírně kyselou zeminu bez trvalého zamokření. Kořeny preferují stín a chlad (podobně jako plaménky), zatímco horní část rostliny potřebuje slunce.
Plody a využití: Červené hrozny bobulí dozrávají v září a říjnu. Jde o silný adaptogen a stimulant nervové soustavy, který se suší, nakládá do medu nebo louhuje do čajů.
)
Klikva bahenní a velkoplodá (Vaccinium oxycoccos, Vaccinium macrocarpon)
Charakteristika: Plazivý, stálezelený polokeř tvořící hustý koberec. Americká klikva velkoplodá (často prodávaná pod názvem kanadská brusinka) vytváří bobule velké jako menší třešně.
Pěstební nároky: Striktně kyselomilná rostlina. Vyžaduje rašelinné lože s pH 3,5–4,5 a trvale vysokou vlhkost podloží (ideální na okraje zahradních rašelinišť či jezírek).
Plody a využití: Kyselé, pevné plody zrají v říjnu a vydrží na rostlině celou zimu. Jsou nenahraditelnou surovinou na omáčky k divočině a sýrům, sušení i pro léčbu močových cest.
)
Zařazení těchto druhů do zahradního plánu rozšiřuje sklizeň od května až do prosince, dramaticky zvyšuje biodiverzitu a poskytuje spolehlivou úrodu i v letech, kdy tradiční ovocné stromy poškodí jarní mrazy nebo třeba houbové choroby.
Zdroj: izahradkar.cz; Sus J. a kol.: Netradiční ovocné druhy v zahradě; Boček S.: Pěstování méně známých ovocných dřevin; Řezníček V. a kol.: Méně známé ovocné druhy; University of Saskatchewan Fruit Program (Kanada); Mičurinská agronomická univerzita (Rusko); VÚRV, Wikipedie, ČESKÉSTAVBY.cz
Nevšední ovoce, které můžete pěstovat ve své zahradě
Zahradní „ovocnaření“, to vůbec nemusí být jenom obligátní, všem dobře známé druhy. Jablka, hrušky, jahody, maliny, meruňky, rybíz, angrešt, broskve, vlašské ořechy a jiné. Divili byste se, jak báječně chutnají a jakou parádu v zahradě nadělají i jiné druhy především ovocných dřevin. Poznáte je, tedy hlavně jejich plody?
