Co do rozlohy je třetím největším městem Kalifornie. A pokud to budeme počítat v rámci celých Spojených států amerických, je California City čtyřicáté největší. Největší, nikoli však nejlidnatější. Že jste o něm nejspíš nikdy neslyšeli? Není divu. Stálých obyvatel tu nejsou ani tři tisícovky.
Raději celé nové město než přistavovat čtvrtě
Ten nápad jako by neměl chybu. Každý, kdo si předem ověřil fakta, s tím musel souhlasit. Jedním z nezpochybnitelných faktů byl například ten, že město Los Angeles nezvládalo tíhu své prosperity, respektive nestíhalo dostatečně pohotově reagovat na poválečný růst své populace. Ostatně jako celý stát Kalifornie, který zažíval populační boom.
Řešit se to samozřejmě dalo různě, ale myšlenka, že by v Kalifornii místo nových předměstských čtvrtí u jednotlivých existujících sídel raději vzniklo jedno celé nové sídlo, se zdála být nejschůdnější. Jak to? Čistě ekonomicky, což bylo též bráno jako fakt. Padesátka nových čtvrtí, postupně přilepovaných ke stávajícím městům, by ve výsledku stála víc než celé jedno nové komplexní město. Dílem proto, že stavební pozemky u stávajících kalifornských měst byly drahé, což by každý developerský projekt činilo příliš nákladným.
)
Kdyby se ale takové nové město zjevilo někde na okraji pouště, tam, kde dosud žádný stavební rozvoj neprobíhal? Tam by byly pozemky za hubičku. Mělo to potenciál.
Poušť, do které vede silnice
Samozřejmě, pokud už přistoupíte na myšlenku stavět celé město někde v pustinách, mohla by vás trochu brzdit absence infrastruktury. Ale i s tím se dá v Kalifornii počítat. Při pohledu do podrobnějších map totiž narazíte na rozsáhlá neosídlená území – s velmi lacinými pozemky – která alespoň minimální infrastrukturu mají. Například v okolí bývalých vojenských výcvikových prostorů a střelnic. K těm vedly alespoň silnice.
Zrovna jeden takový rozsáhlý areál na okraji Mohavské pouště se od roku 1959 přímo nabízel. Známý byl jako „Střelnice C“. Ale protože už ho armáda nevyužívala – a zanechala tam po sobě nějaký výbušnější nepořádek – dal se koupit docela lacino.
)
Můžete pochopitelně namítnout, že žádné trvalé lidské osídlení dlouho na okraji pouště nepřežije kvůli nedostatku vody. Jenže tenhle zmíněný „pozemek“ disponoval vydatným akviferem. Zvodnělou vrstvou. V podstatě malým povrchovým jezerem, pod jehož povrchem snad mělo existovat jezero podzemní a mnohem větší. Alespoň se to tak říkalo.
Dohromady se tedy nabízel skvělý potenciál příležitosti: poptávku na straně lidí a laciné pozemky. Zkrátka základ pro neprůstřelný plán.
Česká stopa v Kalifornii
A kdo že ten plán vymyslel, čí že nápad na založení města v kalifornské poušti to byl? Ten chlapík, v jehož hlavě se tohle všechno zrodilo, se jmenoval Nathan "Nat" K. Mendelsohn. A přinejmenším za zmínku stojí, že původem byl Čech.
Narodil se kousek od Prahy a v roce 1920 se s rodiči odstěhoval do Států. Česky byste si s ním asi moc nepovykládali, s americkým prostředím se docela sžil. Magisterský titul získal na Kolumbijské univerzitě a profiloval se v oblasti sociologie. Mimo obor se pak věnoval snění.
Snění o velkých městech, báječných developerských projektech a utopiích v poušti. A k tomu všemu měl velký dar výřečnosti. Ten mu pomáhal – poté, co předestřel svůj „neprůstřelný“ plán – shánět investory pro svůj neuvěřitelný podnik.
S jejich finanční podporou pak dokázal zakoupit 33 000 hektarů půdy.
)
Ať to zazní ještě jednou: 332 kilometrů čtverečních! V Mohavské poušti, na území bývalé vojenské střelnice, s jedním akviferem uprostřed. Fantazie, ne?
Cíl byl jasný. Založit a postavit „vzorové“ město, které doplní dvojici největších kalifornských měst – San Francisco a Los Angeles – na trojici. Neskrýval přitom ambice, že se jeho California City (zkráceně nazývané Cal City) jednou stane hlavním městem Kalifornie.
Město v poušti
Aby ale nedošlo k omylu: Mendelsohn nebyl žádný podvodník. Přesněji řečeno, podvodné jednání jemu osobně nikdy prokázáno nebylo. Neprodával vzdušné zámky. Naopak. Nedůvěřivému světu šel příkladem a začal stavět. Ve velkém.
Do stanového městečka u pouště nahnal armádu geodetů. Ti rozměřili a vykolíkovali plány budoucího města. Pak se do sluncem vyprahlé krusty pouštní půdy zakously buldozery. Z písku začala vyrůstat síť ulic, která svou rozlohou předčila většinu skutečných amerických měst. Celkem bylo vytyčeno přes deset tisíc kilometrů silnic.
)
Široké bulváry, víceproudé spojky, mohutné křižovatky. Žádné divoké změti ulic a chodníků, žádný chaos. Ale dokonale racionální systém městské přepravní sítě. To byla výhoda toho, že se stavělo ve „městě“, které bylo holou planinou. Nezůstalo samozřejmě jen u silnic. Podle plánů vznikaly první obytné čtvrti, seskládané z příhodně disponovaných a dobře na vznikající komunikace napojených parcel.
Plánovalo se, kde budou školy, parky, golfová hřiště. A umělé jezero, které mělo budoucím obyvatelům připomínat, že život v poušti nemusí znamenat jen prach, horko a kaktusy. Nechybělo rozplánované letiště a centrální obchodní zóna.
V plánech se totiž počítalo s více než čtyřmi sty tisíci obyvateli.
)
Prodej pozemků je investice
Tady to už ovšem začíná být složitější. Hranice mezi tím, co dosud bylo jen v plánech, a co bylo v terénu fyzicky přítomné, se začínala rozpouštět. Reklamní kampaně běžely po celé Kalifornii i v sousedních státech. Lidé nastupovali do autobusů na organizované výlety, během nichž jim obchodníci ukazovali budoucí bulváry a parcely, kde jednou měla stát jejich vysněná vila.
Makety, vizualizace i nadšené prezentace vytvářely dojem, že California City už vlastně existuje. A že ho už jen zbývá dostavět. Jako by to „dostavění města“ byla nějaká podružná maličkost.
Reklamní kampaň byla nebývale agresivní. A praktiky realitních makléřů opravdu hraniční. „Myslete ve velkém, nemyslete zpátečnicky. Chopte se příležitosti, kupte si kus budoucnosti…“
Tlačilo se na pilu. Tisíce lidí si tak koupily stavební parcelu „ve skoro hotovém městě“, často jen jako investici do budoucna. Třeba pro vnoučata. Ale ani nabytý certifikát a kupní smlouva nemohly zastřít skutečnost, že si za nemalé peníze vlastně koupili jen pár metrů čtverečních pouště, obehnané kolíky a trochou uježděné šotoliny.
Na rýsovacím prkně se i velké město plánuje jedna báseň. Jde to snadno. V realitě to jde ale podstatně hůř. Město totiž není jen soubor ulic propojujících parcely. Město jsou lidé. Práce. Firmy. Tedy důvody, proč se tam přestěhovat.
)
K žití to nebylo a není
California City nabízelo pozemky a snivé příležitosti. Ale už nenabízelo zaměstnání. Od Los Angeles leželo více než 150 kilometrů daleko, uprostřed vyprahlé Mohavské pouště. Kdo by se sem stěhoval, když mohl bydlet blíž ekonomickému centru státu? Vize, že obyvatelé přijdou sami, protože jsou připravené parcely, se ukázala jako příliš optimistická. A začaly se objevovat další problémy.
Ukázalo se například, že ten pověstný akvifer není bezednou studnicí, jak se původně předpokládalo. Zásoby vody tu sice existovaly, ale rozhodně ne v takovém množství, aby to bez problémů uhasilo žízeň statisícové metropole. Rostly také náklady na budování infrastruktury, zatímco příliv nových obyvatel zůstával hluboko za očekáváním.
Pozemků se tu nakonec prodalo přes sto tisíc. Což byl fascinující výkon realitních makléřů. Ale nikdo se sem, doprostřed konce světa, stěhovat nechtěl. Chyběl k tomu jakýkoliv důvod. Možná, kdyby tu už pár desetitisíců lidí žilo, neviděli byste to tak špatně. Ale být tím prvním z desetitisíců, kdo se tu usadí? To nechtěl nikdo.
Nat Mendelsohn přesto odmítal připustit porážku. Ještě dlouhá léta věřil, že populační exploze Kalifornie jeho projekt nakonec dožene. Že jednou budou ulice plné aut a domy zaplní stovky tisíc lidí. Nestalo se.
)
Hrstka lidí a málo vody
Počátkem sedmdesátých let se projekt začal rozpadat. Developerská společnost se dostala do finančních problémů a Mendelsohn postupně ztratil nad vlastním městem kreativní kontrolu. V roce 1965 se sice California City oficiálně stalo samosprávným městem – tím se vyhnula nutnosti platit si údržbu z vlastní kasy, přenechala to státu – ale ani ten administrativní status nedokázal nahradit chybějící obyvatele.
Na mapě je Cal City obrovské. Jeho hranice zabírají téměř 530 kilometrů čtverečních, což z něj skutečně dělá třetí nejrozlehlejší město Kalifornie. Jenže většinu této plochy netvoří domy nebo obytné čtvrti. Jsou to kilometry asfaltových ulic, které nikam nevedou.
)
V poušti žádné budovy nevyrostly
Pravidelná pravoúhlá síť komunikací končí v poušti, kde nikdy žádné budovy nevyrostly. Z vesmíru připomíná obrys skutečné metropole. Na zemi ale člověk zjistí, že se dívá na stín města duchů. Které vlastně nikdy pořádně nezačalo žít. Jen necelých deset procent původně naplánované uliční sítě je dnes skutečně zastavěno. Zbytek zůstává prázdný už více než půl století. A těch posledních pár tisícovek skutečných obyvatel se odtud stěhuje, protože vodovodní síť, stará více než půl století, jim připomíná nemožnost života v poušti.
Experimentuje se tu. Počet obyvatel například výrazně zvýšila výstavba zvláštní zabezpečené věznice. A práci tu „vytvořila“ první největší legální pole s marihuanou. Ale není to zkrátka ono.
California City bylo nápadem, který na první pohled neměl chybu. Jenže budovatelské snění tu zastínilo rozum. Nahradilo ho vírou. Jak se ale ukázalo, jen víra prostě nestačila. Města nevznikají jen z asfaltu a rozprodaných parcel. Staví se z důvodů, proč v nich lidé chtějí žít. A tady pro žití nikdy žádný důvod nebyl.
Zdroj: Wikipedia.org, Wired.com, Californiacity-ca.gov, ekhms.weebly.com
