Severokanadský Fermont (Zdroj: Wikipedia, autor: Élie Gagnon / CC BY 3.0) Zobrazit fotky zobrazit 5 fotek

V severokanadském Fermontu našli neobvyklý způsob, jak se vypořádat s drsným subarktickým klimatem. Město ohrožované ledovým větrem a závějemi si vybudovalo vlastní ochranný štít – více než kilometr dlouhou obytnou budovu, která funguje zároveň jako větrolam, obchodní centrum i domov stovek lidí.

Co v článku najdete

Kanadská variace na náš Havířov

Z kanadských měst patří Fermont k těm nejmladším. Vzniklo v 70. letech minulého století, na hranicích mezi provinciemi Québec a Labrador. Čistě z poptávky po ubytování horníků. V jeho okolí totiž leží celá řada pro těžbu potenciálně zajímavých oblastí. Například hora Mont Wright, která by si pro množství železné rudy zasloužila přejmenovat na Železnou.

Těch dolů, lomů a míst, odkud se dá něco užitečného extrahovat, je v pětadvacetikilometrovém okruhu nemálo. Takže stavitelé před necelými šedesáti lety zabodli prst do mapy tam, kde jim to přišlo nejpříhodnější, a dali vzniknout této kanadské variaci na náš Havířov. Na výstavbu plynuly peníze ze státní i provinční kasy, a značnou měrou se na ní finančně podílela i samotná Cartier Mining Company, tehdy největší zaměstnavatel v regionu.

Severokanadský Fermont (Zdroj: Wikipedia, autor: RushDevil / CC BY 3.0)
Severokanadský Fermont (Zdroj: Wikipedia, autor: RushDevil / CC BY 3.0)

Místní klima dává zabrat infrastruktuře i lidem

Až potud by na tom nic divného nebylo. Zádrhel vlastně spočívá jen v tom, že ti plánovači a stavitelé zabodli prst do mapy na tom nejpříhodnějším místě z hlediska logistiky těžařů, ovšem ne z hlediska logiky bydlení. Fermont se nachází lehce nad 52. rovnoběžkou, což ho řadí do stejné zeměpisné šířky, která je typická pro Aljašku anebo Sibiř. A to se do „kvality bydlení“ nutně promítá. Zdejší drsné subarktické klima s dlouhými, tuhými zimami a krátkými, mírnými léty dává zabrat infrastruktuře i lidem.

Severní vítr je krutý

Lokace pro město navíc byla vybrána tak šťastně nešťastně, že leží přímo na trase „vanutí“ zimních severních větrů. Už při zahájení výstavby města to začalo být patrné. Vítr naprosto dominoval a zanášel sem tolik sněhu, že přes zimu prakticky zastavil práce na staveništích. Fermont neleží ve vysoké nadmořské výšce, ale v údolí u řeky. Přesto se v zimě měnil na dokonale zasněženou větrnou hůrku.

Severokanadský Fermont (Zdroj: Wikipedia, autor: Agencesalto / CC BY-SA 4.0)
Severokanadský Fermont (Zdroj: Wikipedia, autor: Agencesalto / CC BY-SA 4.0)

Navrhli kolem města bariéru

Montrealští architekti – Maurice Desnoyers a Norbert Schoenauer – kteří byli pověřeni výstavbou, na to museli nějak reagovat. A jejich návrh řešení byl skutečně nečekaný. Rozhodli se kolem města vytvořit bariéru. Ochrannou zeď, která by sídlo před poryvy větru a zanášením vyfoukaného sněhu bránila. Nestáli ale o nějakou klasickou hradbu. Rozhodli se spojit funkčnost zdi a obytného komplexu do jednoho celku. Výsledkem pak byla architektonicky unikátní budova, dlouhá 1300 metrů a vysoká pět podlaží, která se stala ikonou celého Fermontu.

Město Fermont je z hlediska svého stavebního pojetí skutečně originální. Charakterizováno je totiž právě onou zdí.

Kraj pod sněhem mlčí, tam stopy jsou vlčí

Jako Zeď (tedy The Wall) je nazývána ona podlouhlá stavba, která ze severní strany obstupuje celý intravilán. Ta uzavřená stavba je domovem institucí, jako jsou hotely, bary, restaurace a supermarkety, školy, zdravotní středisko, radnice, bazén, policejní stanice a dokonce i malé věznice.

Je to město, jehož obslužné, komerční i administrativní zázemí se vměstnalo do jednoho komplexu. A kromě toho se uvnitř Zdi nachází i 440 bytových jednotek, apartmánových rezidencí. Obyvatelé tak vlastně nemusejí během té sedmiměsíční zimy vyrážet nikam do dálek, všechno mají „doma“. Po ruce, doslova u nosu.

Severokanadský Fermont (Zdroj: Wikipedia, autor: Axel Drainville / CC BY-SA 4.0)
Severokanadský Fermont (Zdroj: Wikipedia, autor: Axel Drainville / CC BY-SA 4.0)

Inspirace vypůjčena ze Švédska

Stavba bariérové zdi zajišťuje, že se zbývající část intravilánu v zimě nemusí potýkat s větrem a sněhem v takové míře. Za Zdí se tedy v relativním pohodlí nachází dalších přibližně 750 obytných domů. Kanadští architekti připouštějí, že si inspiraci pro tenhle nebývalý projekt vypůjčili ze Švédska. Tam v roce 1962 „seveřanský“ architekt Ralph Erskine navrhl cosi podobného. Budovu, která měla poskytnout bydlení hornické komunitě Svappavaara severně od polárního kruhu.

Na rozdíl od Erskineovy obytné budovy s větrnou clonou má ale stavba ve Fermontu víceúčelový charakter a zahrnuje jak obytná, tak i komerční a vzdělávací zařízení.

Budova - větrolam, zvaná Zeď, v severokanadském Fermontu (Zdroj: Wikipedia, autor: Axel Drainville / CC BY-SA 4.0)
Budova - větrolam, zvaná Zeď, v severokanadském Fermontu (Zdroj: Wikipedia, autor: Axel Drainville / CC BY-SA 4.0)

Život za Zdí

Odlehčeně se dá říct, že hlášky ze seriálu Hra o trůny tu zaznívají docela pravidelně a nenuceně. K pobytu na Zdi sice netřeba skládat přísahu, ale přísná pravidla tu platí. Protože heslo ‚Zima se blíží‘ i strach z toho, co může přijít z mrazivé pustiny na severu, zde platí pro všechny stejně.

Zdroj: Wikipedia