Studentské koleje bývají vnímány jako samozřejmá součást univerzitního života a zároveň jako služba, která se bez veřejných dotací obejde jen těžko. V Amsterdamu ale už před více než šedesáti lety přišli s modelem, který funguje jinak.
Dříve se z veřejných peněz nedotovalo
Studentské koleje jsou v Evropě vskutku zavedenou institucí starou zhruba stejně jako první univerzity. Taky trvalo hezkých pár staletí - v podstatě až do doby, než se vysokoškolské vzdělání stalo celospolečenským výdobytkem – než přestalo platit, že si studenti své ubytování na kolejích hradili z vlastní kapsy. Teprve v posledních desetiletích, kdy se systém vzdělávání výrazně proměnil, začaly být koleje na státních univerzitách výrazně dotovány z veřejných peněz.
)
)
)
)
Studenti na nich sice dál na kolejné nějakou sumou přispívají, ale zdaleka ne tolik, aby s takovou sumou provozovatel vystačil bez státních příspěvků. Nebojte, určitě to nemá vyznít jako nějaká stížnost, brojení proti vysokoškolským studentům, kteří by si snad nevážili privilegia kolejí. Je to jen úvod k povídání o řešení, které před pětašedesáti lety vyzkoušeli v nizozemském Amsterdamu. K řešení, ve kterém vlastně - pro jeho úspěšnost a úspornost - pokračují dodnes.
Nemáme byty pro studenty
Začalo to v 50. letech, kdy v Amsterdamu pocítili kritický nedostatek bydlení pro studenty. Většina z dostupných bytů, které byly ve městě teoreticky k pronájmu, totiž začala být vyhrazována perspektivnějším nájemníkům. Například zahraničním turistům. A tak byl, s výrazným přispěním města, developerů a univerzit, rozpracován a realizován projekt Casa. Projekt studentských bytů, bydlení pro studenty. Kolejí, chtělo by se říct. Ale to by přesné nebylo.
Casa totiž není obyčejnými kolejemi. Nizozemci mají rádi, když jsou účty srovnané a nic se jen tak pro nic za nic nedotuje. Casa se svými 518 pokoji je tedy tak trochu kolejí. A taky trochu hotelem. A rovněž i částečně ubytováním pro seniory. Je to hodně nevšední mix, nicméně mix nesmírně funkční. Studenti jsou tu cenou svého bydlení zvýhodněni, ale ne až tak dalece, jako na našich kolejích. O něco více jsou pak zvýhodněni senioři, důchodci, kteří tu bydlí též.
)
Nicméně provozní rozdíl je pak hrazen z toho, co tu za pokoj a ubytování utratí klasičtí hoteloví hosté, které Casa nijak nešetří. Výsledkem je vyrovnaná obchodně-provozní bilance provozovatele, který může své výdaje na údržbu plánovat s ohledem na aktuální kapacitní vytížení. Chystá se například nějaká zásadní oprava, velké výdaje? Může tak mírně zvýšit nájem studentům. Anebo spíš otevřít méně pokojů studentům a více pokojů turistům.
)
)
Stále mladí a zmoudřelí věkem
Casa nikterak netratí na tom, že přijdou prázdniny nebo zkoušková volna, má pořád plno. A i díky zpřístupnění pokojů hotelovým hostům je dodnes schopna poskytovat cenově dostupné ubytování. Přitom tenhle model neřeší jen problém finanční udržitelnosti provozu. Bojuje i proti gentrifikaci. Koleje, často součásti univerzitních kampusů, působí dojmem „měst pro mladé“. Umí být hlučné, chaotické, sezónně přelidněné a pak zase vyprázdněné.
Pár měsíců čerpají zdroje, produkují odpad, odebírají vodu a elektřinu v enormním úhrnu, a pak zase ne. I těmi výkyvy dokládají, že nejsou úplně funkční součásti města. Domovy důchodců proti tomu zase často působí až jako nehezké a nedůstojné čekárny na smrt, místa odtržená od běžného života, kde žijí staří, ještě starší a pár pečovatelek k tomu. Casa ale dává tyto protipóly k sobě. A neodpuzují se. Fyzikálně ani jinak.
)
)
Naopak vzniká velmi živá a především velmi tolerantní komunita, kde jsou byty studentů naskládány mezi byty seniorů. A nikterak si nepřekážejí. Vlastně to funguje skvěle. Důchodci jsou tu ubytováni v rámci programu zvaného „Forever Young“ (Věčně mladý) a sousedství s mládeží si docela užívají. Mladí, kteří si myslí, že jim bude patřit svět, se pohromadě s důchodci – kterým už svět patřil – chovají vcelku rozumně.
)
)
Design interiérů pro spokojený život
Vytváří to jedinečný a inspirativní mix uživatelů, který ještě oživují turisté, hoteloví hosté. Casa je zkrátka výjimečný případ a dost možná inspirace. Obrázky v galerii, které úroveň bydlení v Casa ilustrují, pochází z poslední rekonstrukce interiérů. Podílelo se na ní architektonické studio i29, které ve spolupráci s nábytkářskou značkou Lensvelt a textilní designérkou Mae Engelgeer zařídili návrh pro všech 518 pokojů.
Zdroj: i29
Foto: Ewout Huibers, Thomas van Schaik
