Benátky dnes v našich představách zpravidla rámují nádhery renesanční architektury, věže gotických chrámů, mosty. To vše důmyslně proplétané sítí splavných kanálů. Stovka ostrovů a ostrůvků, žádné silnice. Jen voda mezi nimi, po nichž si plují gondoly. Prostě nádhera, kterou turisté milují. Ovšem v časech, kdy se tahle metropole ještě hřála na výsluní, v časech slavné Benátské republiky, byly zdejší ostrovní uličky o dost méně bezpečné, než je tomu dnes. Jen tak si ve večerních hodinách vyrazit z jednoho ostrůvku na druhý, na návštěvu z paláce do paláce, to bylo doslova o život.
Boj o moc a košaté intriky
Město totiž žilo neustálým bojem o moc, košatými intrikami. Ono přiléhavé přirovnání o „plášti a dýce“ se zrodilo právě tady. Často stačilo jen špatně odbočit, nevhodně bez doprovodu vstoupit na nějaké neprosvětlené zákoutí, a už jste mezi lopatkami cítili chlad oceli, ať už hrot kordu nebo čepel nože. Končilo to většinou stejně špatně.
Čistě technicky ten problém pramenil z toho, že si každý zdejší mocnář, politik, význačný obchodník nebo jinak exponovaná osobnost najal na krvavé prosazování svých vlastních zájmů několik takových pouličních hrdlořezů. A další takové lumpy si pak vydržoval jako svou osobní ochranku. Příliš mnoho nečestných úmyslů a ozbrojených lidí na jednom místě pak pochopitelně dělalo pořádnou neplechu. Protože všichni tito ozbrojenci, když zrovna neměli co na práci, přepadali a mordovali kolemjdoucí jen tak. Snad aby si něco ještě přivydělali a nevyšli ze cviku.
)
)
)
)
Jak se bojuje architekturou?
Dobové záznamy popisují, jak dobře musel být měšťan vybaven a vystrojen, když snad někam v noci vyrazit musel. Bez doprovodu ozbrojených strážných a houfu světlonošů s pochodněmi to prostě nešlo. Ke sklonku 15. století už s tím ale došla měšťanům trpělivost. Nechtěli být vězni ve svých vlastních domovech, ve svém vlastním městě. A tak začali proti té nebývalé pouliční násilné kriminalitě bojovat – podržte se raději – architekturou.
Přesněji řečeno tedy přidaným architektonickým prvkem, drobnou stavební úpravou svých domů. V italštině se mu říká pissote, nebo též calli.
Pojistka proti přepadení
Co to bylo? Vlastně vestavěné stavební překážky, které odstraňovaly rohy v uličkách a skryté předěly mezi průchozími koridory. Představit si je můžete jako přistavěné mantinely kolem rohů budov a cest. Stavěny bývaly nejčastěji z kamene, jako půlkulatá rozšíření bočních struktur. Někdy se ale setkáme i s kovovým rámem zdobené mříže, nebo jakýmsi výčnělkem ve vzduchu zavěšeného patníku.
)
Nad očekávání praktické řešení
Vypadá to navýsost neprakticky, ale bylo to nad očekávání praktické. Těžko vás totiž někdo může přepadnout ze zálohy, vpadnout vám do zad poté, co zahnete do nějaké uličky – protože ta ulička nemá rožek, za kterým by se někdo mohl krýt. Ony přistavěné útvary, pissote a calli, prostě překážely tak, že se podobná překvapení konat nemohla.
Majitelé městských domů v Benátkách si podobné prvky nechávali osazovat na rozích svých domů na vlastní náklady. A pochvalovali si to, protože je to vycházelo laciněji, než se dostávat do řečí. Protože to, že v uličce za vaším domem zase už někoho zamordovali, případně se vám před dveřmi už zase válí nějaký probodený aristokrat v kaluži krve, dobré pověsti neprospívalo.
To stavebně přidané doplnění se staralo o to, že se o roh (potažmo o zeď v průčelí) vašeho domu nemohli opírat povětrné ženštiny nabízející služby námořníkům. Sloužilo i k tomu, že se vám před vraty domu neshlukovali žebráci. Zkrátka, byla to taková malá ukázka „hostilní“, tedy nepřátelské architektury.
V benátském pojetí šlo ovšem o architekturu, která byla k životu docela přátelská. Přímo bránila lumpům a banditům v jejich krvavém řemesle. Čímž zvyšovala bezpečnost spletitých ulic Benátek.
)
)
Inspirace pro celou Itálii
Půlkulaté nebo kruhové výseče takových prvků (o těch se spíš hovoří jako o calli) pak začaly být osazovány u veřejných budov, pilířů sloupů a také kolem kostelů a chrámů. Protože skvěle fungovaly proti ehm, … znečišťování veřejných prostranství? Zkrátka, takový rožek opatřený calli nepomočíte, pokud tedy nechcete odcházet s mokrými nohavicemi.
)
)
Pissote a zdobnější pissabraghe pak měly na starost to, že znesnadňovaly život lumpům. Není bez zajímavosti, že péčí o ně byl pověřen malý cech tzv. el c?dega. Což byli ti muži a sluhové s lucernami a pochodněmi, které jste si na noční procházku museli kvůli bezpečí najmout. V noci vám posvítili na cestu, ve dne pak vyspravovali zaoblené rožky v nebezpečných zákoutích.
Z Benátek se tyto výčnělky a výstupky rozšířily v průběhu 16. století do celé Itálie. A rozrůznily se, co do tvarů a řešení. Například stupňovité Seicento vypadá spíš jako sokl pro sochu, zatímco pod z jehlanu vykrojené Settecento by se v dešti mohl schovat pes. Ottocento trojúhelníkem spojuje protilehlé rohy domu, zatímco Novecento je jen kovovým zábradlím, které znepřístupňuje roh jako takový.
)
)
Možná se někdy při procházce italskými městy pozastavíte nad tím, co ty na pohled nepraktické výčnělky asi tak měly znamenat. Ale teď už víte, že jejich prapůvod byl v Benátkách. V časech, kdy se na zšeřelých ulicích rozhodovalo o mocenských intrikách ostrou čepelí.
Zdroj: TheMindCircle.com, VisitVenezia.eu
