Může se zdát, že spektrum problémů, u nichž architektura nabídne řešení, je omezené. V případě přírodní laboratoře Witoca, která se usadila v ekvádorském pralese, je ale benefitů dobré architektury až nečekaně mnoho.
Upozornění na výhody agrolesnictví
Začneme nenápadně. Třeba upozorněním na výhody agrolesnictví. Tedy zemědělského modelu, při němž nekácíte les, abyste z něj udělali pole, plantáž. Ale ta vaše pěstební plocha je součástí lesa, který ostatně sám může oplývat stromy nabízejícími úrodu. V současné době, kdy je půda masivně odlesňována kvůli zemědělství, je tohle řešení skvělou odpovědí. Na nedostatek vláhy, klimatické změny. Nebo na úbytek biodiverzity, které obří monokultury polí rozhodně nesvědčí.
)
)
)
)
Volba řešení biologické ochrany
V Ekvádoru o tom vědí své. Přirozeně se musí nějak živit, ale ne za cenu devastace vlastního životního prostředí. Proto taky na agrolesnickou praxi vsadili a v tom svém pěstebním skoropralese pěstují kávovníky a kakaovníky, což má však určitý háček. Obě tyto rostliny jsou docela citlivé, když přijde na nejrůznější škůdce. Potřebují ochranu. A v agrolesnickém pralese jednoduše nemůžete pracovat s běžnými postřiky. Je třeba zvolit řešení biologické ochrany. Škůdci totiž způsobují malým pěstitelům při každé sklizni značné ekonomické ztráty.
Projekt laboratoře Witoca
I v tom mají ekvádorští jasno. Proto taky využívají mikroorganismy kmenů Beauveria bassiana a Trichoderma k ochraně kávovníku a kakaovníku před škůdci. Chrání tím svou úrodu, živobytí, prales a jeho biodiverzitu. Zádrhel pak spočívá v tom, že tyto užitečné mikroorganismy se prozatím v Ekvádoru nevyrábějí, nepěstují. Musí se dovážet. A někde tady se už konečně dostáváme k architektuře. Protože architekti ze studia Al Borde připravili „pro Ekvádor“ projekt laboratoře Witoca.
)
Skutečná laboratoř v džungli
Co to je? Specializované zařízení, které umožňuje „přípravu“ kmenů Beauveria bassiana a Trichoderma, užívaných při biologické ochraně, přímo v terénu toho agrolesnicky obdělávaného území. Žádná velká fabrika, ale obyčejný domek z cihel a hlíny, který umožňuje uchovat model hospodaření bez přidružených nákladů. Zachování ekosystému a současnou produkci, chcete-li.
Witoca je tak kousek architektury, který dává dohromady nástroje sociální, ekonomické a environmentální udržitelnosti.
)
)
Centrum ekologického řízení boje proti škůdcům a chorobám
Celý projekt (stavba o rozměrech 46 metrů čtverečních) se nachází v komunitě Huaticocha, v nárazníkové zóně biosférické rezervace Sumaco v ekvádorské Amazonii. Zřízením této laboratoře na sebe Witoca přebírá strategickou roli pro celý region. Schopností reprodukovat biologické prostředky ochrany rostlin se stává centrem ekologického řízení boje proti škůdcům a chorobám. Podporuje dostupnost těchto technologií pro drobné zemědělce, umožňuje jim udržitelně chránit jejich úrodu.
)
)
Řešení, které pomáhá
Fantastické na tom je, že Witoca není jen nějakým domečkem, ale skutečně funkčním prvkem syntézy a pěstění. Kultivace Beauveria bassiana a Trichoderma totiž vyžaduje minimální kontakt s exteriérem, což klade vysoké nároky na izolaci stěn i stropu. Zároveň musí být prostory reprodukce a inkubace chráněny před přímým slunečním zářením a UV radiací, zatímco centrální pracovní prostor naopak vyžaduje kontrolované přirozené osvětlení. Witoca to vše zajišťuje svým důmyslným tvarem.
A využívá k tomu komplexní hliněnou architekturu s klenbami z nepálených cihel. Tepelná akumulace, která je této konstrukci vlastní, nejen tlumí teplotní výkyvy a udržuje stabilní vnitřní prostředí laboratoře, ale zároveň snižuje energetickou náročnost klimatizačních systémů.
Zásadní je i to, že výroba nepálených cihel vyžaduje minimum energie a nevyužívá spalování fosilních paliv, čímž výrazně snižuje ekologickou stopu projektu. Pralesní laboratoř Witoca je příkladem architektury, která skutečně pomáhá s řešením mnoha problémů současně.
Zdroj: Al Borde
Foto: JAG Studio, Al Borde
