V dobrém i ve zlém, říkává se při stavebním obřadu. Jenže i ta květnatá slova o věčné a nehynoucí lásce mají své přirozené limity. Láska sice hory přenáší, tu a tam zvítězí i nad lží a nenávistí, ale ne vždycky se povznese nad chrápáním, nebo bitím ze spaní. A někde tam začínají problémy, které je jednoduše lepší nemít. Oddělené postele, potažmo oddělené ložnice, nejsou vždycky špatné řešení.
Reakce okolí. Všichni mají jasno!
Téma je to obsáhlé, dá se na něj nazírat z mnoha úhlů pohledu a jedním článkem ho rozhodně nerozlouskneme. Spíš budeme jen tak po stranách lehce naťukávat. A začít můžeme u toho nejprostšího, reakce okolí na to, že se svým drahým nebo drahou už nesdílíte jedno společné lože. Ta reakce okolí - ať už je to vaše stará maminka, kolegové v práci anebo kamarádka – je vzácně shodná. Všichni mají v ten moment hned jasno.
)
Váš manželský vztah je podle nich asi tak vřelý jako ledovec, do kterého narazil Titanic. A příměr s potápějící se zaoceánskou lodí se hodí i pro celé vaše manželství. Protože to, že se svou polovičkou nesdílíte společnou ložnici, je pro ně tím nejjasnějším signálem katastrofy. Možná ještě na palubě vyhrává kapela, ale tenhle manželský parník jde prostě ke dnu. V lepším případě vás pak politují anebo budou moudře pokyvovat hlavou, když jim budete rozprávět o tom, jak jste se k těm odděleným postelím dopracovali.
Jejich názor tím vysvětlováním nejspíš nezměníte. Sdílení postele s partnerem je totiž považováno za naprosto nezbytnou součást romantického vztahu. A kde už došlo „k rozluce“ v ložnici, dá se v obecném očekávat i rozluka definitivní. Tak je to zkrátka zažité. Od stolu i lože.
)
Šup s dětmi do komory
Teď. Nebylo tomu tak vždy, společenské normy pro spaní manželů se uměly dost dramaticky lišit, napříč časem i kulturami. Ještě před sto lety bylo například normou, že celá rodina včetně dětí trávila noc pohromadě. V jedné místnosti. I se staříčky z druhého kolena. A klidně i s domácími zvířaty. Že vám na usínání v jedné místnosti s tchýní, tchánem a půltuctem výrostků přijde něco nenormálního? Inu, časy se mění.
Jen co se obývané domácnosti trochu rozrostly, vypadla zvířata z ložnicové rovnice, dočkala se samostatného chlívku. A po nich se samostatného chlívku dočkaly i odrostlejší děti. Z historického hlediska je tedy společenský úzus o tom, že by se v ložnici manželů měly nacházet méně než tři osoby velmi mladý. Čerstvý. A vývoj se na tom nezastavil. Ta postelovo-ložnicová separace přirozeně pokračuje dál. Z nejprostšího důvodu. Spánek totiž potřebujeme všichni.
)
Přehodnoťte ložnicové uspořádání
Na fyzickou nebo duševní pohodu totiž můžete bez kvalitního spánku - těch šesti až devíti hodin v každém čtyřiadvacetihodinovém cyklu dne - zapomenout. A v případě, že vám stačí těch mezních šest hodin spánku, a vašemu partnerovi nebo partnerce je i těch osm hodin pořád málo, jste horkými adepty na oddělené lože. Není na tom nic špatného ani nepřístojného. Zrovna tak je to docela normální, pokud se výrazně liší vaše spánková rutina.
Někdo to zkrátka chce už zabalit v osm večer po zprávách, aby ráno mohl vstávat se slepicemi. A pokud je druhý v ložnici svým založením spíše „sova“, která si potřebuje číst až do půlnoci… odlišné mohou být i návraty ze zaměstnání, nočních směn anebo naopak časné ranní budíčky. Usínat po boku milované osoby je sice krásné, ale pokud ta milovaná osoba vstává ve dvě ráno, aby stihla začátek šichty v pekárně, možná to ložnicové uspořádání budete chtít nakonec přehodnotit, láska neláska.
V nemoci i ve zdraví
Jak už tu padlo v úvodu, jsou tu i nejrůznější spánkové apnoe, hlasité chrápání. Šílené pocení, například. Anebo třeba divoké sny. Pokud v loži vedle vás partnerka běží každou noc ve snu maraton a vy se kvůli tomu budíte s boulemi, jako kdyby vás na ostravském Baníku nachytali s dresem Sparty, nezní to oddělené lože tak nepřirozeně a neprakticky.
Své dělají i běžné nemoci. Většina domácností si prakticky nemůže dovolit, aby si dvoutýdenní nemocenskou na vystonání vzali oba partneři současně. Má cenu usínat vedle někoho, kdo vás nanejvýš obdaruje bacilem? Takže, v dobrém nebo ve zlém, je lepší, když ten nachlazený půjde spát do domácí karantény. Není to o tom, že byste se neměli rádi. Je to o tom, že se máte rádi tak, že kvůli tomu druhému do té domácí karantény půjdete.
)
Pozor na manželský ložnicový stereotyp
Jako všechno, i tohle opatření má své pro a proti. Společné spaní s milovanou osobou může působit víc než blahodárně. Výzkumy naznačují, že u manželských párů během spánku v jedné ložnici může dojít k synchronizaci dechů a srdečního tepu. Snižuje to stres a zvyšuje produkci hormonu oxytocinu, někdy označovaného jako „hormon lásky“. To zní slibně.
Zrovna tak ale oddělené spaní nese výhody pro vztah. Vytváří se tím paradoxně prostor pro větší intimitu. Zjednodušeně, partneři si tak rychle nezevšední, neupadnou do rutiny. Čas na milostné hrátky si budou chtít společně hledat a víc si je budou užívat, protože nebudou tak ubité manželským ložnicovým stereotypem. Studie u dlouhodobých vztahů potvrzují, že odděleně spící manželé toho sexu (v dlouhé etapě vztahu) mají nakonec více, než ti, co usínají bok po boku.
)
Každý ve svém a po svém
Oddělené spaní umožňuje více optimalizovat vaše spánkové prostředí. Máte-li specifické nároky na tvrdost matrace, počet polštářů, rozměry deky, spací plochy… žádáte-li si ke spaní úplné ticho, tmu anebo třeba chladnější místnost (a váš partner to má přesně opačně), je lepší možná nehádat se a nepřijímat ani kompromisy, které vás neuspokojí. A je lepší spát si odděleně, po svém. Mnohem kvalitněji.
Oddělené postele nejsou ložnicový rozvod, předcházející rozvodu skutečnému. O kvalitě vztahu nemusí vypovídat nic. Spíš naopak. To až nižší kvalita spánku a celkový nedostatek spánku může zhoršit emoční regulaci, zvýšit úzkost, snížit toleranci vůči stresu a ochotu k empatii.
Na laickém příkladu: pokud strávíte osm hodin polo-spánku vedle chrápajícího partnera, spíš než lásku k němu po takové noci budete pociťovat urputnou potřebu ho udusit polštářem. Kdybyste spali odděleně a vyspali jste se dobře, spíš jeho výstřelky, až bude zase vzhůru, budete snášet s optimismem.
)
Odlišná rutina a režim
Pokud chování partnera soustavně narušuje váš spánek, zdravotní přínosy odděleného spaní mohou převážit nad nevýhodami. Pochopitelně, že tím nejklasičtějším důvodem, proč postele oddělit, je odlišná rutina a režim. Pokud vaše partnerka běhá celou noc na toaletu, vy chrápete, někdo má potřebu si číst anebo sledovat před spaním televizi, nebo má syndrom neklidných nohou, je zkrátka lepší přistoupit k oddělení.
Protože pokud se tyto známky nesouladu projevují často, vzniknou z nich spánkové poruchy. Ty narušují základní spánkové procesy, včetně toho, jak rychle usínáte (tzv. nástup spánku), nebo jak často se v noci budíte a jak dlouho spíte. Narušení těchto procesů může mít řadu škodlivých účinků na celkové fyzické zdraví. Špatný spánek může oslabit imunitní systém a zvýšit náchylnost k infekcím, jako je kašel a nachlazení. Může také narušit trávení a metabolismus, čímž ovlivní regulaci inzulínu a zvýší riziko přibírání na váze a onemocnění, jako je cukrovka.
)
Prospat se – respektive neprospat se – k cukrovce jen proto, že máte za zažité usínat v ložnici vedle svého drahého nebo drahé, je dost špatný obchod a příliš velká cena za jakousi společenskou zvyklost, která není ani tak stará.
To, zda se párům nejlépe spí společně nebo odděleně, nakonec závisí na obou partnerech a na kvalitě jejich vztahu. Pro některé páry sdílení postele posiluje vzájemné spojení a pohodlí. Pro jiné může být „rozvod ve spánku“ jednoduše praktickým způsobem, jak zajistit, aby si každý odpočal, jak sám potřebuje.
Zdroj: TheConversation.com, Academic.oup.com, SleepResearch.com, journal.sagepub.med
