Shrabané listí, posekanou trávu ani čerstvé větve soused na zahradě spálit nesmí, a to od 1. března 2025 bez ohledu na to, co dřív dovolovala obecní vyhláška. Legální zůstal jen oheň ze suchého a čistého dřeva, třeba na opékání, a i proti němu se můžete bránit, když vám kouř podstatně omezuje užívání domu a zahrady.
Mnoho lidí odchází do lesa či do parku s pocitem, že slupka od banánu, nedojedená svačina nebo stará halloweenská dýně přírodě neublíží, protože jde přece o biologický materiál, který shnije. Realita je však mnohem temnější. Volně pohozený odpad, ať už organického původu, nebo z plastu, kovu či skla a jiných materiálů, představuje pro divokou zvěř smrtící past, která narušuje přirozené instinkty, způsobuje těžká poranění a často vede k pomalému umírání. Pochopení toho, jak konkrétní zbytky z našich domácností v trávě a podrostu působí, je prvním krokem k tomu, abychom z lesů přestali dělat nebezpečná smetiště.
Eternit je vlastně jakýmsi dědictvím, které jde s námi lidmi bok po boku již od 19 století. I když, tenkrát vlastně šlo o jakékoli využití azbestu s cílem bránit požárům. Lidé v počátcích považovali azbest doslova za “zázračné kameny“. A dosud si mnozí neuvědomují nebezpečnost azbestu.
Za PET lahve a plechovky od nápojů se v Česku záloha zatím neplatí, proto vám ji tu nikdo nevrátí – ani za obaly s nápisem ZÁLOHOVANÉ. Tento nápis patří ke slovenskému zálohovému systému, kde se při nákupu platí 15 eurocentů. Plechovky a PET lahve koupené v Česku proto vytřiďte, plechovky můžete také prodat ve výkupně kovů.
Plánujete rekonstrukci střechy či bouráte starý dům a řešíte, co se stavebním dopadem? Existují řešení, jak jej recyklovat. A střešní tašky? Těch se lze zbavit vyloženě elegantním způsobem. Řešení nabízí výrobci antuky, která se vyrábí ze 100% z drcené keramické střešní krytiny.
Česká republika se dlouhodobě pyšní pověstí premianta v nakládání s odpady. Podle statistik společnosti EKO-KOM aktivně třídí téměř tři čtvrtiny obyvatel a barevné popelnice bereme jako samozřejmost. Přesto tuzemské odpadové hospodářství prožívá nejbouřlivější transformaci za poslední dekády. Pod tlakem evropských směrnic a balíčků cirkulární ekonomiky přibývá nových povinností: od zpoplatnění skládkování přes povinný sběr bioodpadu až po povinný sběr textilu pro všechny obce od roku 2025.
Nedostatek informací a zastaralé poznatky plynoucí z dřívějších řešení odpadové problematiky, třídění a recyklace. To jsou nejčastější důvody přetrvávání a šíření mýtů o třídění a recyklaci. Připočteme-li tradiční mávnutí rukou nad problémy a jejich řešením, mýty se šíří o to rychleji, protože je to jednodušší. Ve skutečnosti jde ale právě v Česku o paradox, protože (světe, div se) patříme právě v třídění odpadu mezi evropskou špičku. Tak to pojďme ještě zlepšit a zopakovat si nejhouževnatější z mýtů. Aby zmizely.
Najdou se snad v každém domě. Staré kabely, hliněné i měděné, s bužírkami, roky ležící v šuplíku nebo nějaké bedně, krabici. Zrovna jste je chtěli naložit a odvézt do sběrného dvora. Protože to, o čem jste si roky mysleli, že se ještě může k něčemu hodit, se už nehodí vůbec k ničemu. Už to víte. Možná ale nevíte, že můžete tyto kabely výhodně prodat. Vydělat na nich.
Udržitelné stavebnictví dnes stojí na datech, ne na slibech. Právě proto je Environmental Product Declaration (EPD) jedním z nejdůležitějších dokumentů, který potvrzuje skutečný environmentální profil stavebního materiálu. Desky PackWall Basic nyní disponují mezinárodně uznávanou EPD certifikací v systému International EPD® System, čímž se řadí mezi plně transparentní a ekologicky odpovědné stavební produkty.
Ať už ve vzduchu visí pandemie, bankrot na vzdálené burze anebo se ve schránce hlásí o slovo letáky se slevovou akcí, vždycky to dopadne stejně. Lid hromadně vyrazí nakupovat zásoby toaletního papíru. Má tahle nevšední strategie přežití kolapsu nějaké hlubší opodstatnění? A jak dlouho se dá vlastně ten „do zásoby“ nakoupený toaleťák vůbec skladovat?
Od 1.1. letošního roku platí nová povinnost hlásit jakoukoli manipulaci s azbestem, tedy vlastně především s výrobky z azbestocementu. A za neoznámení hrozí nově statisícové pokuty. Zpřísnění pravidel je prezentováno jako prostředek k ochraně zdraví, více méně zde byla přísná pravidla již dosud. Nyní ale legislativa jednoznačně říká, že kdo s azbestem pracuje, musí o tom předem informovat na patřičných místech (Krajskou hygienickou stanici).
Recyklace a upcyklace, to nejsou jen moderní „zelené“ nálepky. V nové epizodě podcastu se moderátorka Jana Machová baví s Ing. Mojmírem Urbánkem o tom, jak dát stavebním materiálům druhý život – prakticky, bez iluzí a tak, aby to dávalo smysl nejen technicky, ale i ekonomicky. Pokud stavíte nebo rekonstruujete rodinný dům a zajímá vás, jak se chovat racionálně a ekologicky, je tahle epizoda přesně pro vás.
Slovo superčerv sice může vyvolávat prapodivné pocity, ve skutečnosti však jde o běžně používané synonymum pro larvy potemníka rodu Zophobas morio. A dobře je zná mnoho z nás, protože jde o běžné krmivo pro plazy, ptáky a ryby, které se prodává v chovatelských potřebách. Skutečně tito červi plasty žerou a s náramnou chutí, vědci přitom nyní zkoumají, jak je to možné a jak tělo červů plasty vlastně zpracovává. Obzvláště o Vánocích, kdy v křesťanském světě prudce vzrůstá produkce plastového odpadu, je toto téma na výsost aktuální.
Britové „slaví“ každý říjen svůj Unblocktober. Co to je? Nečekejte fangle a balustrády, ani mávátka nebo průvody ulicemi. V krátkosti se jen pokouší tento měsíc zasvětit vzdělávací kampani, v níž se veřejnosti osvětluje, co se do kanalizace nemá splachovat. Protože jinak už příští měsíc budou zase „slavit“ rekordní ucpávky potrubí. A bohužel se to týká i nás, i když odpad neslavíme.
Podzim je v zahradách každoročně obdobím, ve kterém se plísně šíří snadno a rychle. Ano, mají rády teplo, ale není to podmínka, nejdůležitější je pro rozvoj plísní vlhkost, navíc se právě na podzim rozkládá nejvíce rostlinných zbytků. A to jsou opět plísně. Připojíme-li málo sluníčka, nedostatečné provětrání a vysokou hustotu výsadby, je seznam faktorů kompletní.
Jaká je vlastně životnost solárních panelů? Dobrou zprávou je, že od prvních exemplářů, které byly porůznu ve světě nesměle osazovány v 90. letech, se technika, design i materiálová skladba dost posunula. I tak ale platí, že k opotřebení dochází. V závislosti na údržbě po patnácti, dvaceti letech. A po pětadvaceti až třiceti letech? To zkrátka neobstojí ani nejkvalitnější soláry.
Že tam jednou musíme všichni? To neplatí jen pro lidi, ale také pro kočky. S tím, že kočky domácí tam zpravidla musí jednou až třikrát denně. A byť některé micky stahují průměr, když chození na toaletu odbývají obden, nic to nemění na tom, že po jednom až čtyřech týdnech je třeba obsah kočičího záchodu vyměnit. Tehdy ovšem nastává čas na otázku klasiků. Kam s tím?
Potřebu změny zpravidla vycítíme až tehdy, kdy už je pozdě. A to platí i v případě zaneřáděných kuchyní. Teprve v ten moment, kdy se v nich každá aktivita stane nesmírně komplikovaná, začneme přemýšlet, jak to vůbec mohlo zajít tak daleko. Tohle jsou ty přehlížené signály, že vaše kuchyně spěje ke katastrofě.
Po celém světě se „povalují“ miliardy tun dřevěného odpadu. A každý rok k nim další stovky milionů tun přibydou. Není to ekologické ani hospodárné, nemluvě o tom, jak takové mrhání zdroji vede ke zbytečnému kácení živých vzrostlých stromů. Co s tím? Kácet méně, lépe recyklovat. Třeba skrze dřevěnou pastu.
Nic jiného než hnůj jsme kdysi k hnojení zahrádek, zahrad, záhumenků, políček a polí neměli. Ničím jiným se nehnojilo. Nejvýš se ještě tak zapálilo strniště, nebo se nechalo pole nějaký ten rok být a to bylo vše. A lidé moc dobře rozeznali, ke kterým zvířatům jaká hmota patří. Na pohled i po čichu.
Počátkem roku proběhla médii zpráva, že třídění kovových obalů, zejména plechovek od nápojů, prošlo revolucí. Můžete je totiž házet do žlutých kontejnerů na plasty. Neplatí to ale všude…
Tradice jsou tuze hezká věc. Ale to neznamená, že kvůli nějakým zažitým zvyklostem neděláme stále dokola ty samé chyby. Na příkladu velkého jarního úklidu, přípravě zahrady na novou sezónu, to jde docela dobře vidět.
„Od března roku 2030 je zakázáno spalovat jakýkoli rostlinný materiál včetně suchého palivového dřeva, dřevěného uhlí a jiných hmot rostlinného původu, pokud jsou kontaminované jakýmikoli chemikáliemi.“ V překladu do praxe znamená litera novely zákona o ochraně ovzduší, že nesmíme spalovat vůbec nic, protože nějak kontaminované je úplně všechno. Smějete se? Proč ne, ale ono to k smíchu až tolik není, byť jde samozřejmě v tomto sdělení o záměrnou fikci. Plíživě jsou osekávána naše práva, až mohou být useknuta zcela.
