Svět kolem nás je plný záhad. Takže je nemusíme ani moc pracně hledat, protože na nás často vykukují samy. I tam, kde bychom je nečekali. Například v architektuře venkovských domů, vystavěných na počátku 19. století v jižním Vermontu.
Ne, není to výtvor AI
Stačí jen jeden pohled na snímek v galerii a hned je jasné, o čem bude řeč. Ano, jde o ta podivná okna v podstřeší, tu nepovedenou variaci na vikýř, vsazenou do štítu. Hned je jasné, že tam nějak nezapadá. Až se skoro zdá, že tu fotku nějak neuměle poupravila umělá inteligence a přilepila další okno tam, kam vůbec nepatří. Ale s umělou ani jinou inteligencí to nic společného nemá.
Tenhle okenní artefakt je docela skutečný. I když je, ve své architektonické podstatě, opravdu vlastní jen venkovským farmářským domům, stavěným v jednom určitém období a jen na domech v určitém regionu. V americkém státě Vermont.
)
Kde nechal stavitel díru
Abychom úplně nepřeháněli – američtí historici architektury doplňují, že několik takových okének zaznamenali i na starých domech ve státech Maine a New Hampshire. Ale prakticky vždy jen v těch domech, které si tu postavili lidé, kteří se tam přistěhovali z Vermontu. To diagonálně vmezeřené okno je prostě stavební prvek, charakteristický dobový rys, jehož epicentrum leží ve Vermontu.
A kde že je ta záhada? Ta právě obestírá celý ten fenomén krajně nepraktického okénka. Dnes se už totiž neví, proč ho tam vermontští stavitelé dělali. Vážně. Je totiž situováno na místě, kde okenní otvor moc smysl nedává. Proto se taky k téhle stavitelské anomálii přimyslela předlouhá řada dodatečných vysvětlení a historek.
Tu první vystihuje už anglické pojmenování pro tato okénka.
Čarodějnice jde na přistání
Říká se jim Witch Windows. Okna pro čarodějnice. Jenže už ten název sám o sobě odráží jistý zmatek ve výkladu. Není totiž úplně zřejmé, jestli jde o okna „pro“ anebo „proti“ čarodějnicím. Jeden z tradičních lidových výkladů praví, že oknem posazeným takhle našikmo nemůže žádná čarodějnice svištící na koštěti proletět.
To je sice geniální vysvětlení, ale už neobjasňuje, proč by něco takového čarodějnice vůbec dělala. Má snad nutkavou potřebu prolétávat okny? A proč by se tedy měla snažit prorazit si cestu koštětem podstřešním oknem, a nevyužít okna v přízemí? Nebo je to naopak past na čarodějnice? Případně, je to okno, kterým by čarodějnice mohly vylétat ven na své sabaty? Witch Windows je sice chytlavé pojmenování, ale vysvětlení vlastně nenese žádné. A zrovna tak je to i s nebožtíky.
)
Už rakev spouštějí aneb okna pro nebožtíky
To je totiž ta druhá nejčastější varianta vysvětlení té okenní anomálie. Lidé, kteří už odcházejí ze světa, totiž své poslední dny a hodiny zpravidla tráví na posteli. Která, jak pohotově vysvětlují vermontští vypravěči, se nacházela v ložnicích v patře domů. A když tedy tito lidé skonají?
Bylo prý neuvěřitelně komplikované dopravit do přízemí a ven z domu rakev s nebožtíkem. Úzké dřevěné schodiště a minimální prostor zkrátka neumožňovaly takovou dostatečně důstojnou manipulaci. A tak se prý rakev raději vystrčila z okna v podstřeší. Nejsou to tedy vzletová/repelentní okénka pro čarodějnice, ale okna pro nebožtíky.
Zní to tak hloupě, až by to mohla být pravda. Jenže háček je v tom, že zmíněná okna nenavazují na obytné části domu. Vedou zhusta jen do podkroví, na nízké podstřeší nezabydlené půdy. Na ložnice ve starých domech nenavazovala. A představa toho, jak nebožtíka v rakvi vystrkáváte v předklonu z výšky jeden a půl patra, už moc důstojnosti posledních chvil zesnulého nenahrává.
Nejspíš je tedy pochybná představa, že by si někdo do své ložnice nechal vsadit okno našikmo – a díval se na něj každý den – jen proto, aby jednou, až bude po smrti, ho mohli snadno vyšoupnout ven.
)
Na větrání to moc není
Znalci, tedy ti skuteční znalci místní architektury, s podobnými rychlými soudy a tradičními odpověďmi nespěchají. Uvádějí, že pokud je takový starý dům rozšířen, například o kuchyňské křídlo nebo připojenou kůlnu, může ve štítové části zůstávat jen velmi málo prostoru pro umístění klasického okna. A tak se teoreticky může zdát výhodné osadit tam – už předem, pro strýčka příhodu a případ dalšího stavebního rozšiřování – jedno takové „naštorc“ postavené okno.
Ale i jim samotným takové vysvětlení přijde zvláštní.
Ve Vermontu se moc nefandilo vikýřům, protože zasahovaly do profilu jednotné střechy a mohly narušit její nepropustnost. Čarodějné okno mohlo být tedy kreativním řešením, jak na půdu vpustit trochu světla a zpřístupnit možnost provětrávání. Jinak ten diagonální formát klasického okna zase předznamenával to, že se nemuselo řešit (drahé) střešní okno nebo světlík dělaný na míru. Ale i tady pozor.
Pokud by skutečně majitelům domu nebo jeho stavitelům šlo o odvětrávání půdy, určitě by bylo účelnější to okno položit výše – blíže špici štítu. Tam, kam stoupá horký vzduch. Což se ale u čarodějných oken neděje. Navíc by se asi dalo takových odvětrávacích oken do podstřeší osadit víc, a možná vkusněji, lépe. Ale tomu tak není. Hodí se zmínit i to, že léta ve Vermontu nejsou a nebývala tak horká, aby bylo nějaké odvětrávání půdy fakticky potřebné.
)
Okno do záhady
Když ale vystřílíte všechny duchařské historky a logická zvážení odborníků, nezůstane vám nakonec žádné praktické zdůvodnění. A přesně to činí vermontská okna záhadou. Proč je tam lidé dělali? To už se dnes bohužel s jistotou neví. Tahle stavební anomálie se koncentruje jen na relativně malém území a historicky spadá jen do krátkého časového úseku. Což pochopitelně „záhadnost“ tohoto stavebního fenoménu zvyšuje.
Nemusíte se honit za pyramidami, menhiry a podzemními městy, záhad je kolem nás víc než dost. Opar tajemství obklopuje něco tak zdánlivě obyčejného, jako okna na starých domech.
Zdroj: Wikipedia.org, timesargus.com, VermontPublic.org
