Stromy chválíme na každém kroku. Zaslouží si to. Jenže kromě obdivu a chvály je tu také pár výtek, na něž se při všeobecném potlesku a ovacích rádo zapomíná. S rozrostlými dřevinami se nepojí jen radosti, ale i starosti. A některé druhy stromů, u domu i na zahradě, ale i v parcích a jinde ve veřejném prostoru, umí být i zdrojem pořádných nepříjemností.
Co je malé, to je milé. Stačí jen vědět, kolik místa máte teď – a kolik ho bude zapotřebí za 10 let – jaké jsou v místě světelné podmínky a zda chcete pěstovat miniaturní jehličnany ve volné výsadbě, anebo v květináči. Nebo klidně v nočníku, protože místa tyhle drobotiny skutečně moc nepotřebují.
Když se denní teploty ustálí nízce nad nulou, neprší a není moc vlhko, můžete se pustit s nůžkami do práce na zahradě klidně i teď. V únoru.
Tis roste v naší přírodě odpradávna, ovšem lesní hospodářství s ním tak nějak nepočítá a do zahrad po něm také nesaháme příliš často. V zahradách vítězí především zeravy ve všech možných kultivarech, v lesích pak dřeviny s nejlepšími produkčními schopnostmi. Přitom právě tis je skvělou volbou, tedy hlavně pro naše zahrady, a je jen velkou škodou, že nebýt parků a hřbitovů, skoro bychom na něj již zapomněli.
Mluvit o budoucnosti produktů z konopí si žádá pohled do minulosti. Ne zrovna krátká ale nesmírně cenná lekce z historie Spojených států amerických si totiž zaslouží připomenutí. Proč sem taháme stát na jiném kontinentu? Inu, právě tam se totiž zrodila temná legenda o zlém konopí. Což byl příběh, který svět do té doby ještě neslyšel.
Existuje krásně pravdivé úsloví, že zahradníkovo jaro začíná loni na podzim. V případě cibulovin to platí téměř dokonale. Do země většinou putují na podzim, ke konci října anebo na začátku listopadu. Co dělat, když jste to nestihli? Zkusit nasadit v lednu není zase tak marné.
Čekáte pohlazení opojnou vůní, ale místo ní přijde rána přes nos, která vás usadí na hranici bezvědomí. Co to tu tak strašně páchne? Představují se unikátní květinky, které lidem prostě nevoní.
Rod musanda zahrnuje přibližně sto druhů tropických keřů, menších stromků, ale i bylin. Pro okrasné účely jsou pěstovány především nápadné musandy červenolisté, ale i jiné druhy.
Kdybych měl v zahradě vilíny, právě teď v zimě by mi kvetly. Ne, není třeba házet flintu do žita, už za rok to může být jiné. A svými květy budou zdobit vaši zahradu až do prvních jarních kvítků deroucích se z půdy. Navíc jsou tyto keře dokonce i zdravotním zázrakem.
Baobaby nemůžeme v našich podmínkách pěstovat jako stromy, ale v květináči si můžeme ve svém bytě tuto raritu piplat neomezeně. A ani nemusíme být zrovna milovníci bonsají. Sazeničky baobabu si přitom můžeme pořídit férově a dostatek semen k vyklíčení nám poskytne jediný plod. Nejčastěji se u nás dostaneme k semenům a sazeničkám afrického baobabu prstnatého.
Pravda, plody keře jménem dekaisnea nejsou prý příliš chutné, chutí připomínají rajčenku a vodní meloun, jsou však též dekorativní a vůbec celý keř se neztratí v okrasné výsadbě zahrady. Pěstovat přitom lze tuto dřevinu v našich klimatických podmínkách velmi dobře, snese i tuhé mrazy.
Vysledovali jsme světová „nej“ zdobených stromečků a kuriozity sváteční výzdoby, abyste si mohli užít Vánoce bez spěchu a zbytečné honby za lehce nesmyslnými rekordy. Světoví šampioni se totiž skutečně nebojí přehánět, a zápolit s nimi vám klidné svátky nepřinese.
Ceny potravin rostou, inflace dobývá nová maxima. Cesta k udržitelným Vánocům o to bude letos snazší, protože ekologické oslavy svátků jsou současně i ekonomické. O to víc, bez zbytečností a pozlátka, bude času na společné hledání toho pravého smyslu Vánoc.
Štěstí a pohoda, sváteční atmosféra míru a pokoje, radost z okamžiků strávených s drahými nejbližšími, trocha toho potěšení z obdarovávání a přijímání. Že to jsou nedocenitelné momenty, prožitky, na něž se nedá nalepit visačka s cenovkou? Omyl.
Trnovník akát má více předností, pro které byl dříve často vysazován. Dnes se však již od jeho okrasných výsadeb ustupuje, stejně jako od jiných, protože jde o silně invazní rostlinu. Šíří se kořenovými výmladky, alelopaticky omezuje růst ostatních rostlinných druhů a odstranit porosty této dřeviny je velice obtížné.
Miniskleníky a minipařeniště jsou určené pro klíčení semen a vývoj mladých sazeniček. Zabezpečují ochranu před chladem a vyšší vzdušnou vlhkost, která je pro klíčení semen důležitá. Zároveň zajišťují dostatek světla a snadnou optickou kontrolu klíčících semen a rostoucích rostlinek, jelikož kryty jsou průhledné. Nemusíme je neustále snímat, abychom stav rostlinek zkontrolovali.
Že u nás roste spousta vlašských i lískových ořechů ví každé, ale právě ty, které si pořídíte v obchodech, vůbec nemusí být tuzemského původu. Natož oříšky cizokrajné. Při konzumaci oblíbených a dlužno říci, že i dost drahých ořechů, vlastně cestujeme pomyslně po celém světě.
Hledíky nikdy nezklamou a pokud plánujete pro příští sezónu něco nového, co jste ještě nevyzkoušeli, hledíky určitě nic nepokazíte. Lze je pěstovat na trvalkových i letničkových záhonech, ale i v mobilních nádobách. Pokud si chcete připadat jako herec na jevišti, hlediště vám množství hledíků vytvoří dokonalé. A z jak pohledných diváků!
Čím letos ozvláštnit štědrovečerní sváteční tabuli? Sušené datle, fíky a tuzemské křížaly, to má o Vánocích na stole snad každý. Vlašské a lískové ořechy, madle, pistácie, ořechy kešu a para, arašídy, to je již také známá, i když dost drahá klasika. Ale co dál? Když budete chvíli pátrat, narazíte na delikatesu jménem ořechy piniové. I když, o ořechy vlastně vůbec nejde. Jsou to vlastně semena sbíraná z borovic. Na druhou stranu jsou však všechny ořechy semeny.
Na přísavníky narážíme v zahradách a parcích, kde se dá, ostatně stejně jako na břečťan. Rozdíl je mezi nimi zásadní, břečťan je neopadavý, loubince jsou opadavé, odmění se nám však na podzim nádherným až krvavě rudým a vínovým zbarvením listů, které postupně přechází do žluté, až všechny listy skončí na zemi. Rozhodně se ale loubince nehodí do interiérů, jelikož jsou především opadavé. Čím je na interiérových stěnách nahradit?
