Niwaki je zahradní strom, který se kultivuje tvarováním. Cílem je, aby strom vypadal starší, měl široký kmen, pokroucené větve a obláčkový charakter. Tím pak napodobuje stromy zasažené přírodními živly (např. větrem nebo bleskem).
Spěch se většinou nevyplácí, ale někdy se drobné urychlení může vyplatit. Uspíšením klíčení ušetříte čas navíc, který pak budou moci pěstované rostliny věnovat svému růstu, květům a vyzrávání plodů.
Že jste o téhle poruše ještě neslyšeli? Máte pravdu, rostlinná slepota není oficiální diagnóza, jen neformální pojmenování pro určitou formu zkresleného vnímání. Do jisté míry jí nejspíš trpíme všichni, a proto pak trpí i svět rostlin kolem nás.
Zvonky v naší přírodě mohou někomu připadat tak trochu stejné a je pravdou, že je mnoho lidí ani nerozlišuje. O to složitější je však situace ve světě. Představujeme boubelku velkokvětou, královnu zahrad se zvonkovitými květy.
Kůra sazaníku květnatého voní po rozemnutí kořenitě, půvabné květy pro změnu voní po jahodách. Tento opadavý, vzpřímený keř má skutečně co nabídnout. Dorůstá výšky až 3,5 metru a vykvétá v červnu a červenci. Ne všechny druhy sazaníků jsou však vonné, největší květy pak vyrůstají na komplexních křížencích.
Zatím ještě mrazivé jaro nás na zahradě vybízí k posledním prořezávkám a úpravám dřevin před začátkem sezóny. Práci s pilkou bychom neměli omezit jen na zahradu a užitečné či okrasné stromy a keře. Pokud se nad vaším pozemkem táhne vedení vysokého napětí, je vaší povinností zajistit přiměřenou prořezávku a udržování ochranného pásma v jeho okolí. Teď je na to ideální čas.
Když pavlovnie plstnatá vykvete, je to podobný svátek, jako když vykvetou kaštany, ovšem s jedním zásadním rozdílem, pavlovnie u nás kvete dříve, než se na ní objevují listy. O to výrazněji však její bohatá květenství působí, přitom jsou silně vonná.
Kvetení je obvykle v přírodě načasováno jako příslovečné švýcarské hodinky, mnoho posledních let však máme problém. A také letos začíná kvetení dříve, což v konečném důsledku v přírodě ohrožuje i zvěř. Souvislosti a důsledky jsou však mnohem širší.
Čeleď pryšcovité nabízí tak širokou škálu rodů a druhů, že ji můžeme nazvat naprosto univerzálním rostlinným společenstvím schopným obsadit jakékoli místo zahrady, ale i květináče určené do interiéru. A určitě není člověka, který by alespoň jeden z pryšců neznal a nebo v zahradě či doma neměl, byť třeba ani neví, že jde o jedince z čeledi pryšcovité. Pryšce jsou fenomén. Však třeba taková vánoční hvězda je také pryšcem.
Potřebují masožravé rostliny vůbec hmyzí kořist? Proč se u nich tato schopnost vyvinula? A je nutné své masožravky doma přikrmovat třeba mouchami nachytanými na mucholapku? Nebo je třeba běhat po louce se síťkou na hmyz či chytat v rybníce zooplankton?
Především na místech, kde se pohybujeme nejčastěji, kde relaxujeme, je soukromí v zahradě nejzásadnější. A nemusíme se zrovna chtít po zahradě pohybovat nazí. Pátravé oči zvědavců jsou nepříjemné a někdy dokonce i nebezpečné. Vždyť to znáte, říká se „co oči nevidí, to srdce nebolí“.
Kosatce zahradní čili irisy mají kořeny již v antické mytologii. Pojmenovány byly podle řecké bohyně duhy, v květomluvě pak znamenají porozumění. Květy ve tvaru meče jsou opravdu nádherné, věděli jste však, že právě kosatce mohou vykvést i vícekrát do roka? Stačí přitom pouze dodržet zásady jejich správného pěstování. Pokud budete své kosatce rozmazlovat, zaručeně se vám odvděčí opakovaně.
Jako byste potkali zmenšeninu slunečnic, když kolotočníky vykvetou. A kolik mají jmen! Česky se jim říká například volovec srdcolistý, volské oko srdcolisté, telekova okázalá, telekie a telekia ozdobná. Správné české jméno je přitom dnes kolotočník ozdobný.
Klanostěnky rostou od Himálaje až po Tchaj-wan a Japonsko. Jsou to opadavé popínavé keře, které se přichytávají k oporám svými vzdušnými kořínky. Listy mají vstřícné, jednoduché, zubaté či celokrajné a dlouze řapíkaté. Květenstvím je zploštělý chocholík a jednotlivé květy jsou malé, bílé a fertilní nebo sterilní. Plodem je tobolka.
Třeba již jen tím, že květy těchto opadavých dřevin vyrůstají i z kmene a starších větví. Velkou variabilitou tvarů koruny, časným kvetením, měnícími se barvami jednoduchých, ale velmi pěkných listů. A nebo také tím, že rostliny blízce příbuzné dnešním zmarlikám byly nalezeny v třetihorních fosíliích a jde o nemnohé zkameněliny bobovitých rostlin z té doby.
Co mají tyto tři rostlinné druhy společného? Dlužely jsou totiž kříženci dlužich a mitrovniček, což jsou ovšem rostliny dvou různých rodů, nikoli druhů jednoho rodu. Dlužichy zná určitě spousta zahrádkářů, ale mitrovničky již patří mezi méně známé rostliny. Jejich půvab je však nepřehlédnutelný. Začněme ale mezirodovým křížencem. Dluželou.
K čemu se ve světě pěstuje skořicovník, je nasnadě. Bez oblíbeného koření jménem skořice si nelze představit různé pokrmy a potravinářské výrobky. Tedy především ty sladké. Pojďme si udělat malou exkurzi do světa skořicovníků.
Stačí jediná čárka nad samohláskou ve stejném slově a význam slova je zcela odlišný. A vlastně tam v některých případech ani nemusí být. Tak je tomu ve slově ambrozie. Pro botaniky, zahradníky a zahrádkáře jde o rostliny a to dokonce dosti nebezpečné ve dvou ohledech. Pyl ambrozií je metlou alergiků, rostliny samotné dovedou zároveň být silně invazní.
Hrachory jsou krásné popínavé letničky i rostliny vytrvalé, které dovedou ozdobit plot, rozzářit balkón, ale dovedou vyniknout i ve váze. Zástupce rodu najdeme v Evropě, Asii, Africe, Severní Americe i Austrálii. Celkem rod nabízí cca 150 rostlinných druhů.
Hlaváč kavkazský, trvalka, která dorůstá výšky 0,5 až 0,6 metru (i 0,9 metru). Tvar rostliny je trsovitý, rozvětvený a vystoupavý, zelené listy mají tyto hlaváče celokrajné, kopinaté a vstřícné, krásné květy jsou pětičetné a fialovomodré se světlejším středem, uspořádané ve dvou až tří centimetrových strboulech. Zajímavostí je, že jsou okrajové květy obvykle až dvakrát větší než ty středové. Plodem rostliny je nažka zajímavého vzhledu.