Volby jsou skoro za dveřmi a jedním z témat, které na vás vyskakuje div ne i z ledničky, je bytová krize a její řešení. V nejrůznějších konotacích k nám zaznívá z pravého i levého spektra, až to připomíná ozvěnu v rokli. A ne, přiznáváme předem, že ani v tomto článku recept na bytovou krizi nenaleznete.
Pojem soukromého vlastnictví nemovitosti tu je relativní novinkou, ale lidé z Číny si na ni zvykají rychle. V autoritářském režimu jim připomíná až nečekaný závan svobody. Developeři, vykupující pozemky před zahájením stavebních prací, z toho ale radost nemají. proč? Protože hřebíkové domy hodně překáží a znepříjemňují výstavbu. Vlastně nejde o žádné domy postavené natruc, ale domy natruc nadále stojící.
Jaká je životnost celoročních mobilních domů Super Arktik®, které dnes patří mezi cenově dostupné a flexibilní řešení moderního bydlení? Odpověď není jen v číslech – životnost domu ovlivňuje kombinace několika faktorů, které společně určují, jak dlouho vám bude dům spolehlivě sloužit.
S blížícím se koncem léta opět finišují i přípravy na jeden z nejvýznamnějších stavebních veletrhů v České republice – Mezinárodní stavební veletrh For Arch, který se letos bude konat od 16. do 20. září v PVA EXPO PRAHA. Mezi vystavovateli nebude chybět ani Dům jedním tahem, který si pro návštěvníky připravil řadu zajímavých novinek i speciální slevovou akci.
Projektů, které se inspirují přírodou a jedou na vlně tzv. biofilního designu, není v posledních letech k vidění zrovna málo. Ani na Tchaj-wanu nechtějí stát stranou tohoto trendu. Ale jdou na to svou vlastní neotřelou cestou.
V klidné části Rožnova pod Radhoštěm jsme navštívili pana Daniela, který si splnil sen o vlastním bydlení. Svého bílého elegána s velkým kšiltem si nechal postavit z cihelného systému HELUZ a se stal vůbec prvním stavebníkem v ČR, jehož domu byla udělena unikátní Doživotní záruka HELUZ. Jaké byly představy pana Daniela o ideálním domově? Co si přál on a co naopak jeho paní, a co vedlo k výběru právě tohoto stavebního systému?
Člověk si vystačí i s málem, to se ví už dlouho. V nenáročnosti ale japonský architekt Takeši Hosaka možná zašel přeci jen až příliš daleko. V srdci Tokia si pro sebe navrhl a nechal postavit miniaturní domek, který v sobě nese devatenáct metrů čtverečních. A jehož největším kladem je, že z něj může vidět na oblohu.
Dům, který by na první pohled asi nezaujal, se proměnil v tiskárnu na peníze. Architekti vsadili na robustní materiály, otevřené prostory a výrazný vstup, který zanechá dojem ještě předtím, než projdete dveřmi. Rekonstrukce v Alto de Pinheiros ukazuje, jak i s omezeným rozpočtem vznikne obydlí, které má šanci zaujmout každého nájemníka.
Říká se jim „smíšené projekty“ a v husté městské zástavbě velkých vietnamských měst se začaly objevovat jako reakce na obchodní domy. Nic proti obchoďákům, potřebné jsou. Ale musí růst opravdu všude? Musí zabírat tolik místa, když není kde stavět obytné domy? Nešlo by, tak jako za starých dobrých časů, je nějak propojit s normální rezidenční zástavbou? A přesně o tomhle to je. Jde to.
Někdy stačí jen malý nápad, aby se věci daly do pohybu. Názorným příkladem může být počin Stella van Beers. Designérky a architektky, která se pro svůj absolventský projekt v roce 2021 inspirovala v zemědělské krajině Nizozemska.
Nejdražší evropská nemovitost vlastně vypadá jako spousta růžových bublin a ne náhodou se proto jmenuje Palais Bulles (bublinový palác). Původně jej navrhl maďarský architekt Antti Lovaq pro francouzského průmyslníka Pierre Bernarda. Po jeho smrti sídlo koupil v roce 1991 slavný módní návrhář Pierre Cardin jako rekreační nemovitost, ten však zemřel a nyní je dům proslavený třeba spoustou fotek se známými modelkami opět na prodej. Za 305 milionů liber.
Chata u Máchova jezera, konkrétně v Doksech, se dokonce stala v roce 2015 vítězem prestižní Národní ceny za architekturu, což bylo tehdy překvapení. Nebývá totiž zvykem, že tuto cenu získá vlastně drobná stavba. Ovšem chata, kterou navrhli autoři Pavel Nasadil a Jan Horký ze studia FAM Architekti ve spolupráci s Ondřejem Freudlem, je opravdu unikát. Dovede se úplně otevřít, částečně otevřít a úplně zavřít. Vlastně jako skříň. Ve zcela zavřeném stavu z trochu větší dálky ani nepoznáte, kde by mohly být dveře a okna. Vidíte pouze opláštění vertikálními latěmi. Bydlet se v chatě přitom dá celoročně, přesně jak investor požadoval.
Když si Horace Burgess koupil v roce 1990 zalesněný pozemek na okraji Crossville v americkém státě Tennessee, začal stavět. Ale ne jenom tak obyčejný rodinný dům, ale dnes největší stromovou dřevostavbu světa. Stavěl sám, stavba mu trvala 11 let a zaplatil za ni celkem v přepočtu pouhých 230 tisíc korun (cca 12 tisíc amerických dolarů). Jak je možné, že dům byl tak levný? Kdo mu poradil, co stavět a z čeho? A dá se v ohromném treehouse dnes bydlet?
V době svého vzniku posbírala hezkou řádku rekordů, překreslila mapu jihoamerické metropole, zacloumala zažitými pořádky a ještě pořádně hnula žlučí místní aristokracii. Edificio Kavanagh v Buenos Aires totiž vznikla ze zášti. Její vznik nemotivovalo nic menšího, než zlomené srdce jedné výjimečné ženy.
Trh s nemovitostmi v České republice zaznamenává zásadní transformaci. Velikost bytů kontinuálně klesá a stavební firmy se přibližují k nejnižšímu možnému standardu: k 16 metrům čtverečním. Jedná se o nově vznikající tendenci v oblasti bydlení, anebo jde pouze o jednoduchou odpověď na opakované cenové nárůsty na realitním trhu?
Nikdy nebyly dostavěny. A v roce 2010 byly podivné disky zbourány. Jakési malé a podivně tvarované drahokamy, které vlastně připomínají spíše 2 létající disky na sobě, prý byly prokleté. Možná proto, že se stavěly na vrcholu starověkého pohřebiště, možná kvůli bývalému pohřebišti holandských vojáků, kteří zde prý také strašili, možná kvůli půlení sochy čínského draka, protože bylo třeba rozšířit cestu a otevírat bránu do budoucího letoviska. Těžko říct.
Dům na úvodní fotografii je natolik podivný, že by tu snad nikdo bydlet nechtěl. Těžko říct, jak je možné, že byl vůbec postaven. Kritiky prý sklízí dost, jenomže nájem v domě se vypočítává z nájemníkových příjmů, proto není divu, že dům je stále plný. A ubytovaným jeho vzhled vůbec nevadí. Navíc je otevřen veřejnosti, která se může uvnitř budovy zchladit za veder ve skalní soutěsce, jakémsi kamenném údolí, což je ale vlastně chodba obložená kamennými deskami. Ostatně Valley (Údolí) je jméno, kterým se budova pyšní. I bytový dům může být přes svůj prapodivný vzhled v mnohém přínosný. Nebylo by lepší, kdyby se také u nás začaly stavět podobné nesmysly, ale hlavně aby lidé měli kde bydlet za dostupné peníze? Bytovka jako bytovka, hlavně když nájem nestojí desítky tisíc měsíčně za pár desítek metrů čtverečních a vlastnictví bytu dlouhé milióny… Nebo je všechno jinak?
Umíte si představit, že byste do práce nemuseli jezdit MHD, ale došli byste tam příjemnou ranní procházkou za 10 až 15 minut? Kolik času byste tím ušetřili? Tento čas byste mohli věnovat svým koníčkům, sportu nebo hrám s dětmi. I o tom je koncept města krátkých vzdáleností, který v Praze vzniká.
Už je to taková zažitá demografická informace, která se opakuje pořád dokola. Ta faktická mantra zní: Podle zprávy OSN se předpokládá, že do roku 2050 bude v městských oblastech žít zhruba 6,419 miliardy lidí, tedy 68 procent světové populace. Přežvýkáno, sedm z každých deseti lidí bude obývat města.
Novostavba rodinného domu, u nějž byste na první pohled tipovali původ v nějaké exotické zemi. To elegantní provedení a moderní geometrické rysy ale nejsou odznaky bydlení v Argentině, nebo v brazilské vilce. Ani ve slunné Kalifornii. "Dom so žiabrami" najdete jen kousek za Bratislavou.
