Je to snaha převyprávět historii a trochu jinak si ji připomenout. Přestože stáda ovcí se už na hřebenech hor nepasou a nehlídají je bačové, jistá romantika se s tím odloučeným pobytem a dobrovolnou izolací v přírodě přeci jen pojí. Pomáhá s tím zajímavě uchopená architektura.
Jen pro případ, že by zima za nic nestála, vám představíme jeden povedený projekt zimní rodinné chaty. Nachází se u Pottonu v kanadském Quebec. V končinách, kde o sníh od podzimu do pozdního jara rozhodně nouzi nemají.
Bydlet někde na dohled od letiště, to není zrovna dvakrát příjemný zážitek. Pokud tedy náhodou nebydlíte u nizozemského Schipholu. Tam už totiž rozlouskli, jak nepříjemný hluk nenáročným způsobem utlumit. Potřebovali k tomu ale spoustu bagrů.
V londýnském domě Florin Court, známém svým art deco charakterem i výrazným zakřiveným průčelím, vznikla pozoruhodná ukázka toho, že malý prostor může nabýt překvapivé velkorysosti, pokud je navržen s dostatečnou invencí. Architekti ze studia Intervention Architecture dostali za úkol proměnit někdejší byt pro služebnictvo o rozloze pouhých čtyřiadvaceti metrů čtverečních v plnohodnotné zázemí pro dvojici mladých umělců. Výsledek ukazuje, že důmyslné řešení, jednotný materiálový jazyk a odvaha lišit se dokážou z malého prostoru udělat místo, které působí uceleněji než leckteré několikanásobně větší byty.
Je to paradox, protože domy a byty s takzvaně otevřeným plánem domácnosti, tedy ty se zdmi nepřehrazeným prostorem, jsou teď hodně v trendu. Všichni si je pochvalují, ale po čase začnou řešit, jak v onom otevřeném uspořádání vytvořit větší soukromí. Ne sice zdmi, ale aspoň nějakým přehrazením.
Nový rekreační objekt, který je zároveň kanceláří správce lomu, byl postaven na místě bývalé dělnické ubytovny, což je zároveň nejslunnější místo v lokalitě. Nová stavba na místo svým vzhledem zapadá, navíc se stala skvělou inspirací pro každého, kdo u lomu vlastní pozemky a uvažuje o výstavbě. Prosadit si kombinaci kanceláře s rekreačním zázemím pro občasné pobyty totiž nebylo vůbec snadné. Vlastně šlo o velice složitý proces.
Trh s modulárními dřevostavbami se v Evropě docela slušně zaplnil. Stavitelé a výrobci se proto pokouší hledat si cestičky k úspěchu vyšší specializací svého zaměření. Nizozemští Vanboom, firma s dlouholetou tradicí, na to ale jdou jinak.
Zimu jako v Salt Lake City, dějišti Zimních olympijských her v roce 2002, u nás běžně nezažijeme. A proto možná v té naší rozpačité „zimě“ potěší pohled na obydlí, které je na zimu nejen dobře připravené, ale skutečně ji i zažívá. Stojí v americkém Utahu a architekti ze Sparano + Mooney Architecture mu říkají Hnízdo.
Potřebuje vaše prosperující metropole pracovní sílu, ale současně nemáte prostor ani chuť vpouštět si do centra špinavé křupany odkudsi z venkova? Zhruba tak nezaobaleně by se dal vystihnout jeden z motivů, které stojí za čtvrtí Farimagsgade v Kodani.
S jinými si ji nespletete. Její přítomnost v krajině je zrovna tak nenápadná, jako nepřehlédnutelná. Tmavá barva fasády vykresluje původní kontury objektu, venkovské stodoly. Takové, jako by tu stála odnepaměti, ale při bližším pohledu z té černavé hmoty vystupují rysy, které z ní činí neobvyklý dům.
Rekonstrukce rodinného domu v Portlandu od torontského studia AAmp ukazuje, že i stavba poznamenaná desetiletími nešťastných zásahů může znovu ožít. Pokud má zdravé jádro. Architekti se rozhodli nebourat, ale „léčit“. To znamená očistit dům od nánosů minulosti a vrátit mu eleganci i funkčnost původního návrhu.
Výběr ideálního bydlení je jedním z nejdůležitějších rozhodnutí v životě. V České republice se při plánování nového domu tradičně střetávají dva hlavní tábory: příznivci dřevostaveb a zastánci zděných domů. Obě technologie mají své nezpochybnitelné kouzlo a nabízejí odlišné sady výhod a nevýhod, které je třeba pečlivě zvážit. V následujících řádcích porovnáme náklady, rychlost realizace, ekologii, komfort i svobodu designu.
Tak trochu zvláštní mobilheim, vlastně obdoba dřívějších maringotek kombinovaná se stylovým přívěsem, to je divoká Aranka, jejíž autor se nezalekl luxusního řešení vnitřního vybavení minimalizovaných obytných prostor ořechovým dřevem. Vlastně architekt svou první realizaci projektu Hideandseek přímo nazval Aranka z ořechového dřeva. Původně navrhl rovnou 3 objekty, postaven však byl zatím jeden, právě Aranka.
Mladí majitelé ve spolupráci s architekty proměnili malometrážní byt o rozloze pouhých 46 metrů čtverečních v překvapivě plnohodnotné a sofistikované bydlení. Díky důmyslně navrženým vestavným prvkům, multifunkčnímu nábytku a promyšlenému členění vznikl prostor, který splňuje vysoké nároky mladého páru, aniž by ustoupil z estetických ambicí.
Architektonické studio Lehrer Architects společně se stavebním odborem města Los Angeles navrhlo a spolupodílelo se na výstavbě „komunitního“ projektu pro lidi bez domova. Úzký a nevyužívaný pozemek proměnili ve vesničku barevných domků. Které mají potenciál změnit životy k lepšímu.
Správně pořízený záznam o stavu bytu nebo domu je klíčový pro případné jednání s pojišťovnou. Pokud dojde ke škodě způsobené například požárem, vytopením nebo krádeží, právě kvalitní dokumentace může urychlit vyřízení pojistné události a zvýšit šanci na odpovídající plnění. Že nevíte, jak efektivně a jednoduše takový záznam pořídit? Čtěte dál!
Prosklená chatka stojící na pilotech vyrostla u rakouského Hainburg an der Donau, navržena však byla českým architektem Janem Tyrpeklem. U něho je známa tendence k maloformátovým stavbám zasazeným do krajiny. Běžný je i kombinovaný rezidenční účel takových staveb, ale hlavně výhledy umocněné vyvýšením objektu. Ne nadarmo je v jeho repertoáru třeba i zateplený glampingový posed. Tyrpeklovy projekty se vyznačují minimalistickou čistotou, přírodními materiály a unikátními pobytovými zážitky. A právě i rakouská prosklená chatka vznikla jako požadavek vytvořit unikátní zážitky z pobytu v přírodě.
Nic proti místním, ale Borová Lada zní spíše jako diagnóza, než jako adresa. Vesnice na konci světa a poslední výspa civilizace, dobrá ke strávení dovolené v přírodě. Nikoli však k bydlení. Nu, a právě tyto ne úplně lichotivé představy nyní narušuje projekt architektů ze Studia Plyš.
Kvalitu práce by se skutečně mohly od stavebníka, pana Vladimíra, učit i mnohé stavební firmy. Na tom, že se rozhodl podstatnou část stavebních prací na svém domě realizovat sám, přitom není nic převratného, šetří tak spousta lidí. Nebýt však zásadní pointy, od svých dvaceti let je pan Vladimír slepý. Místo srdceryvné eseje o překonání vlastního osudu však čekejte pohled optimistického čtyřicátníka se zdravě sarkastickým pohledem na svět. A k čemu jiní potřebují oči, to vyřešil pomocí hmatu, intuice a neotřelých řešení.
Je to sice jen velšský folklór, ale pradávný. A do jisté míry také opodstatněný. Když si dokážete postavit obydlí za jedinou noc, od soumraku do úsvitu, jsou prý vybudované stavení a pozemky kolem něj vaše. Nabyli jste je respektovaným způsobem. Tradičním právem, kterému ve Walesu dodnes říkají Tŷ unnos.
