Zima už je, zdá se, v nenávratnu a dá se čekat, že o ní dalších pár měsíců neuslyšíme. Projekt architektů z amerického studia Sparano + Mooney se k ní ale vrací. A láká. Připomíná to nejkrásnější ze zasněžených svahů, které doplňuje horským útočištěm s fasádou z ohýbané oceli.
Na realitním trhu se podobné nemovitosti neobjevují příliš často. Adresa je to prestižní, vila s krásnou zahradou však také stojí na místě, o němž je jisté, že nebude zastavěno. Vlastně je trvale nezastavitelné kvůli svému těsnému sousedství s Květnou zahradou zapsanou na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Na pozemku o rozloze 1287 metrů čtverečních, který s Květnou zahradou přímo sousedí (nakouknete do ní rovnou přes plot), stojí secesní skvost, jedno z klíčových děl raného období architekta Jaroslava Kováře staršího z roku 1909. Tedy roku, kdy se natrvalo vrátil ze své studijní a pracovní cesty po USA.
Mnoho Čechů, obzvláště starší generace, si myslí, jaké ohromné milionové hodnoty v podobě svého domu vlastní. Ve skutečnosti však vychází spíše ze svých představ a emocí než z reality. A nakonec musí slevit až miliony, pokud na prodeji trvají. Není vůbec výjimkou, že předražené staré domy mají nakonec hodnotu pouhého pozemku, vlastně ani tu ne, protože demolice také stojí nemalé peníze. Podle výzkumu agentury STEM převyšuje hodnota starých domů sotva hodnotu pozemku v případě více jak 522 tisíc budov.
Rozhodnutí je to zásadní. Rodinný dům, nebo byt? Jenže často jednáme podle emocí, podle okamžitého stavu mysli, nějakého popíchnutí, představy, iluze, že právě toto je tím pravým. Štve vás v bytě na chodbě sousedka, někdo o pár pater výš cvičí mnoho hodin denně na klavír, další sousedka má uřvaného psa, kterému není svatý ničí klid? To ale ještě neznamená, že přestěhování do rodinného domu vyřeší vaše problémy. Sousedy tam budete mít také a hlavně se nakupí spousta nových potíží a povinností. Dům se musí udržovat, ale ten rodinný udržujete výhradně vy sami.
Dáte si na chalupě „šlofíka“ až když je okolo vás neuvěřitelný rámus? To proto, že jste přijeli jako první a už jste stihli posekat trávník, nechali bzučet i křovinořez a nařezali dřevo na cirkulárce, zatímco ostatní „lufťáci“ teprve přijeli. Jezdíte na chalupu poctivě každý týden, čímž terorizujete celou rodinu, hlavně děti? Bravo! Dáváte si na plaňky plotu hrnky dnem vzhůru, na štít paroží a na stěny třeba kola od starých vozů? Máte na střeše maketu čápa a v místní hospodě rozhodíte jednou týdně všem panáka a výčepní vysokou „diškereci“? Pak jste opravdoví chalupář. Myšleno samozřejmě s nadsázkou.
Zdaleka ne každý nový projekt se může pochlubit připojeným doplňkem zeleně, vzrostlých stromů, které na architekta a jeho projekt čekaly dvacet let. Jenže Bee House, ateliérová výstavba od studia Zlesart a architekta Petra Nováka, není zrovna standardním projektem.
Střecha bytového domu je jedním z nejcennějších aktiv, které může šetřit nebo vydělávat peníze. Nejde pouze o pronájem plochy pro antény, ale především o možnost výroby vlastní elektřiny.
Z původní chalupy ve stráni nad krkonošskou vesničkou Strážné vlastně zbyl jenom trámový strop. Starou roubenou chalupu totiž překryly nánosy přestaveb, přístaveb a roztodivných přílepků, nekvalitně prováděných oprav a umakartových obkladů. Vlastně po nekonečné plejádě stavebních zvěrstev chaloupka vypadala jako objekt vytržený z nějakého asijského slumu. K záchraně prostě z původní stavby nezbylo téměř nic, co by mělo nějakou hodnotu, co by stálo za námahu. Proto byla postavena chalupa nová, nádherná, výjimečná. Budova, jejímž návrhem se může pyšnit studio Mimosa architekti.
Projekt architektů ze studia mimosa je tu proto, aby dělal radost. Nahrazuje a zastupuje chatu, která podlehla plamenům. Na motiv ohně přitom odkazuje docela často. Ovšem spíše ve vřele hřejivém pojetí. Černá krbová kamna s černým kouřovodem, černé schodiště a opálená modřínová fasádní prkna.
Prestižní ocenění Pritzker Architecture Prize, kterému se také říká Nobelova cena za architekturu, letos získal architekt Smiljan Radić Clarke z Chile. Je to autor, který proslul svou precizní prací s materiály a jehož díla sice často vypadají jako velice prostá, ale za jejich strohostí se skrývá precizní inženýrství a konstrukce. Předsedou letošní poroty byl architekt Alejandro Aravena, také Chilan, který získal stejnou cenu v roce 2016.
Vlastně je to spíše dům než chata, nikoli užitnou plochou, ale vybavením. Novostavbu chaty najdete v malebném údolí potoku Kocába, na místě původního rekreačního objektu ze dvacátých let 20. století. Budova má jednoduchou formu, tedy obdélníkový půdorys, dvě patra (přízemí a podkroví) a sedlovou střechu. Vstupní podlaží je přístupné venkovním schodištěm, hlavní obytný prostor je orientován směrem do zahrady a k potoku. V podkroví jsou dva pokoje přístupné schodištěm. Vlastně jde o přestavbu chaty do jednoduché, tradiční formy domu se sedlovou střechou, který byl obložen odolným opalovaným dřevem. Okna jsou dřevěná a střecha z plechové falcované krytiny.
Ještě před několika lety byly všude a mnohde ještě stále jsou. Jak postupně končila jedna fabrika za druhou, stávaly se symboly zašlé slávy, královnami chátrání a připomínkou, že se u nás vyrábělo ve velkém všechno možné. Kdysi, vlastně ještě nedávno. Kořeny některých sahají hluboko před 20. století, jiné jsou typickým rysem právě 20. století. To vše ale skončilo po roce 1990 a staré manufaktury, továrny, mlýny a průmyslové areály se začaly propadat do nicoty. Mnoho jich dodnes funkčních není, začalo se však blýskat na lepší časy. Tyto staré areály se vrací díky novým majitelům do života, nikoli jako skanzeny minulosti, nýbrž jako moderní místa určená pro stylové bydlení, kulturu, podnikání a setkávání lidí.
Poetický dům jednoduchého obdélníkového půdorysu a se sedlovou střechou je ukázkovou pasivní dřevostavbou. Dům, který respektuje ráz místní krajiny a zástavby, budova s doplňujícími objekty jako jednoduchými hmotami s plochou střechou. Na plochých střechách se počítá s extenzivní zelení, vykoupat se dá v přírodním jezírku s kořenovou čistírnou. Propojení s přírodou je maximální, interiér byl navíc navržen a harmonizován pohledem feng šuej. Hlavně však byl určen pro mladý pár se třemi kočkami.
„Ma – prostor mezi – prostor pro pobyt – domov“, tak pojmenovali mladí architekti z ateliéru GELIEN (Tomáš Gelien, Ludmila Haluzíková a Tomáš Korch) svůj projekt, který se probojoval z celkových 1058 projektů ze 112 zemí světa mezi 30 nejlepších. Projekt českých architektů navíc získal uznání mezinárodní poroty soutěže NOT A HOTEL v čele s Bjarke Ingelsem a Sou Fujimotem. Čím je návrh výjimečný?
Studio Lukáš Ildža architekti se pyšní tím, že tvoří silné koncepty ukotvené k místu, na něž jsou určeny. A realizací už má za sebou spoustu. Co teprve když se Lukáš Ildža rozhodl navrhnout dům sám pro sebe, neomezován nikým jiným. Žádná klientská zakázka, býti sám sobě klientem a přitom si být vědom, že jako architekta mne bude můj dům prezentovat i veřejně.
The Blooming Haus neboli „kvetoucí dům“, tak pojmenovali návrh své nové stavby v indickém Bengálúru architekti ze studia WhiteScape. Dům byl zasazen na jihozápadně orientovaném rohu pozemku mezi na jaře bujně kvetoucí stromy, na východ od něj se zvedá kopec, v pozadí stojí chrám. A na pěti podlažích budova nabízí mnohem víc, než byste si dokázali představit. Zahrada jakoby proniká dovnitř a interiér naopak ven. Dům se zelená a kvete, přitom se zdá, že roste směrem vzhůru, stejně jako okolní dřeviny.
Společnost Nemoinspekt působí na českém trhu od roku 2012 a specializuje se na technické inspekce nemovitostí. Za dobu svého působení pomohla tisícům klientů ověřit skutečný technický stav bytů, rodinných domů i bytových domů a předejít tak nepříjemným překvapením při koupi, prodeji nebo převzetí nemovitosti. Díky dlouholetým zkušenostem a týmu odborných inspektorů dnes Nemoinspekt poskytuje své služby po celé České republice.
Nejlepší řešení bývají často ta nejjednodušší. A právě při stavbě domu to platí dvojnásob. Proč na sebe skládat vrstvy materiálů, hlídat jejich kompatibilitu a správné napojení, trápit se lepením izolace, když můžete mít všechny výhody v jedné jediné vrstvě?
Jezdí k vám „na chatu“ návštěvy až nápadně často? Možná by se vám vyplatilo postavit jim dům pro hosty. Právě tak to udělali majitelé nemovitosti v newyorském Accord.
Pokud jste snili o stavbě domu, která vyroste na pozemku během několika málo hodin, a přesto se v ní nebudete bát zatopit v krbu nebo přivrtat poličku, pak jste snili o Domu jedním tahem.
To zvolání z titulku: „Město, kde je skvělé být naživu! “ si v kalifornském městečku Colma dokonce vybrali za své heslo. Turisty ani zájemce o přistěhování na něj ale zrovna nelákají. Přeci jen, kdo by chtěl pobývat v sídle, kde mrtví přečíslují živé v poměru dobře tisíc ku jedné?
Čína má vysoce propracovanou mediální strategii. Jako každá správná socialistická země své úspěchy ráda prezentuje celému světu, zatímco o neúspěších taktně mlčí. V případě Huaxi došlo na obě pozice. Z vychvalovaného hospodářského zázraku nejbohatší vesnice se přešlo do mlčení a cenzury. Protože zkrachovala.
Prázdninová vila usazená do terénu, tedy vlastně integrovaná do krajiny, jak podotkli architekti z řeckého ateliéru Tsolakis Architects + Partners, lemuje jeden svah řeckého ostrova Antiparos. Dům byste ale hledali docela marně, jenom jakési štítové stěny vykukující z „kopce“. O dost patrnější je stavba vlastně z letadla, protože různé průhledy přivádějící dovnitř denní světlo jsou patrné na ploše terénu. Teprve v tu chvíli vám dojde, na co se vlastně díváte. Jinak by si také náhodný divák mohl myslet, že jde o soustavu bazénů s terasami. Uvnitř ale musí být za veder báječně. A když je vám přece jen horko, šup do vody...
Všechno nejdůležitější z oblasti stavby a bydlení v jednom emailu. Chcete odebírat pravidelné měsíční infomaily?
