Než uvidíte první korunu z bezúročného úvěru, budete muset zaplatit za dokumenty. Kolik stojí renovační pas, k čemu je průkaz energetické náročnosti, kdy potřebujete projekt a co za vás zaplatí stát? Reálné ceny z praxe přinesl v podcastu energetický auditor Petr Kotek.
Sun Valley zní jako místo zalité sluncem, jenže zdejší horská krajina umí být po velkou část roku pořádně nehostinná. Greenhorn Cabin od Farmer Payne Architects na ni odpovídá robustní, ale citlivě členěnou architekturou, která se zařezává do svahu, otevírá se výhledům a současný komfort ukrývá do podoby tradičního horského domu.
Téma vlastnictví vody ve studni bývá často předmětem sousedských sporů i nedorozumění. Právní realita v České republice je přitom jednoznačná: voda ve studni nepatří majiteli pozemku, na kterém se studna nachází. Podívejme se podrobně na to, jak český právní řád vlastnictví a užívání podzemní vody upravuje vaše práva a povinnosti.
Ohlášení stavby nový stavební zákon zrušil. Platí jednoduché pravidlo: povolení potřebuje každá stavba kromě drobných staveb, které zákon vyjmenovává. Poradíme, co postavíte bez povolení, co musíte i tak dodržet a kdy se úřadu nevyhnete.
Dnes už není potřeba natírat fasády ani převlékat vojáky za spokojené sedláky. Stačí postavit infrastrukturu pro projekt, který možná jednou vznikne. Maďarský kruhový objezd u Zalaegerszegu ukazuje, že princip Potěmkinových vesnic úplně nezmizel, jen se přizpůsobil 21. století.
Jak se ve středověku stavěl hrad, když nebyly bagry, jeřáby ani motorové pily? Ve francouzském Guédelonu se rozhodli na tuhle otázku neodpovídat odhadem, ale pustit se do experimentu v životní velikosti. A jejich unikátní stavba už je téměř hotová.
Dřevostavba Roma spojuje velkorysý prostor, moderní vzhled a praktickou dispozici 5+1. Nabízí 150,56 metrů čtverečních užitné plochy, garáž a komfortní zázemí pro rodinný život.
Některá světová velkoměsta pomalu ztrácejí jistou půdu pod vlastníma nohama. New York se každoročně propadne o několik milimetrů, Ciudad de México místy téměř o čtvrt metru a Teherán klesá pod zem ještě rychleji.
Když se před lety začal pražský Karlín proměňovat ze záplavami zkoušené a industriální čtvrti v magnet pro mladé profesionály a mezinárodní firmy, mnozí to vnímali jako neopakovatelný fenomén. Dnes se však velmi podobný urbanistický posun odehrává jen o pár kilometrů jižněji. Vršovice, tradiční pražská čtvrť se silným průmyslovým odkazem, zažívají razantní transformaci. Z kdysi nepřístupných areálů a brownfieldů se stávají moderní rezidenční celky citlivě provázané s historickou zástavbou, přičemž klíčovým katalyzátorem proměny je nejen nová výstavba, ale i unikátní rekultivace bývalé dopravní infrastruktury.
Projekt, který přináší odpovědi. Tak by se také dal pojmenovat záměr, který pod italskými Alpami realizovali architekti z týmu RdN studio. Zmínku o Alpách ovšem neberte jako pozvánku do malebné roubenky. Tohle je docela jiný příběh. O rekonstrukci, která nachází řešení.
Má smysl adaptovat městský byt, který vznikl bezmála před šedesáti lety? Architekt David Bilo o tom nepochybuje. Navíc mu zakázka na „oživení“ jednoho takového bytu v Coimbře dala příležitost navázat na dílo slavného portugalského architekta.
Tyčí se nad západním Londýnem jako monument ze sci-fi filmu a dlouhá léta budila spíše strach než obdiv. Dnes je jednatřicetipatrová Trellick Tower jednou z nejvýraznějších architektonických památek britské metropole. Cesta od odsuzovaného experimentu sociálního bydlení k vyhledávané adrese milovníků designu však trvala desítky let a byla plná dramatických zvratů.
Na první pohled působí robustně. A možná až příliš drsně, seveřansky. Ale to vlastně k domu, který se skrývá uprostřed divoké přírody, patří. Rezidence Buckrail na břehu jezera Coeur d\'Alene v americkém Idahu ale ukazuje i to, že za drsnou fasádou z recyklovaného dřeva se nachází překvapivě citlivě propracovaný interiér.
Ačkoliv byl poválečný architektonický vývoj v Československu svázán plánovaným hospodářstvím a diktátem prefabrikace, pod povrchem normalizační šedi vyrostly stavby, které předběhly svou dobu o celá desetiletí. Domácí tvůrci dokázali reagovat na světovou vlnu kosmického věku, high-tech i brutalismu a přetavit je do specifického, neopakovatelného vizuálního jazyka.
Domy na Azorech zpravidla nepatří k největším, ale tenhle mezi nimi opravdu vyniká. Projekt Mini Atalhada totiž vznikl přestavbou a rozšířením malého skladu a jeho zastavěná plocha činí pouhých třináct metrů čtverečních.
Existují odvážné experimenty architektury, které se i přes úvodní rozpaky do historie zapíší chvalně. Jsou experimenty, které úplně úspěšné nejsou. A pak je tu ještě Romanita. Unikátní panelová stavba z moldavského Kišiněva, která si i mezi neúspěšnými projekty vytváří svou svébytnou kategorii.
Postavit si dům s výhledem na Atlantik zní jako nezbytná položka na seznamu splněných životních snů. Jenže na kanadských Magdaleniných ostrovech dostává taková romantika docela drsné obrysy reality. Jak zde stavět, bydlet a žít?
Co vám symbolizuje slovo Sopoty? Těm starším možná socialistické soutěže v popovém zpěvu; i místními jsou přitom Sopoty dosud vnímány – řečeno slovníkem mladých – jako místo ‚kalby‘. Ve svatém trojměstí Gdaňsk, Sopoty a Gdyně hrají Sopoty roli města lázeňského a kulturního, místa odpočinku a zábavy, zatímco Gdaňsk je symbolem pobaltské historie a poválečné novoměsto Gdyně především ohromným přístavem s několika funkcionalistickými skvosty, které přežily válečné hrůzy. Už když se v devatenáctém století sjížděla evropská smetánka na baltské pobřeží, chtěla dýchat léčivý mořský vzduch, ale rozhodně u toho nechtěla mrznout. Odpovědí stavitelů v polských Sopotech se staly půvabné dřevěné verandy a vyřezávané arkýře, které dodnes visí na zdejších vilách jako elegantní ptačí budky pro milovníky odpoledního čaje. A přistavují se nadále i k novostavbám, při velmi bohatém prosklení de facto můžeme hovořit i o přistavěných zimních zahradách, které mohou mít až tři podlaží. Tento styl je dokonce patrný i v moderní bytové výstavbě. Skutečně jsem při svých procházkách s fotoaparátem v ruce po přímořských uličkách Sopot nemohl tyto skvosty přehlédnout. Vlastně mne hned praštily do očí a objektivu. Nyní se při studiu materiálů dokonce dozvídám, že ony dřevěné stavbičky jsou dokonce jedním z největších architektonických zážitků, které polské pobřeží Baltu vůbec nabízí. Bingo!
Existují materiály, o kterých se v zahraničí už dávno nemluví jako o novince, protože jsou naprostým standardem. U nás si ale cestu na stavby teprve hledají — pomalu, postupně, ale o to jistěji. Přesně takovým materiálem jsou cementovláknité desky.
Na první pohled může působit nenápadně, přesto v sobě rodinný dům v Epsomu v hrabství Surrey, na jihozápadním okraji Londýna, ukrývá řadu chytrých architektonických řešení. Jeho autoři místo výrazného solitéru navrhli stavbu, která přirozeně reaguje na okolní zástavbu, využívá tradiční materiál a současně nabízí uvnitř překvapivě velkorysý prostor.
O Rezidenci Diorit v Brně-Komíně jsme už psali jako o příkladu, že město může růst do vlastních jizev místo do volné krajiny. Teď, když je dům rok obydlený, se dá říct i to, jak funguje v praxi: kolik vody zachytí, jak se chladí, co stojí měsíční správa a co developera překvapilo. Projekt navíc postoupil do finále soutěže Adapterra Awards 2026.
Není to jen zahrada a není to ani klasický památník. Rozsáhlý komplex na ostrově Awaji vznikl na místě, které člověk ovlivňoval tak dlouho, až tu příroda ovlivnila člověka – přírodní katastrofou. Dnes zde betonová geometrie, stovka terasovitých zahrad a výhled na Ósacký záliv vytvářejí působivou krajinu, v níž se příběh tragédie mění v téma obnovy.
Benátky se topí, Jakarta se propadá a Peking klesá kvůli tomu, že z jeho okolí mizí podzemní voda. Tři světové metropole, tři různé podoby stejného problému: půda pod městy přestává být spolehlivou oporou. Zatímco v Benátkách jde především o záchranu unikátního historického dědictví, v Jakartě a Pekingu jsou ve hře osudy desítek milionů lidí.
