Abyste se dostali až sem, museli byste z australského letiště v Tullamarine pokračovat autem přibližně hodinu na jih. Hodinu, během které budete ve stále větší míře doceňovat, že to auto má pohon 4x4 a také klimatizaci. Hned za letištěm, posledním ve státě Victoria před pustinou, se totiž krajina mění. Nejprve se z obytných příměstských čtvrtí promění v malé venkovské komunity, posléze na pastviny a nakonec na kamenité stráně a balvanovité roviny pokryté řídkou vegetací. Pustiny.
Jalová území prvních osadníků z Evropy
Teprve až z pustin vyjedete k ještě zoufaleji vypadajícím územím, dorazíte do Nulla Vale. Je to oblast, region, který má v australské historii výjimečné místo. Tady vskutku kdysi začínali budovat své živobytí první osadníci přišedší z Evropy. Což se, při pohledu na okolní krajinu, může zdát poněkud zvláštní. Nezdá se totiž, že by to tu mělo být vůbec k přežití. Velká část území je neskutečně „jalová“.
)
)
)
)
Život uprostřed pustiny
Zdejší krajina byla vytvořena geologickými podmínkami před miliony let a její podloží i horizont rámují žulové výchozy. Pár měkkých hornin a tvrdá vyvřelá žula. Kámen, který nerozbijete krumpáčem. Místo, kde se nedá nic pěstovat. To ostatně naznačuje i název lokality. Nulla Vale, účetní termín ze staré bankéřské italštiny, znamená „Nulová hodnota“.
Mladý pár to viděl jinak
Osadníci se tu zdrželi nakonec jen tak dlouho, než se svými stády vypásli řídkou vegetaci a pokáceli těch pár eukalyptů, které tu tenkrát rostly. Pak odtáhli dál, a nelze se jim divit. Za sebou zanechali vyprázdněnou, ještě pustější verzi pustiny. A víceméně v tomto stavu krajina zůstala až dodnes. Z vykreslení oné „bídy“ se může zdát přinejmenším nerozvážné pokoušet se na místě dnes usadit. Ale mladý pár, klienti studia MRTN Architects, to tak neviděli.
)
)
Ptáte se proč? Protože je tu například neuvěřitelný klid. A hledáte-li samotu, nechcete-li být zbytečně rušeni, je tohle vlastně ideální místo. Též proto, že pozemky jsou zde neuvěřitelně laciné. Podle starého dekretu dostanete 300 akrů (přibližně 120 hektarů) půdy za hubičku a vláda bude vaše usazení v této oblasti dotovat. Dost možná proto, že zdejší klima je vlastně o dost snesitelnější než třeba ve vnitrozemí.
)
)
A taky proto, že v současnosti už izolace tolik nebolí. Cestu do „civilizace“, která by dříve osadníkům trvala den náročného pochodu, tu už absolvujete za hodinu za volantem. To je docela slušný australský průměr kontaktu s lidmi. A s internetem, televizí a mobilními telefony už nejde o samotu. Je to spíš pohoda nezávislosti.
)
)
Nezávislost v osadnickém duchu
Proto se tu také rozhodli usadit. Jednou určitě natrvalo, ale až v budoucnu. Teď prozatím spíše na víkendy. A pro tuhle příležitost hledali radu a pomoc s obytným zázemím. Domem, nebo spíš chatou, v níž by mohli trávit volný čas. Základnu, střechu nad hlavou s minimem vybavení. Potřebovali také přístřešek pro umístění zařízení pro péči o půdu a prostor k osazení fotovoltaických panelů, baterií potřebných k napájení domu. Protože stavba v Nulla Vale bude fungovat bez jakéhokoli síťového připojení.
)
)
Netradiční projekt z recyklovaných materiálů
Projekt je to netradiční. Dům je postaven z recyklovaných cihel a vlnitého plechu, dále z hrubého řeziva a nové pozinkované střechy na prefabrikovaných dřevěných vaznících, které jsou ponechány odkryté uvnitř i venku. Materiály byly vybrány tak, aby splňovaly zadání klienta, aby dům zapadal do kognitivní představy „staré kůlny“. Vnitřní povrchové úpravy jsou stejné jako vnější, žádný sádrokarton ani nátěr.
)
)
LED světelné pásy skryté na krokvích odrážejí světlo od fólií podložené izolace. Dům poskytuje možnosti stravování, spaní a mytí v prostoru. Přístřešek a dům jsou svými celkovými rozměry identické a z dálky je jejich silueta známou sedlovou konstrukcí, která se běžně spojuje s farmářskými přístřešky. Zblízka jsou však obě stavby jasně definovány jako přístřešek a dům prostřednictvím materiálu.
Je to jednoduchá, téměř primitivní stavba. Která ale svým pojetím navazuje na spojení mezi půdou a budovou, mezi místem a osadnickou historií.
Zdroj: MRTN Architects
Foto: Peter Bennetts
