V parku Sanjiaodi, který se nachází v pekingské čtvrti Čchang-pching, dekonstruovala společnost XISUI veteránský model prvního čínského autobusu. A vytvořila z něj nový herní prvek na hřišti, které mohou využívat děti všech věkových kategorií. A těší i jejich rodiče.
Úplně první „sériový“ model čínského autobusu
Čína příliš nepůsobí dojmem země, která nějak staví na paměti. Je zvykem, že tu strana a vláda má patent na výklad minulosti a nezřídka své vlastní dějiny opakovaně přepisuje. Takže klíčem k přežití průměrného občana je v takových rozpačitých podmínkách spíše nepamatovat si příliš. Neplatí to ale vždy. Ne všechny vzpomínky mají politický charakter, a některé jsou vlastně docela příjemné. Třeba jako ty BK640. Co to bylo? Vlastně úplně první „sériový“ model v Číně produkovaného autobusu.
)
)
)
)
Autobus BK640 se vyráběl od roku 1957
Do výroby šly první BK640 v roce 1957, a o dvě léta později už byly k vidění na ulicích měst. Vůbec poprvé začaly jezdit v Pekingu, později se dostaly i do jiných velkých čínských měst. V Pekingu pak obsluhovaly veřejnou hromadnou městskou dopravu po třicet let. K vidění byly tyhle už trochu víc než obstarožní karosy ještě v roce 1989. Pak byly nahrazeny modely modernějšími. Proč to zmiňujeme? Je v tom kus vzpomínek, na které jsou místní obyvatelé hrdí.
Z autobusu hravé multifunkční prvky
Proto je také tolik potěšil projekt čínských architektů z pekingského studia XISUI Design. Skrze něj totiž došlo k „oživení“ jednoho veteránského BK640. Ten už by samozřejmě na ulicích hyper-moderní čínské metropole neobstál, ale v parku na dětském hřišti funguje více než dobře. Rozkouskovaný veterán, jehož funkční součásti a převedším karosérie, byly využity pro tvorbu hravých multifunkčních prvků. Pro cvičení, lezení, skotačení všeho druhu.
)
)
Výbava pro malé i velké
Zahrnuje zařízení pro posilování horních a dolních končetin (například lezecká zařízení), rychlostní a gravitační zážitky (malá skluzavka, řadicí páka, otočný volant), cvičení rovnováhy (kůly ze švestkových květů), interakci rodičů s dětmi (interaktivní stěny s motivy pin artu, hlasové trubice), sebevyjádření a kreativitu (pískoviště, tabule), aktivity hraní rolí (volant, sedadlo řidiče) a dohled rodičů (sedadla ve stylu autobusu, jednoduché cvičební vybavení) a podobně.
)
)
Zadní část je určena pro všechny věkové kategorie, zaměřuje se na vzrušující zážitky a podporuje zapojení rodičů a dětí. Vybavení zahrnuje posilování horních a dolních končetin (žebříky, lezecká lana), rychlostní a gravitační zážitky (dvojitá skluzavka, trampolína, dvojitá houpačka, houpací křesla), interakci rodičů s dětmi (hlasové trubice, dvojitá houpačka, houpačka), kognitivní hry (překlápěcí stěna).
)
)
Na místě první nástupní stanice autobusové linky
Kouzelná na tom je i „myšlenka nad projektem“. Park Sanjiaodi, do kterého se dnes mohou čínské děti vydat hrát si, totiž stojí v pekingské čtvrti Čchang-pchingu zrovna na tom samém místě, kde dřív byla první nástupní stanice autobusové linky č. 345. Kterou tady ten rozebraný BK640 obsluhoval. Pro děti je takový veteránský autobus jako někdejší dopravní prostředek spíš neuvěřitelný, ale rodiče a senioři, kteří sem své děti a vnoučata doprovází, ho poznávají dobře. S tím autobusem se pojí jejich vzpomínky, na první cesty do školy i do práce. A poeticky tu ožívají.
)
)
Architekti tak pomáhají v Pekingu vytvořit zajímavou formou dialog s minulostí. Což je něco, co je v Číně vzácné. A přitom atraktivní.
Zdroj: XISUI Design
Foto: Hu Yihao
