Ne každá vrbina se hodí k řezu, ovšem právě například vrbina tečkovaná je pro tyto účely skutečným skvostem. Kromě toho, že vypadá nádherně v okrasné zahradě, si můžeme říznout puget do vázy a nebo vrbinu doplnit jako sytě žlutý barevný tón do květinových aranží. A může v nich dokonce i dominovat, tvořit „rámec“.
Vrbiny jsou dnes již dosti opomíjeným druhem okrasných rostlin, přitom však dříve patřily ke stálicím venkovských zahrádek, ve kterých se často zabydlely i proti vůli venkovanů. Pokud však vrbinu usměrníme, zamezíme jejímu invazivnímu chování, bude vypadat v zahradě báječně a bude se jí dařit i na stanovištích, kde se nedaří ani trávníku. Všechny vrbiny mají totiž společné nároky na vlhkou půdu a proto je můžeme vysadit i na trvaleji přemokřeném stanovišti. Jinak se ale hodí i na trvalkové záhony či skalky, vyžadují pouze hojnější zálivku.
)
)
Vrbina (Lysimachia) je rodem s přibližně sto padesáti druhy vytrvalých bylin, vzácně i polokeřů. Vrbiny mohou být plazivé až poléhavé, vysoké až jeden metr. V přírodě se vyskytují převážně v mírném a subtropickém pásu severní polokoule, na jižní polokouli rostou minimálně. Dříve byl tento rod řazen do čeledi Myrsinaceae, ta však byla po prověření fylogeneze zrušena a rod byl přeřazen do čeledi prvosenkovitých (Primulaceae), podčeledi Myrsinoideae.
Na našem území roste ve volné přírodě pět druhů vrbin: vrbina hajní (Lysimachia nemorum), vrbina kytkokvětá (Lysimachia thyrsiflora), vrbina obecná (Lysimachia vulgaris), vrbina penízková (Lysimachia nummularia) a vrbina tečkovaná (Lysimachia punctata).
)
Vrbiny mají lodyhy vztyčené, poléhavé a nebo vystoupavé, lysé i ochlupené, válcovité, oblé, kuželovité a nebo s několika hranami. Přisedlé či řapíkaté listy mají obvykle celistvou čepel a vyrůstají na lodyhách střídavě, vstřícně, případně ve vícečetných přeslenech. Kromě lodyžních lístků najdeme listy i v přízemní růžici, často jsou k nerozeznání od listenů.
Oboupohlavné květy vrbin jsou nejčastěji pětičetné. Vyrůstají na koncích lodyh a nebo v paždí horních listů. Vykvétají jednotlivě a nebo ve skupinách seskupených do hroznů, lat a nebo chocholíků. Hluboce laločné kališní lístky mají vrbiny zelené, bělavé a nebo narůžovělé. Koruny mají krátkou nálevkovitou trubku a jejich lístky jsou sytě žluté (až zlatavě), mohou mít i načervenalou či nahnědlou bázi. U některých druhů se vyskytují i korunní lístky bílé a nebo narůžovělé. Tmavší zabarvení květů je způsobeno pryskyřičnými kanálky. Plody vrbin jsou kulovité tobolky, které se většinou otvírají podélně. Tobolky jsou velké 1,5 až 7 mm a obsahují až 20 leskle hnědých a nebo černých semínek. Semínka jsou oválná a nebo hranatá, hladká či drsná, u některých druhů mají křidélka.
)
Vrbina penízková a tečkovaná jsou oblíbené jako nenáročné okrasné květiny, ovšem vrbina penízková je známa i v léčitelství. Pozor však na invazivní vlastnosti vrbin, obzvláště pak druhů Lysimachia nummularia (vrbina penízková) a Lysimachia clethroides (vrbina sehnutá). Jejich agresivita je pověstná. Z ekonomického hlediska pak není významná žádná z vrbin.
)
V našich zahradách jsou nejčastěji pěstované 4 druhy vrbin: vrbina penízková, tečkovaná, sehnutá a brvitá.
Vrbina penízková (Lysimachia nummularia) dorůstá výšky maximálně 5 cm a charakteristická je dlouhými, poléhavými výhony s oblými svěže zelenými lístky, připomínajícími penízky. Vyšlechtěné odrůdy ‘Aurea’ a ‘Goldilocks’ pak mají lístky zářivě zlatavé, musí však růst na stinném a vlhkém stanovišti. Od května do července tato vrbina kvete sytě žlutými miskovitými květy, které jsou usazené v paždí listů. Pro svůj kobercový růst je možné tento druh v zahradě využít jako náhradu trávníku na podmáčených místech, případně jako podrost pod vyššími trvalkami, keři a stromy. Výborně se jí daří na březích potůčků a okrasných jezírek, případně na hůře přístupných vlhkých a stinných místech. Pokud vyžadujeme plošnou výsadbu vrbiny penízkové, osadíme jeden metr čtvereční devíti až dvanácti rostlinami. Kromě stínu a vlhké půdy nemá tato vrbina téměř žádné jiné nároky, dokonce dobře roste i v běžné zahradní zemině, vyžaduje však hojnou zálivku. Při dostatečné zálivce dokonce dobře snáší i slunné stanoviště, ovšem kultivary se zlatavými lístky nebudou tolik probarvené. Vrbinu penízkovou lze dokonce pěstovat i jako převislou rostlinu balkónovou v závěsných nádobách. Výborně vypadá ve skupině rostlin s podobnými nároky. Převisy mohou mít až metrovou délku. Ovšem trvale vlhkému substrátu a pravidelnému hnojení se v tomto případě nevyhneme. Volíme hnojivo pro balkónové rostliny a přihnojujeme v průběhu celé vegetace až do začátku srpna. Na sklonku zimy je třeba rostliny ještě před vyrašením nových výhonů seříznout, díky čemuž si rostliny vytvoří bohatší nové výhony. Tato vrbina je sice mrazuvzdorná (až do cca –34 °C), v mobilních nádobách je však třeba tepelná izolace kořínků a nebo zazimování. Zálivka musí být v takovém případě minimální a stanoviště světlé.
)
)
Vrbina tečkovaná (Lysimachia punctata) je nejznámějším zástupcem svého rodu. Ve venkovských zahrádkách byla dříve tradiční a nepostradatelná. Tato vrbina pochází z jižní Evropy, na našem území je původním druhem na jihovýchodě Moravy, dnes je zde však již kriticky ohroženým druhem. O to více se však vrací do našich zahrádek. Vrbina tečkovaná roste vzpřímeně, lodyhy má zpravidla nevětvené, dorůstající výšky 60 až 70 cm (za ideálních podmínek i více jak 1 metr). Listy rostou od báze lodyh až k vrcholu, jsou středně zelené, eliptické až kopinaté, s oranžovými tečkami u okraje čepele (tečkovaná). Vrbina tečkovaná vykvétá již na začátku léta, kdy začne tvořit skutečně zlatožlutou až citrónově žlutou záplavu dosti velkých květů s oranžovým znaménkem. Po odkvětu se na této vrbině objeví kulovité, červeně skvrnité tobolky, které jsou rovněž velmi zdobné. A pokud v tuto dobu vrbinu částečně sestřihneme, vykvete nám ještě jednou. Pozor však na invazivnost tohoto druhu, šíří se do stran pomocí podzemních výhonů, vhodná je proto spíše do větších zahrad. Pokud nechceme, aby utlačovala okolní rostliny, musíme podzemní výhony odstraňovat. Vrbina tečkovaná je ideální pro volně koncipované trvalkové záhony a smíšená rabata. Dobře se snáší třeba s tužebníkem, kyprejem vrbicí a zvonkem klubkatým. Ideální je pro vrbinu tečkovanou stanoviště slunné a polostinné, půdu vyžaduje přiměřeně vlhkou a humózní, na pH nemá specifické nároky. Nevadí jí ani kratší přemokření třeba za přívalových dešťů. Vyloženě však nesnáší sucho!Mrazuvzdorná je též do cca –34 °C.
)
)
Vrbina sehnutá (Lysimachia clethroides) je trsnatou trvalkou pocházející z Asie a její nároky na pěstování jsou oproti jiným vrbinám větší. Dorůstá výšky 70 až 90 cm a zdobí ji dlouhá bílá hroznovitá květenství s ohnutou špičkou. Vypadá opravdu velice elegantně, čímž nejlépe vynikne při osazení větší plochy. Na jeden metr čtvereční stačí vysadit pouze 5 až 7 rostlin. V červenci a srpnu přiláká do zahrady na své květy motýly. Daří se jí ve vlhké a výživné půdě a v polostínu. Je ideálním podrostem pod stromy, které ji částečně chrání a poskytují stín. Mrazuvzdorná je do cca –28 °C, přesto však bude na zimu dobrý zákryt z chvojí, listí a nebo bílé netkané textilie.
)
)
Vrbina brvitá (Lysimachia ciliata) je známa především svým kultivarem ‘Firecracker‘ s purpurovými, kovově lesklými listy, na kterých vyniknou žluté květy. Mezi zahrádkáři je tato vrbina nejvyhledávanější. Násada nových květních poupat se na rostlinách objevuje denně od června do července. Při dostatečné zálivce se jí dobře daří na slunných a polostinných stanovištích a dorůstá výšky až 120 cm. Je ji však třeba krotit odstraňováním podzemních výhonů, jinak se bude rychle rozrůstat.
Zdroj použitých fotografií: Shutterstock
)
)
