Vypadají jako sršeň a vosa, ale nemají žihadlo. Poznáte dvě velké pestřenky?

Když na květu přistane velký žlutočerný hmyz, první reakce bývá jednoduchá: vosa, nebo dokonce sršeň. U dvou nápadných pestřenek rodu Volucella je však podobnost pouze obranným převlekem. Pestřenka sršňová napodobuje mohutnou sršeň, zatímco druh Volucella inanis připomíná žlutěji zbarvenou vosu. Obě jsou přitom mouchy, nemají žihadlo a člověka nenapadají.

Tomuto způsobu ochrany se říká mimikry. Neškodný živočich se podobá druhu, kterému se predátoři raději vyhnou. Pták nebo ještěrka nemusí mít čas počítat křídla a zkoumat tykadla. Výrazná žlutočerná kresba často stačí, aby útok vzdal. Převlek funguje i na lidi, a proto pestřenky někdy zbytečně končí pod plácačkou nebo postřikem.

Pestřenka sršňová (Volucella zonaria) patří k našim největším a nejnápadnějším pestřenkám. Má široké, kompaktní tělo, tmavou až rezavě hnědou hruď a zadeček s oranžově žlutými plochami oddělenými tmavými pásy. Právě teplé kaštanové a oranžové odstíny vytvářejí dojem sršně obecné.

Dospělce můžeme zastihnout v parcích, zahradách, na okrajích lesů i v městské zeleni. Létají především v létě a navštěvují květy, kde sají nektar a přijímají pyl. V české nálezové databázi je druh doložen z Čech i Moravy, nejde tedy jen o raritu z nejteplejšího jihu republiky.

Druh Volucella inanis působí na první pohled žlutěji a jeho zadeček mívá pravidelnější žlutočernou kresbu. Proto jej v tomto článku označujeme srozumitelným jménem pestřenka vosí. V odborných databázích se však nejspolehlivěji dohledává pod latinským názvem Volucella inanis, protože české pojmenování není používáno tak jednotně jako u pestřenky sršňové.

Podle dostupných záznamů AOPK je tento druh v České republice zaznamenáván podstatně méně často než pestřenka sršňová. To ale neznamená, že jej nelze potkat na zahradě. Dospělci vyhledávají květy vysokých bylin a nápadně často navštěvují růžové nebo modrofialové květy, například dobromysli, sadce, chrastavce, mát či pcháčů.

Pro běžného pozorovatele je nejdůležitější nejprve určit, zda jde vůbec o pestřenku. Mouchy mají jeden pár funkčních křídel, zatímco vosy a sršně mají páry dva. Na sedícím jedinci bývají dvě velká křídla dobře patrná. Pestřenky mají také velmi velké složené oči, krátká tykadla a nemají úzký vosí pas. Jejich hlava a zadeček působí širším, kompaktnějším dojmem.

Pomoci může i let. Pestřenky se dokážou na chvíli téměř zastavit ve vzduchu, prudce změnit směr a znovu „viset“ na místě. Tento znak ale berte jen jako nápovědu, nikoli jako jediný důkaz. Odborný určovací klíč upozorňuje, že pestřenka sršňová sršeň napodobuje především vzhledem, nikoli nutně celým chováním.

Rozlišení obou pestřenek je pro laika těžké. Pestřenka sršňová bývá tmavší, robustnější a rezavě oranžová; Volucella inanis je obvykle jasněji žlutá a může mít nápadné tmavé skvrny na křídlech. Pro přesné určení rozhodují i znaky na tykadlech a spodní straně zadečku. Proto je nejlepší pořídit ostrou fotografii shora i z boku. Jediný rozmazaný snímek zepředu nemusí stačit.

Dospělé pestřenky jen neškodně poletují mezi květy, jejich larvy však vyrůstají v prostředí, kam by se člověk dobrovolně nevydal. Oba druhy mohou využívat hnízda sociálních vos, například vosy obecné a vosy útočné, a byly nalezeny také v hnízdech sršně obecné.

Larvy žijí mezi odpadem a organickými zbytky na dně hnízda. U pestřenky sršňové se podílejí na zpracování odumřelého materiálu a během vývoje mohou přijímat i živočišnou potravu. Larvy Volucella inanis jsou výrazněji dravé a mohou se živit vosími larvami přímo v jejich buňkách. Dospělá moucha se tedy za vosu pouze „převléká“, její potomstvo však část života tráví přímo mezi skutečnými vosami.

Největší šanci máte během teplých letních dnů na bohatě kvetoucích záhonech, v parcích a na okrajích křovin. Pestřenky lákají byliny a keře s dobře přístupným nektarem. Volucella inanis bývá spojována zejména s růžovými a modrofialovými květy, oba druhy se však mohou později v sezoně potkat také na rozkvetlém břečťanu.

Nález velké pestřenky u domu neznamená, že si v něm založila hnízdo. Pestřenky nevytvářejí kolonie ani papírová hnízda. Dospělý jedinec může pouze hledat potravu nebo vhodné okolí pro další vývoj. Pokud poblíž skutečně žijí vosy, pestřenka jejich hnízdo nebrání a člověka před ním nevaruje.

Pestřenku není potřeba hubit, chytat ani vyhánět ze zahrady. Nemá žihadlo a při návštěvě květů se podílí na opylování. Jestliže vlétne do místnosti, otevřete okno a dopřejte jí čas najít cestu ven. Nechytejte ji za křídla a nestříkejte na ni insekticid.

Chcete-li nález určit, vyfotografujte hmyz z bezpečné blízkosti shora i ze strany. Na snímku by měly být vidět oči, tykadla, kresba zadečku a křídla. Právě tyto detaily rozhodnou, zda jste potkali pestřenku sršňovou, vzácněji zaznamenávanou Volucella inanis, nebo některého dalšího žlutočerného návštěvníka zahrady.

Když už jsme u těch nebezpečně sršňovitě vypadajících a přitom neškodných tvorů, podívejte se na náš článek o nesytce sršňové. A co teprve taková pilořitka velká? 

Zdroje:

• AOPK ČR / ISOP – karta druhu Volucella zonaria: https://portal.nature.cz/w/druh-17238
• AOPK ČR / ISOP – karta druhu Volucella inanis: https://portal.nature.cz/w/druh-17234
• Pestřenkovití na Wikipedii: https://cs.wikipedia.org/wiki/Pest%C5%99enkovit%C3%AD