Syn běhal s kamarády po zahradě a křičí: „Nalítával na mě divnej brouk, vypadá to jako sršeň. Včera taky a vzadu lezou po dřevě.“ Máchal rukou okolo hlavy a já viděl jenom, jak kolem něj prolétlo něco velkého. Zdálo se mi, že je to větší než sršeň, ale nebylo. Nesytka sršňová může měřit oproti maximálním 55 mm našich běžných sršňů až 29 mm a rozpětí křídel má až 48 mm. Větší než sršeň tedy rozhodně není, ale velká je přesto dost.
Nesytce sršňové, nebo také včelové (Sesia apiformis), se v angličtině říká Hornet Moth (sršní můra). A sršně skutečně připomíná, odborně se ale říká, že má výrazné sršní mimikry (tzv. batesovské). Nebezpečná pro člověka není a dokonce jde jen o neškodného opylovače. Ovšem larvy této největší z nesytek na našem území se živí topoly a vrbami, přičemž někdy způsobí menší škody. A proč tento druh nesytek napodobuje svým vzhledem sršně? Jednoduše jde o důmyslný převlek, kterým nesytky odpuzují predátory.
)
Nesytka sršňová je druh motýla z čeledi nesytkovití, vlastně denní můra, podobně jako dlouhozobka svízelová (Macroglossum stellatarum). Létá od května do srpna a vyskytuje se na celém našem území, ale nerovnoměrně. U nás to vyšlo zrovna na letošní rok. Ale možná je to i fůrou dřeva složenou na záhumenku, nějaký topol se tam najde. A v zahradě roste vrba. Nesytky se totiž vyvíjí dva až čtyři roky ve dřevě topolů a vrb, ve kterém ponechávají poblíž paty kmene kulaté výletové otvory.
)
Délka těla nesytky sršňové se pohybuje od 20 do 29 mm, rozpětí křídel mezi 31 a 48 mm. Hruď má širokou a tmavě hnědou se dvěma žlutými skvrnami. Zadeček tohoto motýla je robustní a protáhlý, kromě čtvrtého článku je pruhovaný žlutohnědě. Křídla této denní můry jsou téměř průsvitná a pyšní se hustými chlupatými okraji. Nohy má žlutohnědé. Není divu, že si ji děti spletly se sršní, maskuje se kvůli všem možným predátorům, na sršně si troufne málokdo.
)
Tento druh se vyskytuje skoro v celé Evropě s výjimkou nejsevernějších oblastí. Potkáme jej i v západní a střední Asii, introdukcí se dostal do Severní Ameriky. Jeho přirozeným stanovištěm jsou lužní a listnaté lesy a jejich okraje. Běžný je i podél vodních toků. Inu vrby.
Vajíčka nesytky sršňové jsou velká v průměru 0,43–0,85 mm a samičky je nejčastěji kladou na izolované stromy nízko nad zemí, případně do okolní vegetace. Poletují okolo stromu a stále kladou vajíčka. Naráz jich snesou stovky až tisíce. Po nakladení vajíček samička odlétne a nechá je jejich osudu, dál o ně nepečuje, ani o larvy. Housenka je dlouhá cca 25 mm, má kompaktní tvar a vlastně připomíná larvu brouka. Má žluté zbarvení s tmavě hnědými pruhy a vyvíjí se dva až čtyři roky právě ve dřevě topolů a vrb.
)
Kukla je lemována jakýmisi trny, kterým se latinsky říká adminicula, a které kukle umožňují manévrovat v tunelech vyvrtaných ve dřevě. Dospělci (samci i samice) mají různý počet trnů, pohlaví je proto možné určit již u kukel. Samičí kukly jsou navíc větší než samčí. Aby mohla dospělá nesytka ze stromu vylétnout, musí se kukla nejprve dostat ke vchodu do tunelu. Dělá to tak, že své tělo stále ohýbá a zase narovnává, zachytává se tak o nerovnosti v tunelu. Když se část kukly dostane na povrch stromu, kukla setrvá na místě, dokud se z ní nevyklube dospělec.
)
Až nesytku sršňovou potkáte, nechte ji být, možná vám i sedne na ruku, ale nic vám neudělá. Sosá sladký nektar z rostlin a nemá vás ani čím bodnout.
Zdroj: autorský text – Petr Pojar, ČESKÉSTAVBY.cz, Wikipedia, Určování bezobratlých na Facebooku
