Stavba vzhledem ke svému umístění na parcele nepřehlédnutelná, a díky svým proporcím odhalená okolnímu světu ze všech stran. Co si žádali její obyvatelé, početnější rodina s odrostlejšími dětmi? Inu, trochu více soukromí. A jak toho dosáhnout? Trochu nečekaně, s větším než menším množstvím nových oken.
Může se to zdát protimyslné, ale je to opravdu tak. Když hodláte obyvatelům rodinného domu (tedy, v tomto případě spíše štědřeji komponované kalifornské vilky) dopřát více klidu a méně pichlavých pohledů sousedů, může být řešením i přidání oken a zvýšení výměry prosklených stěn. Logika tohoto plánu ale stojí a padá s tím, kam ona okna nakonec umístíte. A právě atypické rozmístění neméně atypických formátů oken tenhle dům překrásně „usadilo“ a harmonizovalo.
)
Ono chtít dům transparentní, napojený na okolní přírodu rozlehlejší zahrady, zanořený do vegetace, je vcelku pochopitelné přání. Dnes velmi žádané. Jak jej ale vybalancovat, když netoužíte po tom, aby vás z chodníku zdravili chodci a sousedi vám nakukovali do obývacího pokoje? Není třeba sázet stěny tam, kde jsou okna. Jen to chce okna vyzvednout nad úroveň, která takový vhled do cizí domácnosti umožňuje. Anebo je posadit tam, kde normálně nebývají. Neochudíte se tím ani o světlo, nebo přirozenou pasivní ventilaci.
)
Vidím, že nic nevidím
Do ulice dům „vykukuje“ nad stromy zahrady jen fasádou, obloženou opalovaným cedrovým dřevem. I přístup do něj je lehce diskrétní, vedený zahradou. Čelo domu spoluvytváří obrys garáže po jedné straně a obývacím pokojem, z ulice zakrytým stromy. Vstup je zanořen mezi tyto dva objemy, ztrácí se mezi jejich kostkami. Za ním se pak nachází, diverzifikovaný do několika výškových úrovní, celý dům.
)
Během projektového řešení podstoupil projekt domu dost rigorózní řešení. Architekti se soustředili na to, aby organizaci vnitřního uspořádání přehodnotili tak, a podařilo se maximalizovat kontakt s venkovní zahradou. Tak, aby obyvatelé uvnitř si „pustili vegetaci do domu“. Vzhledem k nevyrovnanému profilu domu se rozhodli pro ideu jakéhosi ústředního kanálu, páteře, která probíhá celým stavením. A z ní, ve výběžcích po stranách, vybíhají a fungují jednotlivé pokoje.
Jenže jak byste záhy zjistili, ve snaze zahlédnout, co se děje uvnitř, budete většinou koukat jen do předsazené zdi. Těmi se totiž dům ze stran od ulice kryje.
)
)
Vnitřní zahrada jako vnější brnění
Neponechává je ale samoúčelnosti, využívá je jako vnějšího hrazení vestavěných vnitřních zahrad. Obytné části jsou až za nimi, volně na ně navazují. Takže jste uvnitř, ale pořád ještě trochu venku. Na čerstvém vzduchu, ale už na vás neprší. A přitom těmito vnitřními ozeleněnými koridory můžete obejít celý dům po obvodu. Je to rozhodně osvěžující procházka, protože částečně zastíněná vegetace funguje výkonná klimatizační jednotka. A okna? Ta jsou tady všude. Tedy, ne vždy tam, kde byste je nejspíš čekali.
)
)
Vyplňují rohy, hluchý prostor zdí nad běžnou viditelnou výškou. Jsou zúžená, rozšířená, nepravidelná. Tam, kde místnosti předchází vnější stěna koridoru, jsou vedena v celostěnném provedení. Jako živá tapeta. Světla tu není méně, ale více. A v patře, tam, kde by mohly okna vybízet k nechtěné pozornosti, se zase prosklení kloní v nezvyklých úhlech. Vedou do stavebně vmezeřených částí domu, kryjí se vlastní stavbou. A díky tomuto chytrému zpracování nepřímých výhledů je jich tu spousta.
)
)
Z hlediska pasivního provětrávání, prostupu denního světla, odhlučnění a integrace zelených čističek vzduchu (rostlin) je tenhle rodinný dům skutečně progresivní kousek. Když k tomu přičtete ještě důmyslný vodosběrný systém, při němž se celá střecha domu stává jímací plochou, a do podzemní nádrže stažená voda slouží k zálivce vegetace, vyrůstá vám před očima nejen efektní, ale hlavně efektivní bydlení.
)
)
Za otevřenost a spoustu oken nemusíte platit ztrátou vlastního soukromí. Pokud tedy víte, kam taková okna dát.
Materiály: ANX / Aaron Neubert Architects
Foto-kredit: Brian Thomas Jones
)
)
)
)
