Klukovina a prkotina. Uměle vytvářený problém, který si o nějaké soustředěné řešení určitě neříká. Tak nám mohou přijít občasné „útěky“ nákupních vozíků z parkovišť u obchodních center. Jenže jak ukazují čísla ze zahraničí, on by to problém skutečně mohl být.
Všechno se to točí kolem otázky, kolik že těch drátěných tažných mezků – nákupních vozíků – nakonec nedorazí do své stáje. A o tom, co s nimi bude dál. Může se zdát, že jich bude naprosté minimum, protože k čemu by vlastně komu mohly být? Jenže nákupní vozíky se, bez ohledu na svá rozhrkaná kolečka, skutečně „ztrácí“. A objevují tam, kde by být určitě neměly.
Jak? Těch možností je spousta.
)
Někdo s nimi poodjede dál, než bylo původně zamýšleno a pak je nechá být. Jiný s nimi poodjede v hloupém žertu, přeparkuje je na nějaké nepatřičné místo. Další nemrhá čas tím, že by kvůli pětikoruně nebo desetikoruně zacházel od auta přes celé parkoviště. A samozřejmě, někdo si takový vozík nenávratně „vypůjčí“ cíleně, protože se mu zrovna hodí. Třeba proto, že si nechce zbytečně kupovat tašku v obchodě. Oblíbili si je i bezdomovci, k přesunu svých skromných nehnutelností. Přičtěte k tomu ještě „bojovníky a bojovnice proti konzumnímu kapitalismu“ – taky jich v Česku pár máme – kteří loupí vozíky cíleně. A výsledkem je, že nákupní vozíky mizí. Hrubá statistika se přitom docela liší.
)
Například řetězec Globus, který v Česku provozuje patnáct hypermarketů, hlásí ročně u všech provozoven dohromady ztrátu 400 vozíků. Billa (spadající pod řetězec REWE) a Albert (spadající pod Ahold) u nás provozují asi 350 a 270 prodejen. A hlásí, bez bližšího vyčíslení, roční ztrátu 6 – 10 procent všech nasazených nákupních vozíků. Stačí si jen představit, kolik jich „ve stájích“ na parkovišti běžně vidíte. A desetina z nich za rok zmizí.
Existuje pak ještě statistika z tzv. rizikových lokalit, kde kvůli ztrátám obchodní řetězce odepisují okolo třiceti procent (třetinu celkového počtu) vozíků ročně. A to, co se zdálo být zprvu tolik nepatrné, okrajové a zbytečné, má rázem podobu mnoha tisíců ztracených nákupních vozíků ročně. Jen v Česku.
)
Británie, země ztracených vozíků
A právě v tom českém kontextu se pak dají chápat čísla o ztrátách nákupních vozíků ze zahraničí. V australském Sydney během jediného dne – kdy se zaměřili na dohledávání těch drátěných mezků – jich sesbírali 550. Což je docela legrace proti tomu, že například v severovýchodní Anglii přijdou ročně o 30 000 vozíků.
Když přitvrdíme, tak vlastně v celém Spojeném království bylo mezi léty 2020 a 2022 „pohřešováno“ dohromady 520 000 nákupních vozíků.
Představit si něco takového na jedné hromadě, byl by to ohromný kolos plný třepotavých nepoddajných koleček, rozvrzaných madel a držátek, chrastících řetízků a masy drátěné kovové hmoty, vyplňující víc než jeden fotbalový stadion.
Tuny materiálu. Respektive tuny odpadu.
Supermarkety pochopitelně používají řadu metod, jak zabránit vozíkům v opuštění před-prodejních prostor a parkovišť. Včetně nejrůznějších otvorů na mince; svislých tyčí - k zabránění vozíkům v opuštění prodejny - mechanismů blokování kol anebo hlídačů parkovišť. Ale tyhle metody se obecně míjejí účinkem.
Zapůjčení nákupního vozíku stojí na obyčejné slušnosti a tom, že jej po použití vrátíte na místo. A když někdo prostě tu základní nepsanou úmluvu o slušnosti dodržet nechce, je těžké nějak prosadit opak.
Právě Britové – přeci jen, půl milionu pohřešovaných nákupních vozíků je silný motiv – se rozhodli, že celý ten fenomén podrobí důslednějšímu zkoumání. Jejich odborníci, výzkumníci z univerzity ve Warwicku, tomu zasvětili celou jednu studii. Rozhodli se pochopit dopady ztracených nákupních vozíků na životní prostředí.
)
Životní cyklus ztrát a nálezů
Ty dopady jsou především dvojí. Jedny plynou z „dohledávání“ ztracených nákupních vozíků, které je třeba posvážet zpět na místo, případně je dopravit k opravě. K novému pozinkování například. Druhé pole dopadů pak vychází z těch, které se nepodařilo dohledat. A bylo třeba nahradit je, vyrobit nové.
Jak dodávají badatelé z Warwicku, jejich studie použila standardizovanou metodologii známou jako posouzení životního cyklu (LCA), k celkové analýze potenciálního dopadu sběru a nakládání s opuštěnými nákupními vozíky. Jako modelové území si vybrali okolí města Coventry.
Na základě rozhovorů zjistili, že v oblasti kolem supermarketu Tesco v nákupním centru Cannon Park se v průměru „ztratí“ asi 30 vozíků týdně. Ve svém modelu předpokládali, že dávka 50 vozíků se dvakrát ročně odesílá na renovaci, přičemž celková délka cesty tam a zpět mezi Coventry a renovačním zařízením činí 220 kilometrů. Zle to nevypadá.
)
Ale když se to převede na horizont všech ztracených britských nákupních vozíků? Jen dodávky, které by za rok sebraly 520 000 opuštěných vozíků, by mohly vyprodukovat ekvivalent 343 tun CO? (což odpovídá celoročnímu provozu 80 benzínových aut).
„Pokud si představíme, že 10 % z těchto 520 000 vozíků bylo ponecháno venku příliš dlouho a je nutné je znovu pozinkovat, pak se celkový dopad na globální oteplování zvýší o 90 % na 652 tun CO2,“ říkají výzkumníci.
To je zhruba totéž, jako kdyby 152 benzínových aut jezdilo celý rok.
Pořád se ale pohybujeme v nějakém horizontu snesitelnosti. A naznačuje to, že skutečný problém ztracených nákupních vozíků spočívá v environmentálním dopadu jejich výroby. Doslova: „Zjistili jsme, že jeden vozík by musel být vyzvednut třiadevadesátkrát dieselovou dodávkou, aby měl stejný dopad na životní prostředí jako výroba nového.“
)
Nevyrábět, dohledávat. A hlavně „neztrácet“
Výsledky ukázaly, že emise vzniklé při sběru vozíků dieselovou dodávkou představují jen 1 ?% dopadu výroby nového vozíku, a znovu-pozinkování (renovace) činí pouze 8 ?%. Dále zjistili, že největší environmentální dopad pochází z výroby, především kvůli výrobě a výměně ocelového rámu vozíku.
Plastové vozíky jsou na tom překvapivě lépe. Spotřebují na výrobu méně materiálu, jsou lehčí (což snižuje emise při přepravě), nevyžadují ochranné nátěry, které samy o sobě zatěžují životní prostředí. Nicméně pokud by se plastové vozíky vyhazovaly na skládku (nebo se rozkládaly v přírodě), mohly by uvolňovat karcinogenní látky a mikroplasty.
Takže? Opuštění vozíku má potenciální dopad na globální oteplování ve výši 0,69 kg CO? za sběr jednoho vozíku a jeho návrat do supermarketu. Pokud toto číslo vynásobíme 520?000 ztracenými vozíky v Británii ročně, dopad se stává víc než značný.
Jakmile je však vozík opuštěn, je mnohem lepší ho sebrat a opravit, než ho nechat zchátrat a vyrobit nový, protože lze předejít 92–99?% environmentálního dopadu.
Tomu všemu je ale možné docela snadno předejít. Tím, že zapůjčený nákupní vozík jednoduše zaparkujete zpět na místo. Toho drátěného nebo plastového mezka jednoduše vsadíte zpět do stáje. A nebude třeba dohledávat ani vyrábět další.
Zdroj: circularonline.co.uk, idnes.cz, metro.cz, MDPI.com, theConversation.com
