Na první pohled působí až naivně prostě. Primitivně. Jako by se celý architektonický návrh omezil jen na překreslení obráceného cedníku, u nějž někdo zalepil pár děr a ostatní ponechal na svém místě. Jenže právě z toho na maximum zjednodušeného a primitivního profilu stavby plyne velmi praktická moudrost.
Borelióza se počítá k velmi reálným strašákům, kteří nám kazí výhled na prázdninové trávení času venku v přírodě. Není divu. Nemoc, která začíná příznaky ne nepodobnými obyčejnému nachlazení, má velmi nepříjemný průběh a dlouhodobé následky. Proto na odpovědi, kdo je přenašečem tohoto onemocnění, tolik záleží. A ne, komáři to nejsou.
Je možné nabídnout nedotčenou přírodu, když se na ni díváte zpoza oken hotelového pokoje? Projekt z čínského Chang-čou se o něco takového pokouší.
Pyramidy, velké zdi a do nebe se tyčící majáky. Ale pozor, nejen lidé se umí předvádět stavebními divy světa. I zvířata jsou schopna vytvořit podivuhodné stavby. A často tak mimořádné, že by na ně ani naše „člověčí“ kapacity nestačily. Vždyť zvířata na to nemají k dispozici stroje, vědu a technologie, luxusní stavební materiály a nejchytřejšími lidskými mozky vymyšlené postupy. Řekněte třeba stavbyvedoucímu, ať svými zuby pokácí stromy a bez jediného nástroje vystaví hráz.
Během prázdninových výletů a cest do zahraničí možná okem zavadíte o pamětihodnosti, stavební památky a divy architektury. U nichž vás nejednou napadne, jak dlouho je asi trvalo vystavět. Ta čísla budí obdiv a zároveň neklid. Dostavba Temelína nebo dálnic nám totiž dnes trvá déle, než třeba ve starém Egyptě budování Velké pyramidy.
Chata Refuge de l'Aigle (Orlí útočiště) byla usazena v nadmořské výšce 3 450 m na skále Aigle nad údolím Romanche poblíž severního svahu pohoří Meije již v roce 1913 (některé zdroje uvádějí 1911). Od začátku sloužila jako útočiště horolezcům, dnes je však kompletně zrekonstruována a vejde se do ní až 30 dobrodruhů s lany, skobami a cepíny.
Když se řekne mobilní pekárna, pekárna na kolech, bude následná představa nejspíš zahrnovat něco, co se pohybuje na pneumatikách. Ovšem pekárna Horli, vytvořená s invencí jihokorejských architektů z ateliéru True Thing Design Studio, si hoví na kolech, co byla zvyklá se prohánět po kolejích.
Gruzie jako prostor současné atraktivní architektury? Zní to zvláštně, ale projekt z vesnice Tvaladi vypovídá o tom, že „ze starých a výsostně tradičních materiálů“, tedy dřeva a kamene, mohou vznikat víc než vzhledné moderní stavby.
O snídani v trávě zpíval i pan Tučný. Do textu krásné písně se už ovšem nevešel popis, jak předcházet tomu, aby na potravinách hodoval hmyz a jak předejít situaci, při níž se z hostiny stane zdroj budoucích zažívacích problémů. Teplé a slunečné letní počasí je totiž na pikniky ideální, ale bohužel svědčí i bakteriím.
Prohlédněte si letošní finalisty soutěže Strom roku 2025. Každý z nich nese silný příběh, který se mu vepsal do kůry. A vy můžete být těmi, kdo rozhodne o vítězi. Hlasování totiž právě odstartovalo. Fotogalerie v článku.
Při slůvku „předpis“ lidé až povyskočí. Že by jim už zase někdo předepisoval nové normy, co a jak mají nebo nemají dělat? Kdepak, můžete zůstat klidní. Jde o předpis - recepis. Recept. Takový, jaký vypisují lékaři pacientům. A konkrétně lékaři ve Velké Británii teď stále častěji předepisují pacientům na různé neduhy zahradničení.
Lišaj smrtihlav je noční motýl, který se u nás sice běžně vyskytuje, klade i vajíčka, ale přes naše území pouze migruje z jihu, zřejmě kvůli hledání potravy a nových lokalit pro páření. Většinou v noci spatříme dospělou můru, jejíž navigační smysly zmateme prudkým světlem. Nebo třeba při kopání brambor najdeme již mumiové kukly, ale potkat nádhernou housenku není až tak časté. Jaká tento noční motýl skrývá tajemství?
Vypadají naprosto logicky a rozumně, ale ne vždy fungují přesně tak, jak je zamýšleno. Co? Nástroje pohotovostní komunikace, systémy včasné výstrahy. Které směrem k občanům předávají různá užitečná varování. O přívalových deštích, povodních nebo ničivých bouřích.
Nadneseně se někdy hovoří o malých kapkách, jimiž přeteče pohár. Nebo o tom posledním stéblu slámy, které ovšem zlomilo hřbet velbloudovi. Výčet následujících událostí, aniž bychom je nějak ospravedlňovali, se ale k takovým kapkám a stéblům vážně počítat nedá. Velký rozruch vyvolaly ve světě docela zbytečně.
Horkou e-mailovou linkou k nám právě dorazily čerstvé fotografie a studie z rozpálené Brazílie. Představa brazilských architektů ze studia Tetro Architecture o luxusní vile Linho House se zhmotnila v rezidenční čtvrti Nova Lima v Minas Gerais. A architekti sami říkají, že nejde jen o rezidenci, ale příběh vytvořený architekturou.
Malý byt je často malý pouze kvůli špatnému uspořádání a zařízení, ne kvůli počtu metrů čtverečních. Většinou stačí jenom lehce změnit dispozici, otevřít prostor, vybrat správné barvy, materiály a osvětlení a byt se promění z ošklivého káčátka v nádhernou labuť. Minibyt z našeho článku byl přeplácaný starým nábytkem, majitelka v něm ale naštěstí viděla potenciál a pověřila architekty, aby ze zaplněného tmavého prostoru vykouzlili světlý a prostorný domov, který má pořádný šmrnc.
Tam, kde jedni vidí změnu, spatřují druzí příležitost. A platí to bez výjimky i pro změny klimatické. Co asi tak budou obnášet? Však víte dobře sami: více tepla, více sucha. A též mnohem méně předvídatelné srážky, které možná budou v průměru celoročního úhrnu velmi podobné jako dnes, ale rozložené v průběhu roku docela jinak.
Stalo se to letos v létě na Slovensku. Jedenáctiletý chlapec ze západu Slovenska ležel v nemocnici v kritickém stavu způsobeném vzácnou nákazou nebezpečným parazitem, kterému se říká „améba požírající mozek“. A nakonec zemřel. Ve skutečnosti jde o slzovičku zhoubnou, kvůli které hygienici preventivně uzavřeli koupaliště Vadaš ve Štúrovu, kde se měl chlapec údajně nakazit. Odebrali vzorky vody, aby potvrdili, nebo naopak vyloučili výskyt parazita. Nenašli nic a koupaliště je zase otevřené, chlapec se mohl nakazit i jinde.
O pajasanu žláznatém a nebezpečí jeho invaze pro původní ekosystémy jsme již na našich stránkách psali. Zmínili jsme se také o jižní Moravě, která byla invazí této původně asijské dřeviny silně postižena. A potvrdil se nejčernější scénář. Druh, který se u nás objevil poprvé před cca 200 lety jako okrasný, si bere krajinu CHKO Pálava jako rukojmí. Na přibližně 700 lokalitách bylo napočítáno celkem cca 50 tisíc pajasanů žláznatých.
Technologie klonování zní jako něco, co uteklo ze scénáře divokého sci-fi filmu. Ale přitom ji můžete vyzkoušet i na vlastní zahradě nebo v sadu. Nepotřebujete k tomu žádné zvláštní vybavení. Tedy kromě trpělivosti a sáčku s hlínou. Rostliny se totiž ochotně klonují samy, v tomto případě jim ale trochu pomůžeme.
