O tom, že skrze školy předáváme budoucím generacím vzdělání, nějaké to hlubší poselství a možná pár traumat, a oni si je pak životem nesou dál, moc pochyb není. A právě v tom kontextu je zajímavý projekt australských architektů, který vyrostl v „divočině“ Langwarrin South, ve Victorii. Školní budova nebyla navržena jen jako „instituce“, ale jako širší součást poselství pro mladou generaci.
Malá ospalá zemědělská vesnice kousek od Melbourne
Byť je to odtud do Melbourne jen asi padesát kilometrů, a v noci na obloze uvidíte zář australské metropole, Langwarrin South už je venkov se vším všudy. Tedy poněkud „divoký“, lehce zanedbaný a ve stavebním vývoji mírně zaostalý. To nic proti Austrálii. Zemědělstvím žijící vesnice s třinácti stovkami obyvatel, usazené mimo hlavní tahy, prostě vypadají na celém světě podobně. A právě proto tu má realizovaný projekt základní školy, navržený architekty ze studia McIldowie Partners, takový dopad.
)
)
)
)
Školní budovu navrhli jako širší součást poselství
Školní budovu tu totiž nenavrhli jen jako „instituci“, ale jako širší součást poselství pro mladou generaci. Která tu má před očima takové praktické maličkosti, jako například to, že budova nemusí soupeřit o místo s přírodou. Že nemusí být vystavěná jen z průmyslových stavebních materiálů. A že klimatizovat se dá i jinak a příjemněji, než hučícím větrákem. Potažmo, že se o provoz takové budovy mohou starat obnovitelné zdroje energie. To jen tak namátkou.
Jaký to může mít dopad? Na kvalitu jejich vzdělání nejspíš žádný, to už je věc žáků a učitelů. Ale ve smyslu toho poselství je to může posunout k uvědomění, že některé věci se zkrátka dají zařídit i jinak, než byli zvyklí jejich rodiče. Kteří se ještě dnes bez energie z uhlí, hučících generátorů elektřiny a klimatizace neobejdou. Dává jim to zkrátka trochu jiný, praktický příklad do budoucího života. A o tom škola koneckonců je, ne?
Stavět, vzdělávat se a žít se dá i trochu jinak
Pokud na projekt tzv. Studio Regenerative Futures (jak se ta školní budova oficiálně jmenuje) půjdeme přes architekturu, uvidíme spíš než „objekt“ živý ekosystém, sekvestrující uhlík. Stavbu fungující na solární energii. Budovu, která filtruje znečištění, podporuje život zvířat a neprodukuje téměř žádný odpad. Je to stavba, která vstupuje do životního prostředí ne proto, aby si z něj ukousla kousek místa pro sebe, ale spíš aby se do té okolní přírody dynamicky integrovala.
)
Co je tu k vidění? Učební prostory vybavené akustickými stropními panely vyrobenými z recyklované tkaniny, jež mají velké posuvné dveře, které umožňují spolupráci na projektech vedle výuky předmětů. Další velké posuvné konopné tabule navíc poskytují další možnosti učení a vystavování a zároveň přetvářejí vnitřní prostory jako lineární galerii pro výstavu studentských prací.
)
)
Tři nádvořími propojené pavilony s ozeleněnými střechami
Dohromady tu vznikly tři nádvořími propojené pavilony, s ozeleněnými střechami. Nesou pět učeben a dvě samostatné studovny. Ekologických inovací, jako například výstavbové panely z drcené slámy a plněné biouhlem, to už jsou takové střípky navíc. Zajímavostí je, že celý tenhle zelený areál je svými zahradami navázaný a napojený na sousední areál domova důchodců. Dát „hlučnou“ školu vedle „tichých“ seniorů se může jevit na první pohled trochu nerozvážné. Ale vlastně není.
)
)
Mladí se tu učí, že na světě nejsou sami. Že mladí nebudou napořád. Učí je to úctě ke stáří, vzájemné toleranci, připravuje na budoucnost. A o tom by asi školy měly být, nad rámec vzdělávání, rovněž. Studio Regenerative Futures od McIldowie Partners je tak skutečně mnohostranným projektem.
Zdroj: McIldowie Partners
Foto: Earl Carter
