V panorama Madridu vypadají jako jeden zdvojený omyl, ale vznikly jako technická senzace své doby. Torres de Colón se stavěly jinak než téměř všechny ostatní výškové budovy. A právě tahle stavební zvláštnost dělá z neoblíbených dvojčat architektonickou raritu.
Prý nejošklivější budovy Pyrenejského poloostrova
Pokud byste cestovali do hlavního města Španělska jen kvůli nim, nejspíš byste pocítili silné zklamání. A oprávněně. Není o co stát, hezké totiž vůbec nejsou. O madridských dvojčatech, tedy Torres de Colón či česky Kolumbových věžích, se často hovoří jako o těch nejošklivějších budovách celého Pyrenejského poloostrova. A to je co říct. Kdo to tvrdí? Často sami Španělé.
)
)
Zátku nahradily 2 krabičky
Jen prosím pozor, to privilegium nevybíravě kritizovat madridské dvojvěží si Španělé osobují především sami pro sebe. Je to sice architektonický otloukánek, ale jejich. V podstatě tu stavbu mají rádi, i když o ní hovoří jako o El Enchufe. Obří zátce. A vůbec ji připodobňují k nejrůznějším tvarům a patvarům. Zvlášť po té, co původní „zátku“ na vrcholku dvojčat nahradily v roce 2023 dvě „krabičky“. Ale to nic.
)
Na vás je jen oněmět při pohledu na tuto dvojitou stavbu. Pokud by vám jen samotný pohled k údivu (a významným rozpakům) nestačil, rádi vám místní vysvětlí, že úžas je tu skutečně na místě. Ta dvojitá stavba, zakončená podivnou stříškou a vévodící (tedy spíše hyzdící) celé náměstí Plaza de Colón, má velmi atypickou stavební genezi. A madridští vám ji rádi přiblíží.
Ze země do výšek a zpět
Zatímco většina konvenčních staveb na světě vzniká tím, že se s jejich stavbou začne od základů, tahle rostla seshora dolů. Zní to zvláštně, pravda je to jen z části. Nejen proto si to zaslouží vysvětlení.
Začalo to z kraje 70. let minulého století, kdy společnost Rumasa hledala nové korporátní sídlo. Něco přiměřeně majestátního. Parcela na významném madridském náměstí k tomu byla ideální. Teď ještě, čím ten dojem povýšit. Typicky korporátní odpovědí bylo, že například tím, že se zakázka svěří nějakému dílem kontroverznímu tvůrci zvučného jména. A stalo se, návrhem byl pověřen Antonio Lamel. Slavný a nápaditý architekt.
)
Ten v kreativním návrhu vytvořil podobu pro Madrid docela atypického dvojvěží, vysokého 116 metrů. S těmi třiadvaceti zvažovanými patry to tehdy byla dvanáctá nejvyšší stavba celého Španělska. Není to samo o sobě už dost reprezentativní, nestačí to už? Kdepak.
Pan Lamela ke stavbě s rekordní výškou a na mimořádné parcele přimyslel ještě unikátní způsob výstavby. Ty věže totiž mají zavěšenou konstrukci; stavba začala betonovými základy, dvěma centrálními pilíři a horní plošinou. Ze které se konstrukce ubírala – dolů. Ale trochu jinak, než byste mysleli.
)
Většina „stavební aktivity“ se odehrávala v přízemí. Pořád. Teprve až bylo patro hotové, celé podlaží bylo vyzvednuto vzhůru. Takže ano, věže byly postaveny odshora k zemi, od horní plošiny, ale sestaveny byly na zemi u základny budovy.
Ono to tak samozřejmě zpočátku úplně nevypadalo. První věc, která se ze staveniště na náměstí vynořila, byly dva vysoké centrální pilíře na betonových patkách. Úzké jehly, spíš obelisky, nahoře secvaknuté ocelovým svorníkem. Na nich taky vyrostla plošina, z níž se dolů spustila svěšená ocelová lana, do nichž se pak vestavovalo.
Ty prvotní pilířovité věže zmizely z očí rychle, ovšem fáze, kdy v převisu nad zemí rostlo třiadvacáté a dvaadvacáté patro, pod kterým vlastně skoro nic nebylo, trvala déle. A ten obraz se hluboce zapsal do paměti obyvatel Madridu.
)
Úsporné a efektivní řešení. Prý
Jak chytré nebo naopak nerozvážné je stavět takhle odshora? Architekt i stavitel madridských dvojčat si tenhle systém náramně pochvaloval. Jednak kvůli provozním stavebním nákladům, a taky kvůli rychlosti výstavby. Protože – laicky řečeno – stavba ubíhá rychleji, protože když máte hotový vršek, můžete souběžně s ním budovat i spodek, suterén.
)
Navíc směrem dolů se vám zkracuje doba dopravy materiálu, lidí. Takže to opticky spěje ke kolaudaci rychleji. A jak to bylo s těmi náklady? Z provozního hlediska se stavební materiál prodražuje s každým podlažím, každou úrovní výšky, do kterého ho musíte vyzvednout. Ať už jeřábem, zvedákem, stavebním výtahem anebo helikoptérou.
Tady se ta pro dopravu staviva nejnákladnější sekce vybudovala mezi prvními, a pak už to bylo jen a jen lacinější. I proto, že podlaží vznikala při zemi, namísto přesouvání pracovníků, stavebního materiálu a zařízení z patra do patra.
)
Jen málo to mění na tom, že Torres de Colón je nadmíru ošklivou budovou. Ale faktem je, že v roce 1976, kdy byla dokončena, reprezentovala neotřelou stavební metodu i originální přístup k rychlené stavbě v městském prostředí. Něco, čím se nejen Madrid, ale i celé Španělsko mohlo světu pochlubit.
Zdroj: Wikipedia.org, secretosdemadrid.es
)
Kvíz: Poznáte ikonické evropské mrakodrapy? Co o nich víte?
