Betonové kostky, velké krabice s plechovými vraty, nevzhledné cihlově-betonové bunkry anebo podivné věžičky bez oken. Co to je za hrůzu? Trafostanice, rozvodny elektřiny, tedy uživatelsky skutečně kritická součást elektrické sítě. Ne všude na světě ale vypadají tak ošklivě. V kanadském Torontu s nimi pracovali docela jinak.
V našich městech a vesnicích je máme všude kolem sebe, takříkajíc na dohled. Narážíme na ně tak často, že už jsme se je naučili nevidět. Ony totiž za pohled skutečně nestojí. Z oken paneláku, od bytového domu anebo na konci ulice zpravidla nějaká taková bývá. Kostka, krabice, bouda, nezapadající do svého okolí a vybočující z běžné zástavby.
)
Nikdo samozřejmě nepopře, že rozvodny a trafačky (trafostanice) potřebné jsou. Ale to jejich průmyslové pojetí do okolní architektury zkrátka nezapadá. Jsou přesně tím kouskem městského inventáře, u kterého se skoro ani nemůžete zlobit na sprejery a jiné "vandalstvo", že se je pokouší nějak vyzdobit. Protože jsou tak ošklivé a nepatřičné, že jim to většinou opravdu neuškodí.
Když se ale povznesete nad rámec jejich nezbytnosti, funkce a toho, co uvnitř sebe tyhle krabice nesou, jistě si položíte otázku, zda by třeba nemohly vypadat i nějak jinak. A to už nás dostává do Kanady, respektive do Toronta. Tam si takovou otázku kladli už od samého počátku, při zavádění elektrické sítě na předměstí.
Ten původní model betonových krabic, průmyslové architektury v sousedství rezidenční architektury, se jim totiž ani trochu nelíbil. Jednak kvůli tomu, že se jim takové podivné objekty zdály být nebezpečné (nechtěli, aby stáli vedle jejich nemovitostí). A v druhém plánu proti nim torontští brojili i proto, že blízkost krabic rozvoden svou nevalnou estetikou snižovala cenu jejich nemovitostí.
)
)
Proto tehdy druhá největší kanadská společnost pro distribuci elektřiny, Toronto Hydro, začala v 80. let 19. století stavět trafostanice, které vypadaly docela jinak. Vypadající jako malé rodinné domy. Ne velké, ne malé, ale prostě měřítky tak akorát. A to s fasádou do ulice zbudovanou tak, že plně respektovala okolní zástavbu.
Bylo-li tedy sousedství laděné do viktoriánského nebo georgiánského stylu, byla taková i ona rozvodna elektřiny. K fasádě nechyběly normální dveře z ulice, okna se závěsy, sestříhaný trávník a dost možná ani truhlíky s květinami na oknech. Byla to dokonalá kamufláž.
I elektřina může hezky zapadnout
O údržbu prostoru před rozvodnou se přitom starali jak údržbáři Toronto Hydro, tak sami obyvatelé ze sousedství, jelikož se jim tohle maskování vyplácelo. Protože to pak nevypadalo, že bydlí vedle nějaké krabice nabité elektřinou. Tyto stylizované domky – rozvodny tak dokonale splývaly se svým okolím. Jako falešné domy, které bez znalosti ulice nebo sousedství vlastně nemáte šanci na první pohled rozeznat.
)
V principu se řešilo dvojí provedení takových rozvoden. Při jednom byla „betonová krabice s dráty“ obestavěna plnou konstrukcí jakoby rezidenční dřevostavby; v druhém modelu se využíval model čelní fasády, plné střechy a dvou bočních zdí jakoby rodinného domu, za nímž byl „vydlabaný prostor“ pro osazení rozvodny. Oba dva ty modely byly ale vyvedené tak dobře, že si nově přistěhovaní často ani po léta neuvědomili, že bydlí vedle transformátoru.
Nápad skrýt ty ošklivé shluky kovů, vypínačů a drátů, které by neubíraly na kráse žádné městské a příměstské čtvrti, pochopitelně rozšiřování elektrické sítě o cosi prodražil. Ale v zásadě ne o tolik, aby ona investice neměla návratnost. A aby nedráždila obyvatele v sousedství. Zamaskování rozvodné stanice přitom nikterak nekompromitovalo samotnou funkci a ani bezpečnost.
)
)
)
)
Když přijeli chlapíci z technických služeb na revizi, nebo elektrikáři připravující nějaké rozšíření nebo odbočku sítě, měli aspoň kde zaparkovat. Maskované transformátory totiž měly své příjezdové cesty, stání před domem. Pracovníci se svými vozy nikde nepřekáželi. Ten přístup neošklivých a chytře maskovaných rozvoden se v Torontu docela zažil, a „na vrcholu“ jejich slávy jich bylo v provozu 290.
Nyní už trochu ze slávy ustoupily, ale i tak jich je v rámci celého Toronta v provozu okolo osmi desítek.
)
)
Pochopitelně, že v letech následujících se už stavěly ne až tak okázale, ale vždy tak, aby kopírovaly styl zástavby ve svém okolí. Ty čerstvější tedy vypadají jako nízké bungalovy, s omítkou. Jak podotýkají správci místní energetické sítě, ty „nové“ rozvodny vypadají tak přesvědčivě, že se do nich skoro každý rok, coby do nehlídaných domácností, pokouší vloupat zloději.
)
)
Takže až si zase někdy náhodou povšimnete, že okolí ve vašem sousedství hyzdí nějaká betonová kostka, velká krabice s plechovými vraty anebo stavba připomínající spíše vrchlík protileteckého krytu, a začnete dumat nad tím, jestli by to nemohlo vypadat jinak? Mohlo. V Torontu takové trafostanice a rozvodny, které od normálních domů nerozeznáte, mají. K elektrifikaci tu nešli nejpřímější cestou, přemýšleli. A teď toho nelitují.
Zdroj: Spacing.ca, TorontoHydro
