Zavítali jste v posledních dvaatřiceti letech do Vatikánu? Navštívili jste při tom Sixtinskou kapli? Pak máte - sice jen teoretickou, ale přeci jen jakousi – šanci zažádat si zpětně o snížení vstupného. Anebo navrácení jeho poměrné částky. Jako takovou malou papežskou refundaci. Dílo renesančního mistra Michelangela Buonarrotiho, které jste sem přišli obdivovat, vám totiž nebylo prezentováno v náležité kvalitě. Jistě souhlasíte s tím, že za plné vstupné byste si měli zasloužit plnocenný zážitek, a ne jen rozmazané šmouhy. To platí, ať už je to v galerii anebo v nejpřednějším ze svatostánků katolické církve. A zrovna Sixtinská kaple podívanou v plné výši nenabízela. Proč?
Miliony mají sílu
Raději už necháme legrácek a půjdeme přímo k jádru pudla.
Jde o to, že jeden jediný turista by pravděpodobně neměl jak ty fascinující nástropní malby v kapli ovlivnit. Ale za těch pět staletí, respektive času, co uplynul od doby, co Michelangelo dokončil své fenomenální dílo, už Sixtinskou kapli navštívily miliony lidí. A takové miliony návštěvníků už mají sílu, jen svou pouhou fyzickou přítomností, to přenádherné dílo negativně ovlivnit.
)
Explozivní chemická lázeň, která umění nesvědčí
Jak je něco takového možné? Nepřekvapivě, lidé dýchají. Vydechují oxid uhličitý. A též vodní páry. Horký dech, který je mírně kyselý. Ovšem zdaleka nejhorší je lidský pot. Ten je ve své podobě chemicky docela aktivní. Obsahuje totiž kyselinu mléčnou. O dalších chemicky aktivních látkách, plynech a výparech, které mohou z lidí unikat, se raději ani zmiňovat nebudeme. Jen znovu připomene, že dech ani pot jednoho člověka by takový vliv neměl.
Jenže pot a dech 6 – 7 milionů lidí, kteří se tu protočí každou sezónu, už představují docela explozivní chemickou lázeň. Která slavnému umění nesvědčí.
)
Velké umění a laktát nejdou dohromady
Slaný a leptavý pot pokryl stěny mikročásticemi, které časem poškodily nástěnné malby. V průběhu let se totiž kyselina mléčná z lidského potu spojila s vápníkem v omítnutých stěnách, a vytvořila jemný poprašek, který cirkuluje v uzavřeném prostředí kaple, a soustavně zanáší slavné výjevy tenkým bílým povlakem.
Jde o laktát vápenatý, bílou sůl, která se nahromadila na fresce.
Představa vypoceného krápníku zní fantaskně a hlavně docela nechutně, ale pravdě úplně vzdálená není. Pot tu zkrátka mění podstatu díla a zasahuje do barev výmalby, která se pak zdá být jako přetažená nějakým filtrem.
)
Použití silných kontrastů mezi světlem a stínem mizí
Nánosy soli zmatněly Poslední soud nad oltářem, a ztížily viditelnost geniálního Michelangelova šerosvitu, jeho použití silných kontrastů mezi světlem a stínem.
Takové znehodnocení pochopitelně ve Vatikánu připustit nemohou, a proto se tu a tam pouští mistři restaurátorského cechu do čištění. Projasnit Poslední soud zkoušeli naposledy v roce 1994. A letos se k tomu chystají znovu. To oživení díla zabere tři měsíce, a pokud to dopadne dobře, budou lidé moci napřesrok zase obdivovat odvážné barvy renesančního umělce v plné kráse.
Ach ta turistika
Když v roce 1541 založil Michelangelo Buonarroti ruce v bok, aby si po třiceti letech malování stropu protáhl záda, neměl ještě sebemenší tušení, jak slavné jeho dílo jednou bude. Předpokládal, že tvoří obrazy pro velmi omezený okruh diváků. A po pár dalších staletí to vlastně platilo. To až za poslední dekády jeho malby uvidělo řádově víc lidí, než v předchozích 450 letech.
)
Šance, že vám ve Vatikánu nabídnou refundaci předchozího vstupného, protože jste Poslední soud neviděli v plné nádheře, je skutečně pramalá. Mnohem větší je šance, že na vás kustodi kromě stereotypního tišení: „Silencio!“ začnou šeptat i slůvka: „Non sudate!“ tedy „Nepoťte se“!
Zdroj: SmithsonianMag.com, MuseiVaticani.va
)
Kvíz: Architektonické a náboženské památky a umělecká díla Vatikánu
Znáte ty nejikoničtější vatikánské památky?
