Moderní i klasická, domácí i zahraniční. Podívejte se na architektonické skvosty, moderní rodinné domy i veřejnou architekturu. Inspirujte se originálními přístupy architektů a stavitelů.
Jde o projekt řekněme malý tím, co by bylo k jeho naplnění třeba udělat. Protože, když to položíme opravdu hodně naplacato, stačilo by jenom nezapnout v noci světlo. Nerozsvěcet, nechat zhasnuto. Což by, když to domyslíte v reálných obrysech, bylo ve skutečnosti extrémně náročných počinem.
Je to snaha převyprávět historii a trochu jinak si ji připomenout. Přestože stáda ovcí se už na hřebenech hor nepasou a nehlídají je bačové, jistá romantika se s tím odloučeným pobytem a dobrovolnou izolací v přírodě přeci jen pojí. Pomáhá s tím zajímavě uchopená architektura.
Na mapě Spojených států byste Vernal v Utahu snadno přehlédli. Nenápadné město bez velkých památek, řeklo by se. Přesto ukrývá jednu z nejbizarnějších stavebních historek v amerických dějinách.
Jen pro případ, že by zima za nic nestála, vám představíme jeden povedený projekt zimní rodinné chaty. Nachází se u Pottonu v kanadském Quebec. V končinách, kde o sníh od podzimu do pozdního jara rozhodně nouzi nemají.
Možná si někdo z vás vzpomene na vtipný aprílový žert na idnes.cz z roku 2011. Tématem bylo zateplení chrámu svatého Víta včetně velmi realistických vizualizací „zateplováků“ na fasádách. Tehdy začínalo po ekonomické krizi 2008 evropské zateplovací šílenství a autoři vtípku zacílili na nedotknutelné. Posvátný chrám na Hradčanech oblečený do fasádního polystyrenu jako starý „páprda“ nazutý do kýčovitých bačkor. Prý ale jde snížit spotřebu energií u historických budov i bez zateplení obálky, alespoň to nyní tvrdí studie členů CZGBC.
Bydlet někde na dohled od letiště, to není zrovna dvakrát příjemný zážitek. Pokud tedy náhodou nebydlíte u nizozemského Schipholu. Tam už totiž rozlouskli, jak nepříjemný hluk nenáročným způsobem utlumit. Potřebovali k tomu ale spoustu bagrů.
Původní dílna malíře a lakýrníka Pípala je rodinným majetkem více jak 150 let, poslední roky však sloužila jako truhlářství a majitelé se to rozhodli změnit. Zvolili radikální rekonstrukci, která umožní nevyužívaný prostor proměnit a dát mu novou funkci. Zvenčí sice ctili barokní historii budovy, proto fasádu zdobí antracitové prvky a původní ornamenty, uvnitř je ale budova k nepoznání. Důležitou roli hraje také dvůr, který propojuje všechny části areálu, čímž tvoří netradiční přechod mezi veřejnou a soukromou budovou, ve které majitelé nadále žijí.
V londýnském domě Florin Court, známém svým art deco charakterem i výrazným zakřiveným průčelím, vznikla pozoruhodná ukázka toho, že malý prostor může nabýt překvapivé velkorysosti, pokud je navržen s dostatečnou invencí. Architekti ze studia Intervention Architecture dostali za úkol proměnit někdejší byt pro služebnictvo o rozloze pouhých čtyřiadvaceti metrů čtverečních v plnohodnotné zázemí pro dvojici mladých umělců. Výsledek ukazuje, že důmyslné řešení, jednotný materiálový jazyk a odvaha lišit se dokážou z malého prostoru udělat místo, které působí uceleněji než leckteré několikanásobně větší byty.
Ten dům se nachází v Mindu, malém městě, které bychom našli na okraji deštných pralesů ekvádorských And, v oblasti známé jako „Chocó Andino“. Celý region se vyznačuje silnými a vytrvalými dešti a přitom teplým počasím. Jinými slovy, prostě je zónou s velmi vysokou vlhkostí vzduchu. Jak si s tím ale může poradit dřevostavba?
Nový rekreační objekt, který je zároveň kanceláří správce lomu, byl postaven na místě bývalé dělnické ubytovny, což je zároveň nejslunnější místo v lokalitě. Nová stavba na místo svým vzhledem zapadá, navíc se stala skvělou inspirací pro každého, kdo u lomu vlastní pozemky a uvažuje o výstavbě. Prosadit si kombinaci kanceláře s rekreačním zázemím pro občasné pobyty totiž nebylo vůbec snadné. Vlastně šlo o velice složitý proces.
Projekt designérského studia Roosegaarde dává dohromady dvě věci, které jsou pro Nizozemsko docela charakteristické. Jednak zájem o přírodu, její ochranu. A pak třeba odkaz malířských mistrů. A jedno i druhé, byť to působí docela vzdáleně, vytváří jeden velmi zajímavý projekt. Po kterém se můžete projet nebo projít.
Příjemná procházka mezi lesními tůňkami. A také jedna z největších laboratoří v terénu, muzeum ne zrovna miniaturních vodních staveb. Nizozemské Waterloopbos jsou obojím, a proto si pozornost zaslouží. Ať už jste diplomovaným stavebním inženýrem, nebo jen máte rádi přírodu a stavění přehrádek na potocích.
Historické městské byty, často sevřené svými původními dispozicemi a skromnou metráží, představují pro architekty jedinečnou výzvu i příležitost. V jejich kompaktních půdorysech se ukrývá bohatý potenciál, který lze citlivými zásahy proměnit ve funkční, světlé a moderní bydlení. Vydařené rekonstrukce takových bytů ukazují, že i nejmenší interiér může nabídnout velkorysou atmosféru, pokud se propojí respekt k historii s aktuálními potřebami.
Trh s modulárními dřevostavbami se v Evropě docela slušně zaplnil. Stavitelé a výrobci se proto pokouší hledat si cestičky k úspěchu vyšší specializací svého zaměření. Nizozemští Vanboom, firma s dlouholetou tradicí, na to ale jdou jinak.
Kvalita osvětlení je zásadní nejen v rezidenční zástavbě, dílnách a kancelářích. Specifické nároky na proměnlivou prosvětlenost prostoru, vytváření různé světelné atmosféry, mohou mít i kaple a kostely. Příklad z montrealského svatostánku ukazuje, jak intenzivní dojem tu může chytře řešená světelná instalace vytvářet.
Dosud největší česká vertikální zahrada je zároveň výzkumným pracovištěm. Vědci z ČZU zkoumají na cca 1300 metrech čtverečních v CTParku Prague North, jak mohou zelené stěny zlepšovat mikroklima a pomáhat snižovat tepelnou zátěž průmyslových areálů. A již první výsledky ukázaly, že mezi zelenou a běžnou fasádou je rozdíl teplot až 15 °C. Výzkum ale bude probíhat až do konce roku 2026.
Zimu jako v Salt Lake City, dějišti Zimních olympijských her v roce 2002, u nás běžně nezažijeme. A proto možná v té naší rozpačité „zimě“ potěší pohled na obydlí, které je na zimu nejen dobře připravené, ale skutečně ji i zažívá. Stojí v americkém Utahu a architekti ze Sparano + Mooney Architecture mu říkají Hnízdo.
Potřebuje vaše prosperující metropole pracovní sílu, ale současně nemáte prostor ani chuť vpouštět si do centra špinavé křupany odkudsi z venkova? Zhruba tak nezaobaleně by se dal vystihnout jeden z motivů, které stojí za čtvrtí Farimagsgade v Kodani.
S jinými si ji nespletete. Její přítomnost v krajině je zrovna tak nenápadná, jako nepřehlédnutelná. Tmavá barva fasády vykresluje původní kontury objektu, venkovské stodoly. Takové, jako by tu stála odnepaměti, ale při bližším pohledu z té černavé hmoty vystupují rysy, které z ní činí neobvyklý dům.
Kromě šesti nejlépe hodnocených staveb byl v anketě Česká cena za architekturu zvolen také hlavní vítěz. A jím se letos stal Dům pro Julii. Nejenže je to krásná a výjimečná stavba, ale také má velice silný příběh, proto zřejmě došlo k nevídanému. Odborná porota se shodla s veřejností. Ano, Dům pro Julii si zvolila za nejlepší český architektonický počin svým hlasováním jak veřejnost (letos mohli lidé hlasovat poprvé), tak odborní hodnotitelé, kteří osobně navštívili všech 25 finalistů.
Všechno nejdůležitější z oblasti stavby a bydlení v jednom emailu. Chcete odebírat pravidelné měsíční infomaily?
