Moderní i klasická, domácí i zahraniční. Podívejte se na architektonické skvosty, moderní rodinné domy i veřejnou architekturu. Inspirujte se originálními přístupy architektů a stavitelů.
Exaptace zní jako něco, co jste určitě nikdy nedělali, neděláte a dá-li bůh, nikdy ani dělat nebudete. Přesto, pokud se aspoň trochu věnujete stavební praxi a stavitelství je něčím, co vlastně děláte v jednom kuse, exaptace se vám nevyhne. Přijímáte ji dobrovolně a bez mučení. A vlastně i tak trochu nevědomě. Protože se tomu říká jinak.
Nikdy nebyly dostavěny. A v roce 2010 byly podivné disky zbourány. Jakési malé a podivně tvarované drahokamy, které vlastně připomínají spíše 2 létající disky na sobě, prý byly prokleté. Možná proto, že se stavěly na vrcholu starověkého pohřebiště, možná kvůli bývalému pohřebišti holandských vojáků, kteří zde prý také strašili, možná kvůli půlení sochy čínského draka, protože bylo třeba rozšířit cestu a otevírat bránu do budoucího letoviska. Těžko říct.
V marylandském městečku Frederick mají víc než jeden důvod, proč vzpomínat na tamního rodáka, pana Johna Tylera. Kromě toho, co dokázal během svého života, se totiž nesmazatelně zapsal do místní historie jednou nemovitostí. Domem, který sice nikdy neobýval, ale i tak jej nechal postavit natruc místní radnici. Proč?
Líbí se vám moderní nadčasové interiéry, ale bydlíte v historické budově v centru města? K životu potřebujete spíš minimalismus a secesní kudrlinky vám nesedí? Nevadí, i to jde krásně skloubit, když máte šikovného architekta. Inspirujte se dokonale vybalancovaným bytem v centru Kyjeva, ve kterém architekt dokázal propojit staré s novým tak, aby prostor působil nadčasově a zároveň ukotveně.
Dům na úvodní fotografii je natolik podivný, že by tu snad nikdo bydlet nechtěl. Těžko říct, jak je možné, že byl vůbec postaven. Kritiky prý sklízí dost, jenomže nájem v domě se vypočítává z nájemníkových příjmů, proto není divu, že dům je stále plný. A ubytovaným jeho vzhled vůbec nevadí. Navíc je otevřen veřejnosti, která se může uvnitř budovy zchladit za veder ve skalní soutěsce, jakémsi kamenném údolí, což je ale vlastně chodba obložená kamennými deskami. Ostatně Valley (Údolí) je jméno, kterým se budova pyšní. I bytový dům může být přes svůj prapodivný vzhled v mnohém přínosný. Nebylo by lepší, kdyby se také u nás začaly stavět podobné nesmysly, ale hlavně aby lidé měli kde bydlet za dostupné peníze? Bytovka jako bytovka, hlavně když nájem nestojí desítky tisíc měsíčně za pár desítek metrů čtverečních a vlastnictví bytu dlouhé milióny… Nebo je všechno jinak?
Není to chata, ale dům. Poněkud neobyčejný, což je už patrné z jeho tvaru. A faktu, že když se na něj podíváte z výšky, nejspíš budete mít problém ho v okolní krajině rozeznat. Stavba, která vyrostla na úbočí hory, a která shlíží na portugalskou řeku Douro, se totiž snaží o nenápadnost a soulad s přírodou.
Sousedské vztahy, tedy spíše sousedské spory, jsou nevyčerpatelnou studnicí námětů na příběhy. Které se porůznu přenáší i do rezidenční architektury. Krásně to ilustruje stavba v sicilském Petralia Sottana. Na to, jak pozoruhodně úzká vlastně je, byla našlapaná záští až po samý okraj.
Poetická pocta krystalicky čistému brutalismu, nejkrásnější dům na světě, nebo nejbrutálnější možné popření architektury? Casa Brutale provokuje ve všech směrech, jde totiž o bohatě prosklený betonový kolos, který se má zaříznout do skály. Má, protože dosud nebyl postaven, existuje pouze v plánech a vizualizacích. Co si o tom domě myslíte vy?
Nikdo není rád, když jeho zahrádku u domu používají sousedé jako průchozí chodník. Nebo ještě hůř, jako venkovní toaletu. Těch důvodů, které měl John Hollensbury k výstavbě miniaturního domku, ale bylo víc. Na to, že vytváří stavební kuriozitu, která bude jednou lákat turisty, tehdy určitě nepomyslel.
Obnova opuštěného domu v historickém centru Méridy přinesla nejen nový život staré stavbě, ale i poctu jejímu minulému příběhu, který je dnes vyprávěn současným architektonickým jazykem.
Představte si domov, ve kterém se snoubí velkorysý prostor, chytré dispoziční řešení a kvalitní, odolná konstrukce. Dům, který poskytne dostatek soukromí pro každého člena rodiny a zároveň nabídne velkorysý prostor pro společné chvíle. Přesně takový je HELUZ SPACE, nový rodinný dům pro pohodlný život ve větším prostoru.
V Číně to, jak se zdá, myslí se soukromým vlastnictvím vážně. I přes všemožné západní mediální proklamace, že je to úplně jinak. Kdyby si totiž stát dělal s lidmi opravdu kdykoli se vládnoucím špičkám zachce čehokoli, těžko by se mohlo stát něco, co je u nás naprosto nemyslitelné. A co svou bizarností překračuje hranice naší představivosti. Nebo jde o důkazy, že paličatost mnohých Číňanů je pro nás bezbřehá, nepochopitelná? Představujeme hřebíkové domy.
Do svého okolí příliš nezapadá, jeho historická podoba je v kontrastu s novější zástavbou. Je to dáno tím, že tu původně nestál. Jeho místo bylo až za řekou, na starém náměstí. Sem, na nábřeží, byl přenesen a znovu postaven. Doslova cihlu po cihle. Proč?
Rekonstrukce bytu je vždy příležitostí vytvořit prostor, který odráží osobnost a životní styl svého majitele. V případě mladého majitele bytu v Brně se nabízela jedinečná šance spojit moderní design s praktickým uspořádáním. Architektka se zaměřila na proměnu standardního městského bytu v elegantní, funkční a stylové útočiště, které nejen dobře vypadá, ale také skutečně slouží svému obyvateli. Od minimalistického nábytku až po chytré technologie – podívejte se, jak může vypadat moderní mužský interiér s charakterem.
Po celém západě Evropy, na Islandu, v Norsku. A nakonec nejvíc asi na americkém venkově. Tady všude je zvykem, aby stodoly a hospodářská stavení byly vybarveny do červené. Proč? Vysvětlení překvapí.
V angličtině se jim říká spite house a funkčnost u nich nebývá na první místě. Tyhle domky vznikají proto, aby jimi jejich majitelé někomu pořádně hnuli žlučí. Staví se proto, aby naštvaly městské úředníky nebo zastínily výhled nebo slunce, zakryly dvůr protivnému sousedovi apod. Jsou nehezké, ale krása u nich na seznamu priorit nehraje roli. Mají jen někoho pořádně vytočit. Jako právě tento domek za 23 miliónů.
Každá životní etapa má své specifické požadavky na bydlení. Mladému páru postačí garsonka, rodině s malými dětmi malé pokojíky blízko rodičů, a když máte doma puberťáky, chce to samostatné pokoje ideálně i s koupelnou a co nejsamostatnějším vchodem. Nemusíte ale hned kupovat nový byt, občas stačí pozvat zkušené architekty, kteří dokážou prostor přeorganizovat tak, aby splňoval nové požadavky.
Celkem nabízí 120 metrů čtverečních užitné plochy, ale navenek vypadá mnohem skromněji. Šetřil místem, materiálem i okolní přírodou. I když mu inspirací byla Skandinávie, neztratí se ani v Kanadě.
Villa Dom Carli sice vznikla jako investice, to jí však na osobitosti nic neubírá. Představuje malý únik do Toskánska, který nemusíte hledat za hranicemi, ale který najdete přímo v české kotlině. Najdete ji pouhých 50 minut autem od Prahy, v poklidné krajině nedaleko Kutné Hory a Kolína.
Na první pohled působí až naivně prostě. Primitivně. Jako by se celý architektonický návrh omezil jen na překreslení obráceného cedníku, u nějž někdo zalepil pár děr a ostatní ponechal na svém místě. Jenže právě z toho na maximum zjednodušeného a primitivního profilu stavby plyne velmi praktická moudrost.
