Žijeme ve fantastickém světě. Pokud máte peněz nazbyt, můžete si například objednat pozlacenou toaletu, která zpívá. Nebo se můžete vydat na výlet do vesmíru. Případně si můžete koupit kbelík se speciálním přípravkem, bio-aktivním bakteriálním substrátem, který zmírní nebo rovnou zamezí zabahnění vašeho zahradního jezírka. To všechno můžete mít. Je to ale opravdu nutné?
V čem je háček? Je jen v tom, že zatímco ta pozlacená toaleta vám skutečně nejspíš zazpívá a s platnou letenkou se nad planetární atmosféru skutečně podíváte, bio-aktivní bakteriální substrát vám jezírko od bahna nevyčistí. I kdybyste za to platili zlatem. Ony bahno likvidující přípravky a bahenní reduktory totiž nefungují. Nebo spíše nefungují tak senzačně, jak bychom si podle popisků na balení představovali.
Abychom cíleně neútočili na jeden produkt konkrétní značky, vyjdeme z obecného popisu několika takových přípravků. Co slibují?
)
Obecně to, že urychlují biologické odstranění organického odpadu ze dna zahradních jezírek. Ať bláta, organických nečistot, spadaného tlejícího listí nebo drobných větviček. Kromě toho také mají bránit vzniku toxických odpadních látek, podporovat dobrou kvalitu vody v jezírku. Zabraňují tvorbě nežádoucích řas, zvyšují samočistící procesy, nastavují biologickou rovnováhu. Mají ničit patogenní bakterie, sinice a taky likvidovat kaly; zvyšovat obsah kyslíku ve vodním sloupci.
K sehnání jsou ve formě poprašku, aktivních sáčků, granulí, tablet, roztoků a koncentrátů. Prakticky v každé myslitelné a komerčně využitelné formě. Co v sobě nesou? To už se liší přípravek od přípravku, ale obecně buď (užitečné) bakterie; enzymy činnost (užitečných) bakterií podporující. Anebo do třetice cílené enzymy rozkladné. Lipázy, amylázy, celulázy.
Vždycky je to na přírodní bázi, eko, bio. Super-účinné. Ale přitom vůči rostlinám, vodním bezobratlým nebo rybám šetrné a životu v jezírku neškodné.
V čem je zádrhel? Těch by se našlo…
)
Třikrát a vždycky vedle
Kdybychom to opravdu hodně zkrátili a omezili jen na to nejnutnější, co se týče obsahu zázračných přípravků, musíme ze stolu shodit v principu jakýkoli přídavek užitečných bakterií. Proč? Voda v jezírku, zvlášť když to v něm tlí, hnije, bahní, už užitečných rozkladných bakterií plná je. A můžete se vsadit o poslední kalhoty, že jsou už naplno pohroužené do procesu rozkládání.
Žádné další enzymy (to je ten druhý typ přípravků) už v plném počtu přítomné užitečné bakterie víc nepřimějí, nenakopnou k tomu, aby na rozkladu organické hmoty odteď „makaly“ rychleji. Není to, jako když nakrmíte kvasnice cukrem. A ten třetí případ, samotné koncentrované rozkladné enzymy? Položte si sami otázku, jak asi užitečné bakterie ten organický materiál v jezírku rozkládají?
Samozřejmě, že pomocí enzymů. Přesně těch samých lipáz, amyláz a celuláz. Které si po celou dobu docela slušně samy vyrábí. Představa, že když je zaplavíte dalšími enzymy, tak jim to půjde lépe, je asi tak scestná jako idea, že vaše auto (se spalovacím motorem) pojede rychleji, když se při jízdě bude koupat v benzínu.
Je toho ale samozřejmě víc.
)
Od tohoto někomu jistě nemilého základního zpochybnění se tak můžeme odrazit dál. K zamyšlení nad tím, k čemu asi bude milionům až miliardám rozkladných bakterií a mikrobů, že jim tam pár dalších mikrobiálních brášků a sestřiček v granulích nebo bioaktivním médiu přisypete?
Nu, prakticky k ničemu. Protože mikroby mají tendenci množit se, růst, exponenciálně.
V každé generaci, a ty generace mohou trvat od dvaceti do 150 minut, se jejich počet zdvojnásobí. Jestli jich už teď je milion, za hodinu jich budou miliony dva. A pak čtyři, osm, šestnáct milionů. Jde to tak rychle, že než se vrátíte z obchodu s kbelíkem podpůrných bakterií, už jakékoli vámi zprostředkované navýšení početnosti bakteriální populace nebude hrát roli.
Hodí se rovněž zmínit, že populace užitečných rozkladných bakterií ve vašem jezírku neporoste (exponenciálně) donekonečna. Naopak. Její růst se velmi rychle umí zastavit na limitě maximální kapacity prostředí. Jinými slovy, nikdy jich v zahradním jezírku nebude víc, než kolik je tam dostupné potravy, kyslíku, nebo než kolik dovolí okolní teplota.
A jezírko, pokud jste ho tedy nevykopali právě teď, svými počty bakterií na té maximální kapacitě prostředí už stojí. Je jako stadion plný fanoušků při finálovém utkání. I kdybyste do něj přisypávali další fanoušky z vrtulníku, víc míst k sezení už prostě není, tribuny jsou plné. Přidávat další bakterie je vážně logický nesmysl. Plynoucí z neporozumění mikrobiologii.
Tím jsme vlastně nakousli další zásek. Limitující faktory prostředí.
Nepřidávejte bakterie, ale kyslík
Půjdeme na to pomalu. Organická hmota, která se na tvorbě bahna, bláta a kalů podílí, je totiž obecně docela mizernou potravou pro bakterie. Bakterie totiž „nechroustají“ odpad z jezírka proto, aby se dostali k uhlíku, který tvoří většinový podíl z té na dně nastřádané biomasy. Jdou po dusíku. A dusíku je v tom opadu/odpadu docela málo. Poměr uhlíku k dusíku je v biomase na dně asi 30 : 1.
Když do zahradního jezírka přidáte víc bakterií, s poměrem uhlíku vůči dusíku to stejně nic neudělá. Rozklad nebude, nemůže být rychlejší, než jaký momentálně je. Jak už jste teď odtušili, kdyby se do bazénku nebo zahradního přidal dusík, to by se děly věci.
Ale pozor, stěží by byly prospěšné pro jiné vodní živočichy, rybičky a bezobratlé. Pokud má být zakoupený přípravek pro urychlení čištění jezírek eko a bio, nemůže „hýbat“ s dusíkem a spouštět kaskádu destruktivních jevů. Nebyl by neškodný, vodu by docela otrávil, spustil by růst řas… zkrátka, tohle je špatná cesta.
Nezoufejte ale, dobře se dá „hýbat“ s jinými faktory prostředí. Třeba s dostupností kyslíku.
)
Když do takového znečištěného a zabahněného jezírka instalujete bublátko, přidáte tím trochu kyslíku pro bakterie. Jejich limit maximální kapacity se tím trochu posune vzhůru, bude jich moci být v jednom jezírku zase o pár milionů nebo miliard víc. A rozklad organické hmoty jim pak půjde, protože víc bakterií víc sní, zase o něco rychleji.
Funguje to? Ano.
Ale jak jste si všimli, v tomhle účinném případě do jezírka nepřidáváme žádné komerční enzymy ani podpůrné bakterie. Jen jsme, přidáním kyslíku, posunuli jejich maximální kapacitu. Nebylo vůbec zapotřebí kupovat nějaký kbelík, sáčky, granule ani tablety s bakteriemi. Pomohli jsme tím užitečným bakteriím, které tam už byly. To je celé a nestálo nás to (mínus náklady na bublátko) ani korunu.
Zábava tím však ještě nekončí.
Protože nám chybí, co vlastně bude s těmi organickými látkami v odpadu, které bakterie „rozžvýkají“.
)
Cyklus života v jezírku
Část uhlíku z nich se uvolní jako CO2 a unikne do ovzduší. Část dusíku a síry může také unikat do ovzduší jako oxid dusný, oxid siřičitý nebo sirovodík. Takže když jdeme kolem nevábně zapáchajícího jezírka, máme podle nosu pocit, že se děje něco hodně špatného a je třeba zasáhnout. Jenže právě ten nevábný pach znamená, že se děje právě to, co celou dobu chceme. Rozkládá se tam organická hmota na plné pecky.
Jinak všechny ostatní živiny, které se nepromění na plyny, zůstanou přítomny ve vodě. A postupně přechází do jiných organismů, které v té vodě přítomné jsou. Do dalších bakterií, ale také do řas. Které jsou v ideálním případě spotřebovávány, konzumovány většími organismy. V opačném případě nejspíš budou hodně nadšené z fosforu, který se bakteriálním rozkladem uvolnil.
Chce to mít záložní plán. Protože za odkalením a odbahněním přirozeně následuje expanze řas. Co s tím? Dostupné živiny by mohly třeba být zužitkovávány rostlinami, které pak produkují více biomasy.
A tak do běží pořád dokola.
)
Ani ty užitečné bakterie nakonec nežijí moc dlouho. A když uhynou, stanou se součástí bahna, které sedí na dně zahradního jezírka a bere vám klid. Dotaženo a domyšleno do důsledků, přidávat do jezírka uměle bakterie, aby vám pomohly s bahnem, vede k tomu, že paradoxně do jezírka přidáváte bahno.
A teď zpátky na začátek.
Tím největším trikem výrobců/prodejců bio-aktivních bakteriálních substrátů, jež mají vaše jezírka zbavovat zabahnění, je to, že vám prodávají něco, co absolutně nepotřebujete.
Jde to ještě o krok za hranu, než třeba u speciálních libových a jakostních hnojiv.
U nich se můžeme dohadovat třeba o tom, jestli je lepším hnojivem japonský řasový extrakt, žížalí čaj, koňský hnůj nebo posvěcený sopečný prach z Havaje. V takovém případě nejspíš skončíme u toho, že rozhodující nakonec stejně budou jen poměry NPK v tom kterém hnojivu. A některá hnojiva skutečně mohou být pro vás a vaše rostliny lepší, než napytlovaná průmyslová klasika. Je to faktor preferenční volby, který vás klidně může přimět zaplatit horentní sumu za extra-speciální hnojivo. A je to tak vlastně v pořádku, protože dostáváte něco, co nemáte a sami chcete.
Ovšem u bio-aktivních bakteriálních substrátů do jezírek platíte za něco, co sami už dávno v jezírku máte. A přitom byste za to neplatili málo. Půlkilová balení s bakteriálními reduktory zabahnění se prodávají od pětistovky výše.
)
Je z toho nějaké poučení na závěr?
Snad jen, že pokud skutečně chcete snížit zabahnění zahradního jezírka, nesnažte se na to jít přes přídavky enzymů a bakterií. Podpořte ve výrobě enzymů bakterie, které už máte. Tím, že jim posunete jejich populační práh, ovlivníte faktory jejich prostředí. Třeba tím obyčejným bublátkem za pár korun.
Není to sice tak zábavné, jako pořízení pozlacené zpívající toalety, ale je to rozumnější.
Zdroj: GardenMyths.com, education.txts.edu, Lake and Reservoir Management, GVSU.edu, ČeskéStavby.cz
)
