Zakazuje územní plán v katastru obce, kde žijete, postavit třeba garáž? Nebo chatu, apartmán a jiné typy staveb? Jednoduchým trikem obchází zákon sousta lidí, stačí nechat nakreslit projektovou dokumentaci například drobné zemědělské stavby, provozovny, skladu nebo moštárny, pokud územní plán takové stavby naopak povoluje. A pak stavbu užívat jiným způsobem. Že je to nelegální? To jistě, ale dokud někdo nepodá podnět, třeba soused, a dokud nepřijde kontrola, nic se nestane. Horší je to v případech, že se stanete mediálně známou osobností nebo politikem toužícím po moci. Najednou jste na očích a všichni vás doslova svléknou z trenek. Vykrucování a lhaní je pak trapné, původní záměr byl jasný. Sice nejste jediní, kdo to tak udělal, ale očekává se od vás, že budete bezchybní. A navíc se to neřeší jenom na stavebním úřadu a u místního soudu. „S kostlivci ve skříni na veřejnost nelez,“ dalo by se říct.
Lidé hledají způsoby, jak obcházet zákony
Dokonce je běžné, že i když dojde ke kontrole, dokazování původního záměru bývá složité. Lidé prostě hledají způsoby, jak postavit konkrétní objekt i tam, kde se to nesmí. A právě jednou z vyzkoušených cest je klasifikace objektu (nejčastěji budovy) jako něčeho jiného, než čím skutečně má být a bude. Vlastně je to docela snadné. Vtip je v tom, že úředníkům nezbývá nic jiného, než stavbu schválit, pokud projektová dokumentace odpovídá prezentovanému účelu stavby, na kterou byla podána žádost. Pokud je vše v souladu s územním plánem, hygienou, požární ochranou a dalšími předpisy. Když všechno sedí, úředník vlastně musí vydat povolení, i kdyby měl tušení, že schvaluje garáž místo moštárny. Stavba se postaví, zkolauduje a garáž je na světě. Papírově jako moštárna. A pak se mohou začít dít věci… Nebo také ne.
)
S podvodným úmyslem nemohou úřady dělat předem nic
Stavební úřad totiž nemůže udělat předem s podvodným úmyslem vůbec nic. I kdyby úředník věděl předem s jistotou, že o žádnou moštárnu nebo sklad nejde, nic to neznamená. Úřady totiž mají svázané ruce. Neposuzují pravdomluvnost stavebníka, své domněnky a intuici, nýbrž soulad žádosti se zákonem. Úředník nemůže argumentovat, že žadateli jeho záměr nevěří. Stavební právo stojí na posuzování dokumentů, nikoli odhadech budoucího chování investora.
Změna užívání stavby je přestupek, který je nutné dokázat
Pokud pak nikdo nepodá podnět (soused, sok, konkurent, novinář, starosta obce apod.) a nepřijede kontrola, nic se neděje. Navíc platí, že změna užívání stavby je sice přestupek, ale ten je nutné dokázat. Že je při kontrole uvnitř zaparkované auto a úplně chybí moštovací lis a další náležitosti? Vlastník objektu může tvrdit cokoli. Že je to jen výjimečná situace, že je ještě před sezónou, jablka přece nedozrála, že lis zapůjčil známému apod. Nebo dokonce vytáhne malý rodinný lis a bedýnku starých jablek. Stavební úřad musí vyloženě prokázat, že skutečný, dlouhodobý a převažující způsob užívání stavby neodpovídá kolaudačnímu rozhodnutí. Nemůže přitom na místo vstupovat kdykoli, instalovat kamery, týdny a měsíce sledovat místo domnělého provozu. Může pouze vycházet z důkazů, které obstojí i v případném odvolání a soudním přezkoumání.
)
Prokázat změnu užívání stavby je velmi zdlouhavé a obtížné
Úředník prostě potřebuje co nejvíce fotodokumentace a svědeckých výpovědí, opakované kontroly, zdokumentování absence vybavení, které by zde mělo nezbytně být. Opravdu prokázat změnu užívání stavby. A původní záměr už vlastně vůbec ne, to investor nepřizná nikdy a prokázat to lze jen výjimečně. Navíc existují i jiné případy, nejen mediálně známé kauzy, které vznikly proto, že se hříšník stal třeba politikem.
V zemědělských a jiných provozech je docela běžné dočasné užívání konkrétní stavby či její části za jiným účelem. Podle aktuálních požadavků provozu. Majitelé si řeknou, že kdyby měli kvůli každé drobnosti běžet na úřad, tak nedělají nic jiného. A pochopit se to dá.
Většinou nenastává žádné drama, odstranění stavby je krajním řešením
Ano, vlastník stavby nese odpovědnost. A může vědomě předem plánovat porušení pravidel. Pokud se to pak prokáže, tedy že konkrétní stavbu užívá v rozporu s kolaudací, může zaplatit pokutu, může mu být konkrétní způsob užívání stavby zakázán, ale také může požádat o změnu užívání. Je však možné, že marně. Krajním řešením pak bývá odstranění stavby. Výjimečně. Většinou nenastává žádné drama, úřad věc odloží pro nedostatek důkazů, nebo vlastník stav formálně napraví alespoň na papíře.
)
Nepřipouštění libovůle úředníků otevírá prostor pro obcházení pravidel investory
Čas hraje na jednu stranu ve prospěch stavebníka, na druhou ale v jeho neprospěch. Stejný problém se totiž může projevit při dědickém řízení, prodeji nemovitosti, žádosti o úvěr, žádosti o jinou stavbu na pozemku apod. Vtip je v tom, že se legislativa snaží být objektivní a nepřipouštět libovůli úředníků. To ale na druhou stranu otevírá prostor pro obcházení pravidel, legislativy. Vzniká šedá zóna. Vynalézavost lidí se zde pere s právními jistotami. A role úředníka je mnohdy omezena pouze na čekání. Mnohdy to dokonce může vědět či tušit předem, ale raději jenom mávne rukou. V té může navíc držet obálku. A soudce později také. Vítejte v právním státě.
Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, zakonyprolidi.cz, idnes.cz, drevostavitel.cz, medium.seznam.cz
