Není to chata, ale dům. Poněkud neobyčejný, což je už patrné z jeho tvaru. A faktu, že když se na něj podíváte z výšky, nejspíš budete mít problém ho v okolní krajině rozeznat. Stavba, která vyrostla na úbočí hory, a která shlíží na portugalskou řeku Douro, se totiž snaží o nenápadnost a soulad s přírodou.
Tento netradiční dům je ukázkou pokročilého ekologického stavitelství. Po materiálové stránce jím sice nerezonuje sláma, stlačená hlína nebo izolace z ovčí vlny, přesto svůj respekt k životnímu prostředí projevuje docela zřetelně. Už jen tím, že jeho užitná plocha činí šedesát metrů čtverečních, dává jeho majitelka najevo, že nepotřebuje obývat zbytečně velký prostor a brát si z přírody více, než je pro ni nezbytné.
Druhým takovým aspektem bude fyzická stopa domu. Je totiž minimální. Stavba je částečně zarovnána s terénem, působí jako přirozené rozšíření svahu. Ono mírné zanoření stavby do horizontu ale vede k tomu, že se zemina stává jakoby další stěnou, přidanou izolační vrstvou. Přidat je k tomu třeba ten nejviditelnější (respektive nezviditelňující) fakt. To, že se dům kryje zelenou střechou. Ta přispívá k tomu, že dům „není vidět“ a dává prostor k růstu vegetace.
Zelená střecha je prvkem přirozené klimatizace, pokročilejšího hospodaření s dešťovou vodou, další izolační vrstvou. A o zbytek dobré reputace se stará fasáda ze dřeva. Díky tomu je dřevěný dům z Douro svou podobou a ztvárněním vlastně ideálním eko-útočištěm.
Místo pro člověka, místo pro stromy
Coby modulární dřevěná rezidence, navržená s vědomým udržitelným přístupem, odráží závazek k osvědčeným postupům zelené architektury.
Jak dodávají architekti ze studia MJARC Arquitectos, svou koncepcí se projekt snažil minimalizovat dopad na okolní krajinu. Volba dřevěné konstrukce pocházející z certifikovaných a udržitelně obhospodařovaných lesů byla prý klíčová. Podpořila konstrukci s nízkým dopadem na životní prostředí a sníženou uhlíkovou stopou.
Zahrnutí otvorů ve střeše umožnilo úplné zachování stávajících stromů na pozemku a posílilo tak respekt k místnímu ekosystému. Budova je technicky provedena jako vyzvednutá/zavěšená, čímž se stavitelé vyhnuli zbytečným výkopům nebo významným změnám původní topografie. Toto řešení respektuje přírodní terén a umožňuje volný pohyb vody a volně žijících živočichů.
Pečlivě vybraná dřevěná fasáda zajišťuje chromatickou a materiálovou integraci s lesní krajinou, zejména s borovicemi, které definují okolní krajinu. Upravená střecha, složená z původních druhů, zvyšuje tepelnou účinnost budovy, podporuje biodiverzitu a funguje jako přirozené rozšíření lokality.
Wood House není jen objekt zasazený do krajiny, ale zdá se, že z ní přímo vychází. Je diskrétní, integrovaný. Výsledkem je harmonická syntéza mezi budovou a přírodou, kde architektura nejen vítá, ale také chrání a zvelebuje krajinu.
Zdroj: MJARC Arquitectos
Foto: Sérgio Garces Marques