Zatímco turisté obdivují tajemné obrazce vyryté do peruánské planiny Nazca, skutečný technický zázrak se skrývá přímo pod jejich nohama. Důmyslný systém šachet, tunelů a kanálů přiváděl vodu z podzemních toků na pole a umožnil rozvoj zemědělství tam, kde ročně spadne jen minimum srážek.
Potkat na Frýdavě slimáka popelavého je v podstatě přírodovědecké štěstí. Přesně takové potkalo kolegu Jirku Březinu, který si slimáka popelavého vyfotil. Pro zahradu je to navíc užitečný parťák, ne škůdce. Pozor tedy, neházejte všechny slimáky do jednoho pytle, české zahradní a lesní podsvětí má své hrdiny i padouchy. Když totiž průměrný zahrádkář spatří na záhonu cokoli slizkého a bez ulity, propadá panice a sahá po zbrani hromadného ničení. Jenže chyba lávky! Ne každý naháč vám přišel zlikvidovat úrodu špenátu. Pojďme si představit hlavní hrdiny české slizké scény.
Soudě podle současných cen pohonných hmot, které vylétly do nebes jako následek válčení na Blízkém východě a s tím spojené energetické krize (kolikáté už za poslední roky), by si člověk řekl: "Nedá se nic dělat. Jsme v tom všichni." To by ale naše redakce nesměla vypátrat, že pod jižní Moravou jsou tak obrovské zásoby ropy, jaké by vystačily celé zemi při současné průměrné spotřebě na 200 let. Proč ji nemůžeme těžit a využívat?
K roku 2022 bylo oficiálně popsáno cca 150 000 druhů hub, ale ve skutečnosti je jich více dokonce řádově (odhaduje se nejméně 6,28 milionů druhů), čili většinu hub na světě jsme ještě nestačili popsat, poznat, zdokumentovat a studovat. Většinu houbařů, tedy těch svátečních, ale zajímají hřiby. A že je právě zářijová houbařská sezóna a rostou, i když ne tolik, jak bychom si asi představovali, pojďte si v našem kvízu vyzkoušet, jestli poznáte alespoň nejznámější z hřibů. Roste jich totiž u nás přibližně 50 druhů a všechny samozřejmě do deseti otázek kvízu nedostaneme.
Stromy utváří charakter naší krajiny nezaměnitelně. Tvoří základ lesů, parků, zahrad i zemědělské krajiny, poskytují nám stín, umožňují si odpočinout, schovat se před deštěm. Dávají nám či zvířatům chutné plody, když kvetou, sytí svým nektarem i hmyz. Poskytují útočiště mnoha živočišným druhům, chrání jiné rostliny před úpalem, zlepšují okolo sebe klima, vyrábí kyslík. Bez stromů by se prostě nedalo žít. Pro každý druh je typické něco jiného a my jsme se zaměřili na opadavé listnáče, které jsou dominantami naší přírody. Poznáte je?
Déšť. Pro básníky zdroj melancholie, pro milence záminka ke sdílení jednoho deštníku, pro cyklisty sprcha v přímém přenosu, ale pro zahradníky? Logistická operace srovnatelná s vyloděním v Normandii. Od chvíle, kdy náš prapředek zjistil, že z nebe padá něco, po čem mu lépe roste jeho piplané obilí, se lidstvo snaží tu padající tekutinu polapit. A buďme k sobě upřímní – většinu historie to byla docela slušně lopotná groteska.
Počasí v posledních letech připomíná náladového puberťáka. Buď tři měsíce neprší a trávník má barvu i texturu sušeného tabáku, nebo přijde průtrž mračen a z vaší příjezdové cesty je sjízdný kanál pro kajaky. Co s tím? Můžete buď dál spílat meteorologům, nebo proměnit svůj pozemek v geniální houbu, která každou kapku chytí, nepustí a přetaví v bujnou zelenou oázu. Vítejte ve světě dešťových zahrad – konceptu, u kterého se potkávají moderní ekologie a zdravý selský rozum s čistým zahradním hédonismem. Neexistuje větší blahobyt než dešťová zahrada.
Sahara je plná písku. Jenže přesně toho druhu písku, který se na výrobu betonu, malt a omítek nehodí. Zatímco stavebnictví po celém světě zoufale shání kvalitní písek z řek a lomů, na pouštích leží miliardy tun prakticky nevyužitelné suroviny. Nebo alespoň ležely. Vědci teď nejspíš našli způsob, jak z pouštního písku vyrobit nový užitečný stavební materiál.
Proč boj s letním vedrem v běžném panelákovém bytě vyžaduje víc než jen zapnutý větrák a proč na něm může nováček v SVJ pohořet?
Představte si našeho pravěkého předka. Kolem jeskyně mu běhali šavlozubí tygři, mamuti s náladou pod psa a jiná nebezpečná stvoření. Strach byl tehdy jeho nejlepší přítel – udržoval ho naživu a varoval před skutečnými predátory i jiným nebezpečím. Dnes ale panikaříme i z tvorů, kteří by nám mohli ublížit leda tak tím, že nám zaskočí v krku. Toxické housenky nočního motýla bourovčíka toulavého byste však nepozřeli. I jen pouhý kontakt vaší pokožky s jejich chloupky vám dovede pořádně zkazit náladu.
Jihočeské moře opět zažívá náročný vstup do letní sezóny. Strach rekreantů i místních obyvatel rozdmýchaly zprávy o záhadných, bleskových úmrtích několika psů a také hromadných zažívacích potížích studentů ubytovaných v jednom z tamních hotelů. Mezi lidmi se okamžitě začaly šířit spekulace: Je voda v Lipně otrávená? Může za to selhávající kanalizace, nebo toxické sinice? Odborné analýzy Hydrobiologického ústavu Akademie věd ČR a Krajské hygienické stanice ukazují, že realita je složitější – čelíme totiž dvěma zcela odlišným problémům, které spolu paradoxně nesouvisejí. V každém případě je v Lipně už delší dobu málo vody, což se na její kvalitě projevuje nejvíce.
V současné době (v roce 2026) zažívá Brusel v ekologické agendě masivní změnu kurzu. Období bezbřehého zeleného optimismu vystřídala tvrdá realita průmyslové stagnace a politického posunu Evropského parlamentu doprava. Výsledkem je, že ty „nejdivočejší“ bitvy se už nevedou o to, jak cíle zpřísnit, ale co všechno z Green Dealu se stihne na poslední chvíli zrušit, odložit nebo radikálně osekat. Pokud bychom měli vybrat absolutního krále bruselských kontroverzí, jsou to dvě úzce propojená témata, která právě teď polarizují unijní politiku na maximum. Jsou jimi revize zákazu spalovacích motorů a blížící se start ETS 2.
Ruku na srdce, kolikrát už jste slyšeli nebo četli radu, že máte nasušit vaječné skořápky, rozdrtit je a nasypat do jamky k rajčatům nebo paprikám? Případně jimi alespoň posypat povrch záhonu? Dělá to možná až polovina zahrádkářů v dobré víře, že rostlinám dodají tolik potřebný vápník. Dnes si tento hluboce zakořeněný zahradnický mýtus zboříme. Dobrá zpráva však je, že skořápky už nemusíte vyhazovat. Pouze s nimi začnete dělat kouzlo, které vaše úroda pocítí už do druhého dne od aplikace ve vodě rozpustného hnojiva (vzniklého naředěním koncentrátu) s vysokým obsahem vápníku.
Zelená barva v marketingu dlouhá léta fungovala jako spolehlivý stroj na peníze. Stačilo na obal natisknout hnědý recyklovaný papír, přidat obrázek zeleného lístku a produkt označit magickým zaklínadlem „eko“, „přírodní“ nebo „udržitelný“. Zákazník získal hřejivý pocit u srdce, že pomáhá planetě, a firma si ráda přirazila „zelenou přirážku“ k ceně. „Natřete to na zeleno a všechno bude OK,“ dalo by se říci.
Podíl dřevostaveb na českém trhu vykazuje stabilní růst. Podle údajů Asociace dodavatelů montovaných domů (ADMD) za rok 2024 činil podíl dřevěných konstrukcí 13,6 % u nově realizovaných rodinných domů. Zatímco v segmentu individuálního bydlení jde o zavedenou technologii, ve vícepodlažní bytové a administrativní výstavbě bránily většímu rozšíření legislativní limity, především ty týkající se požární bezpečnosti. V průběhu roku 2025 však vstoupila v platnost dlouho očekávaná změna normy ČSN 73 0802, která pravidla zásadně mění. Je opravdu bezpečné stavět až tak vysoké montované dřevěné domy?
Rostlinná vlna je vlastně perfektní izolace. Akustická i tepelná. Je čistá, přírodní, bio. Z lokálních zdrojů, snadno pěstovatelná. Vázající uhlík, pomáhající půdě i krajině. Je laciná. Jeden pořádný neduh ale má. Snadno hoří. A právě tenhle problém teď „revolučně“ řeší Francouzi.
Plánovali jste na letošní jaro finální zateplení domu, abyste konečně zatočili s účty za energie? Pokud jste nákup materiálu odkládali na „vhodnější okamžik“, máme pro vás špatnou zprávu. Ten okamžik právě uletěl raketovým tempem směrem k Blízkému východu. Prostě se pohodlně zeširoka usadil na raketu a zasvištěl oblohou směrem na jordánská ropná pole, cestou rozmístil drony nad Teheránem a ustlal si v dělostřeleckém hnízdě nad Hormuzským průlivem. Každý větší válečný konflikt na planetě se nás bohužel může týkat víc, než jsme si ochotni (a schopni) připustit. Co teď ale s tím?
Česká republika dlouhodobě čelí pověsti evropské velmoci v oblasti psích množíren. Obrovský byznys postavený na anonymitě internetu, maximalizaci zisku s minimálními náklady, touze lidí po levných štěňatech oblíbených plemen bez průkazu původu (PP) a utrpení zvířat však dostává zásadní legislativní zásah. Od července vstupuje v platnost povinná Centrální evidence psů. Řešení má mnoho příznivců, ale také odpůrců.
V dnešních vysoce modernizovaných a industrializovaných městech člověk hledá místo, kde by se mohl nadechnout čerstvého vzduchu a na chvíli si odpočinout od davů. Zatímco v mnoha městech to možné téměř není, jinde představují plochy zeleně vyhledávané oázy klidu a pohody. Někde takové parky fungují dokonce velmi dlouho.
Ukrajinská černozem (mollisols) je globálním unikátem. Leží zde až třetina světových zásob této mimořádně úrodné půdy s hlubokým humózním horizontem a ideální schopností zadržovat vláhu. Současný válečný konflikt však tuto „obilnici světa“ vystavuje brutální devastaci. Válečné škody totiž neznamenají jen krátery a utuženou hlínu. Pod povrchem dochází ke strukturálnímu, chemickému a biologickému kolapsu půdního profilu, pro jehož obnovu nestačí pouhé srovnání terénu buldozerem. Klíčovým partnerem Ukrajiny v obnově zničené země se stalo Japonsko.
„Franto, co budeš dělat o víkendu na zahradě?“ „Mám už delší dobu v plánu rewilding a dosazení dalších jedlých druhů kvůli foodscapingu, chci ušetřit. Kde nechci zalévat, pustím se do xeriscapingu, támhle v rohu bude pocket forest a ještě nevím, jestli se do budoucna rozhodnout pro rain garden, nebo gravel gardening. No, možná to všechno spojím dohromady, třeba to půjde...“ Franta svého souseda evidentně vyděsil, ten prchá do garáže, nalévá si trochu slivovice do náprstku a zakleje: „Sakra, tady se už nedá normálně bavit s nikým! A hospodu nám taky zavřeli!“
Ve starém Egyptě nebyly daně vnímány jako nutné zlo, ale spravedlivý odraz vůle bohů. Jejich výše se odvíjela od úrodnosti půdy, kterou určovaly záplavy Nilu. Klíčovou roli v tomto systému sehrávaly nilometry, důmyslná zařízení, jež pomáhala proměnit přírodní cykly ve férový daňový model.
V Janovicích nad Úhlavou najdete na břehu řeky místo, které působí jako návrat do časů první republiky. Je to místo z dob, kdy se po podobné zahradě mohl procházet i Karel Čapek, zmíněný už v nadpisu článku. Místní prvorepubliková zahrada spojuje atmosféru meziválečných vilových zahrad s moderním ekologickým přístupem. Květinové záhony, růže, dobový nábytek i užitková část tu vytvářejí prostor, který není jen krásný na pohled, ale také přátelský k přírodě. Zahrada navíc získala v roce 2025 evropské ocenění za ekologické zahradničení. Působivou zahradu u řeky Úhlavy rozhodně stojí za to vidět.
Všechno nejdůležitější z oblasti stavby a bydlení v jednom emailu. Chcete odebírat pravidelné měsíční infomaily?
