21.7. jsme vydali článek na téma lišajů smrtihlavů. Poté, co jsme u nás na zahradě našli krásnou housenku, která si právě hledala místo k zavrtání do země a zakuklení. Dali jsme ji do okrasného roští na záhon bohatě zavezený humusem a kvalitní půdou. Housenka se zavrtala a právě vyletěl motýl. Stihne migrovat zpátky na jih? To se už nedozvíme.
Nalezený motýl může být velký více jak 10 cm. Kdo nikdy nenavštívil tropy, nemůže u nás spatřit většího živého motýla, jedině připíchnutého špendlíkem v prosklené sběratelské krabičce. Nalezená můra začala poté, co jsme ji vzali do ruky, vydávat zvuky, takové pisklavé. Je to způsob obrany lišajů. Případný predátor si raději rozmyslí napadnout kořist, která se chová tak divně.
Lišaj smrtihlav je noční motýl, který se u nás sice běžně vyskytuje, klade i vajíčka, ale přes naše území pouze migruje z jihu, zřejmě kvůli hledání potravy a nových lokalit pro páření. Většinou v noci spatříme dospělou můru, jejíž navigační smysly zmateme prudkým světlem. Nebo třeba při kopání brambor najdeme již mumiové kukly, ale potkat nádhernou housenku není až tak časté. Natož ve dne motýla. Usoudili jsme, že se musel právě vylíhnout z kukly, ležel na hlíně pod houpačkou a evidentně byl dezorientovaný. Přenesli jsme ho do zadní části zahrady na kůru staré třešně, kde se může maskovat.
)
Na kůře stromů jsou totiž dospělci vidět hodně špatně, maskují se opravdu výborně. A navíc, pokud by přece jen tuto noční můru spatřil ve dne predátor, má lišaj ještě jednu maskovací specialitu, totiž právě onu umrlčí lebku a také uspořádání barev na těle. Svou kresbou v podobě lidské lebky a narafičenými barvami totiž lišaj smrtihlav připomíná sršně. Lebka samozřejmě jeho hlavu. Podobnost dokresluje žlutavá barva poodhalených zadních křídel a zbarvení zadečku. A se sršní si to nechce rozdat nikdo.
)
Lišaj smrtihlav (Acherontia atropos) z čeledi lišajovití (Sphingidae) je motýl velký a nápadný, s rozpětím křídel až okolo 13 cm dokonce jeden z největších evropských motýlů. Přirozeně žije na jihu Evropy, v Africe včetně Madagaskaru a v Asii, proto jde na našem území o návštěvníka exotického. V Africe a v Asii navíc žijí další dva druhy: Acherontia styx a Acherontia lachesis.
Pestře zbarvená a před zakuklením mohutná housenka se živí listy lilkovitých rostlin (v našem případě muselo jít o rajčata), kromě rajčat jsou to brambory, ale i kustovnice cizí, rulík zlomocný a tabák. Celkem je hostitelských druhů rostlin údajně až 36. Ovšem záliba housenek právě v listech a natích brambor a rajčat je prapodivná, protože tyto rostlinné druhy jsou původní pouze v Americe.
Lišaj smrtihlav si získal velmi špatnou pověst, kterou si ale nezaslouží. A pokud ho u nás potkáte, ať už v podobě housenky, dospělce, nebo třeba z bramborového pole vyrytých mumiových kukel, můžete oznámit Agentuře pro ochranu přírody a krajiny podrobný nález včetně obrazové dokumentace. Udělejte to, jde o vzácnost, druh, který neškodí (živí se nektarem z květů a mízou stromů), a který si určitě zaslouží naši pozornost a ochranu.
A nebojte se, nekouše. Ve dne vám bude chvilku klidně sedět na ruce, ale bude pískat… Na svou obranu.
Zdroj: autorský text – Petr Pojar, ČESKÉSTAVBY.cz, Wikipedia, aopk.gov.cz
