Jak poznat opravdu kvalitní skleník, který v zahradě něco vydrží (Foto: Shutterstock) Zobrazit fotky zobrazit 9 fotek

Z jakého materiálu by měla být konstrukce skleníku a z jakého zasklení? Jak poznáme, že mají výrobky nějakou vadu, byť by měly být z kvalitních materiálů? Určitě nemá smysl kupovat skleník v co nejlevnějším provedení, vůbec se nám to nemusí vyplatit. Jak si tedy nový skleník vybrat a na co si dát pozor?

Nejčastější vady skleníků

Skleníky jsou dnes vlastně prodávány jako systémové stavebnice včetně všech potřebných součástek, tedy i kotvícího materiálu s podložkami, případně se základovou barvou a finálním nátěrem kovových konstrukcí (nemusí být součástí dodávky, lze dokoupit individuálně). Ne vše ale musí být v naprostém pořádku. Na co si tedy musíme dát pozor?

1. Nepravidelná struktura polykarbonátových desek v průřezu. Je to dáno již starými, opotřebovanými stroji, se kterými byl polykarbonát vyráběn. Dalším důvodem může být řezání polykarbonátu za použití tlaku břitu na desku, správně má být řezán pilou. Okraje desek jsou pak deformované, čili stlačené. Následně nedrží v hliníkových profilech, vypadávají z nich.

2. Chemické složení polykarbonátových desek. Pokud mají desky na povrchu a ve své hmotě jakési krupičky, jde o pozůstatek granulí, ze kterých je polykarbonát vyráběn. Krupička tedy znamená, že granule nebyly dostatečně roztavené. Je logické, že takové desky pak nedosahují očekávané kvality. Může též jít o zbytky průhledného plastu s odlišnou teplotou tání, i v tomto případě jde o vážnou chybu. Obecně platí, že velice levný polykarbonát je velice nekvalitní, obzvláště ten z Asie, kde je menší kvalita materiálu vlastně standardem. Zdejší nekvalitní polykarbonát může obsahovat až 80 % již několikrát použitého (recyklovaného) polykarbonátu pocházejícího z jiných výrobků. Často je navíc do směsi přimíchán i jiný průhledný a levný plast. Za horkého léta pak takový materiál zežloutne a zkřehne, načež popraská. A jak by to mělo být správně? Řez polykarbonátem by měl být velice tmavě modrý až černý, v takovém případě jde o kvalitní polykarbonát s UV filtrem. Pokud je řez světle modrý, materiál zaručeně obsahuje příměsi z levného plastu (a to to mnoho) a nebo neobsahuje UV filtr.

3. Problémy s konstrukcí skleníku. V tomto případě jde o typ a únosnost nosných profilů skleníku. Univerzální, levný typ profilu, nemá schopnost větší únosnosti a má pak problémy s větší sněhovou nadílkou i silnějším větrem. Ovšem u kvalitních skleníků se používají pro širší skleníky masivnější, robustnější profily a navíc ještě vyztužení silnými vzpěrami, které jsou v hřebeni i v přechodu střechy a stěny. Navíc unesou skleníky z kvalitních a velmi únosných profilů i kvalitní sklo určené pro skleníky, které je samozřejmě oproti polykarbonátu výrazně těžší.

4. Nedostatečná síla prosklení polykarbonátem. I když zjistíme, že je polykarbonát kvalitní, je ještě důležitá síla prosklení. Pokud jsou polykarbonátové desky například široké 70 cm a přitom silné pouze 4 mm, mají taktéž velký problém s únosností sněhu a těžko také odolávají silnému větru. Obecně platí, že veškeré větší značkové skleníky mají jako základní typ prosklení polykarbonátové desky o síle alespoň 6 mm a jejich šířka je přitom menší jak 70 cm (obvykle cca 61 cm).

Jak tedy poznáme kvalitní skleník?

Zásadní jsou pro poznání kvalitního skleníku také technické údaje uvedené u výrobku. Polykarbonát musí být odolný do teplot až 100 až 120 oC (pokud je maximální teplota uvedena nižší, např. do 60 oC, nekupujte!). Od prodejce skleníku navíc vždy požadujte písemný záruční list, kde je uvedena záruka na prosklení 10 let na nerozbitnost a krupobití (záruka na krupobití platí pouze pro polykarbonát), což je dnes v EU zcela běžné. 

Důležité je také, aby byl u skleníku zcela srozumitelný český montážní návod s kontaktem na záruční a pozáruční servis, případně s kontaktem na HOTLINE. Prostě možnost reklamování a případně dokoupení dílů je velmi důležitá. Ztratit se mohou třeba kličky do dveří a oken, porouchat se mohou závěsy dveří apod. V každém případě musí prodejce jasně přiznat, kdo a kde skleník vyrobil, z jaké země výrobek pochází. Obzvláště velký pozor si pak dejte na východoasijskou produkci. Pořídit si skleník bez možnosti reklamace, který po jedné sezóně doslouží, to je skutečně noční můra každého zahrádkáře.

Dbejte též na to, kde se konkrétní výrobek nachází, v nabídkách jakých firem a e-shopů. Zcela neznámé zboží pak může být velmi podezřelé. Určitě si nikdy nekupujte nový skleník na aukčních serverech a nebo v internetových bazarech. To je cesta do pekla. Prodejci takových skleníků vědí moc dobře, proč své výrobky nenabízí v „normální“ prodejní síti. Většinou jde o tzv. černé (šedé) dovozy problémových výrobků.

Uvedení technických atestů známých evropských zkušeben je vždy dobrým signálem!

Zasklení skleníku a nebo polykarbonát?

I když je v kořenu slova skleník sklo, častěji si dnes koupíte systémový výrobek se zasklením z polykarbonátu. Co je tedy lepší? Oba materiály mají své výhody a nevýhody, předně je sklo materiálem se špatnými tepelně izolačními vlastnostmi, čímž dutinkový polykarbonát tolik netrpí. Opravdu izoluje teplo lépe, ovšem na druhou stranu má například mnohem horší prostupnost světla.

Při rozhodnutí pro skleněné výplně je vhodné zvolit bezpečnostní sklo, které se při rozbití rozpadne na malé neostré kousky, o které se nepořežete. Pokud je však nechcete ze skleníku uklízet, je ještě lepším řešením bezpečnostní fólie, na které sklo zůstane v případě rozbití přilepeno. Volíme též mezi sklem průsvitným a průhledným (čirým), hladkým a strukturovaným. Obecně můžeme raději doporučit světlo průsvitné oproti čirému, jelikož lépe chrání rostliny před popálením, což ještě více umocňuje strukturovanost vnějšího povrchu. Světlo je pak ve skleníku rozptýleno a nemůže docházet k efektu lupy. Je to opravdu velmi šetrné řešení. Takové sklo pak nemusíme zastiňovat a zamalovávat třeba vápnem. Překvapivé je, že průsvitné sklo má prokazatelně prakticky stejnou propustnost světla jako sklo čiré (průhledné).

Sklo propouští do skleníku okolo devadesáti procent slunečního světla, přičemž velmi dobře odolává chemickým vlivům. Jeho životnost je téměř neomezená (obzvláště při současných běžných tloušťkách skleníkových skel) a příznivá bývá i cena. Čili špatné tepelně izolační vlastnosti nejsou jen největší, ale vlastně jedinou nevýhodou prosklení skleníku. Obzvláště, pokud chceme skleník vytápět. Velké vytápěné skleníky již dávno vsadily na dutinkový polykarbonát.

Oproti sklu oceníme výborné tepelně izolační vlastnosti dutinkového polykarbonátu nejen za horkých dní, ale i v předjaří a ve sklenících vytápěných. Teplo akumulované přes den skrz výplně nám pak neunikne za mrazivé noci tak rychle. Polykarbonátová okna jsou také velmi mechanicky odolná, nikoli však nerozbitná! (můžete si na kousku polykarbonátu vyzkoušet, co vydrží) Zásadní nevýhodou polykarbonátu je nižší propustnost světla (70 až 85%), kratší životnost oproti sklu, horší odolnost vůči silnému větru a také paradoxně vyšší cena. Plast je sice obecně levnější než sklo, ale právě ten obyčejný není pro pěstování rostlin vhodný. A právě výroba speciálních polykarbonátů je drahá.

Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com