Jak souvisí populární výrobce vysavačů a možná budoucnost zemědělství na planetě Zemi? Překvapivě o dost víc, než by se zdálo. A možná o dost míň, než bychom asi chtěli. Proč?
Začalo to ucpáváním vysavače
Náš příběh můžeme začít v roce 1974, kdy jistý pan James Dyson gruntuje domácnost, kterou nedávno předtím zrekonstruoval. A při tom úklidu si vypomáhá s nově zakoupeným vysavačem, který ovšem nepracuje podle jeho představ. Čím víc se totiž jemné tkanivo toho pytlíku ucpává vysátým prachem, tím klesá sací výkon vysavače. Toho prachu asi bylo u Dysonů hodně, protože od plného k polovičnímu výkonu stačilo vysát v jedné místnosti. Pak už to chtělo ideálně starý sáček pořádně vyklepat, anebo rovnou osadit nový sáček.
Upřímně, takhle si práci s novým vysavačem pan Dyson nepředstavoval. Na místní pile ovšem odkoukal, jak při neztenčeném výkonu udržují stroje tam. A vybavený touhle inspirací pak svépomocně ten nový vysavač vybavil, vylepšil vlastnoručně zkonstruovaným cyklonovým odlučovačem. Který, laicky řečeno, separoval nečistoty a bránil ucpávání a snižování sacího výkonu, aniž by k tomu potřeboval měnit ten sáček. Vlastně pak ten upravený vysavač nepotřeboval sáček nebo pytlík žádný, měl samostatný kastlík.
)
Zavedená firma
Když v tom vyprávění teď poskočíme o pár let kupředu? Tak to už uvidíme pana Jamese Dysona jako „zavedenou firmu“ a majitele společnosti Dyson Ltd., která produkuje jedny z nejoblíbenějších vysavačů. A k tomu taky desítky dalších kousků chytrých domácích spotřebičů. Ta firma se díky inovativní a „objevitelské“ povaze svého kutilského zakladatele dostala na samou špici. Známá je nejen pro své vysavače, ale třeba taky pro koupelnové sušičky rukou, ventilátory, ohřívače.
Od vysavačů k jahodové plantáži
Pokud byste ale čekali, že se pan James Dyson zastavil v branži domácích spotřebičů, spletli byste se. Jeho firma s milionovými obraty se totiž rozhodla expandovat prakticky všude tam, kde se nějakou zajímavou technickou vychytávkou, fintou nebo praktickou aplikací fyzikálního procesu dal zlepšit výkon nebo usnadnit, napřímit výrobní proces. Nebojte, nebudeme to rozebírat krok za krokem. Důležité pro nás je až to, že se rozhodl pustit do zahradničení. Tedy spíše zemědělství.
)
Chce to hodně světla
U Dysonů totiž mají v oblibě jahody. Jenže i kdybyste toho o staré dobré Anglii moc nevěděli, o tom, že zrovna pohostinným slunečným počasím se tam chlubit nemohou, vědět musíte. Konkrétně kraj Wiltshire může nabídnout turistům Stonehenge, ale slunce v nabídce po většinu roku nemá. Což Anglii slušně řečeno z pěstování jahod vyřazuje. Pěstovat se dají ještě tak ve skleníku, ale to zkrátka není ono. Jen teplo jim k růstu nestačí, chce to i světlo. Hodně světla. Bez něj se totiž jahody stávají terčem plísní. A o škůdcích radši ani nemluvě.
Dyson Farming
Zkrátka, pan Dyson, který se v roce 1974 pustil do inovací v oblasti vysavačů, se poměrně nedávno pustil do inovací produkce jahod v Anglii. Jedno i druhé zní dost nerozumně, ale vy už víte, že napoprvé pan Dyson zabodoval a napodruhé už měl za zády pořádný kapitál a prostor k technologickým inovacím. A způsob, jakým se jeho „odloučená sesterská firma“ Dyson Farming zhostila pěstování jahod, naznačuje, že to zase znovu trefil. V anglickém hrabství Lincolnshire nyní pěstuje 1 225 000 keříčků jahod a každý měsíc sklízí 200 000 slaďoučkých plodů.
)
Atrakce pro jahodníky
Jak? To je na tom právě to nejzajímavější. Základem té vylepšené a inovované metody Dyson Farming je pochopitelně obrovský skleník. Má 10,5 hektaru. Ale pokud něco o jahodách tušíte, ani tahle rozměrná plocha by k osazení více než milionu keříků jahodníku nestačila. V tom skleníku se šetří místem tím, že jahodníky jsou tu zasazeny do speciálního dutého tubusu – který je vlastně jedním takovým řádkem v záhonku – ovšem těch tubusů je tu celá řádka. A jsou zasazeny do pomalu rotujícího válce, ve kterém se postupně pomalu protáčí.
Je to vertikální farma. Je to jako velké pouťové kolo, atrakce. Ovšem pro jahodníky.
)
Logika a efektivita procesu
Každý řádek je chvilku nahoře a chvilku dole. To optimální denní světlo si tedy užívají všechny řádky v tubusech. Pohyb zároveň garantuje provívání větrem, což likviduje zárodky plísní. Jen pro představu, ta obří kola mají pět metrů na výšku (jedno kolo váží pět metráků) a délka jednoho toho „řádku“ je čtyřiadvacet metrů. Jak prozrazuje i pan Dyson: „Tohle je asi ta největší mašina, kterou jsme kdy vyrobili“. A rozhodně není jediná. Desetihektarový skleník je takových plný. To ale k mimořádnosti pořád ještě vynálezci nestačilo.
Kromě těch pomalu protáčejících se kol, které se starají o to, aby byly rostliny vystaveny optimálnímu slunečnímu záření, jsou tu ještě roboti (pojíždí nad rostlinami po kolejničkách) emitující UV záření. To je další prevencí proti plísním na listech. A kromě toho je tu další vychytávka, která se stará o to, že pěstované jahody jsou v „bio“ kvalitě, bez chemie. Pak tu ještě, po dalších kolejničkách, popojíždějí tzv. distribuční roboti. Ti se starají o to, aby na květy rostlin včas správně zamířil užitečný hmyz. Ten se stará jednak o opylování, a také o likvidaci škůdců. Například mšic.
)
Ještě vás ta modernizace zemědělské produkce neděsí? Když jsou jahody dostatečně zralé na sklizeň, provede celou sběračskou práci 16 synchronizovaných robotických ramen, která velmi jemně sbírají každý plod z rostliny. Bez omačkání. Další technologie zajišťují kontrolu vnitřního klimatu, zálivky, kvality substrátu. A celé tohle zařízení, jak už tu padlo, je schopné v podstatě bez lidského přispění – alespoň v tradičním slova smyslu – produkovat těch 200 000 šťavnatých a sladkých jahod.
Podle Jamese Dysona to možná vypadá zvláštně, ale přijde mu to přirozené. „Pěstování jahod není vlastně nic jiného než výroba věcí,“ říká. „Jsem výrobce, takže si myslím, že jsem k zemědělství v jistém smyslu přistupoval z tohoto hlediska. Jak ho můžeme zefektivnit? Jakou technologii můžeme zavést, která zlepší kvalitu, chuť potravin, lépe využije půdu, abychom mohli dále investovat a změnit zemědělství?“ A tohle dílo je jeho odpověď.
)
Budoucnost, ze které jde strach
Kromě toho, že skleník Dyson umísťuje více rostlin na menší prostor, využívá i několik dalších triků, aby bylo jeho zemědělské úsilí efektivnější. Zařízení je poháněno místním anaerobním digestorem, který využívá plyny z obilí k otáčení turbín. Přebytečné teplo z tohoto procesu se také používá k udržování teploty ve skleníku. Vedlejší produkt z digestoru, který se nazývá „digestát“, se vrací se zpět na pole jako organické hnojivo. Dešťová voda je jímána, a používá se k hydrataci, zavlažování rostlin.
Jako všechno, co je tu k vidění, je to prý naprosto logické. Když už máte 760 metrů dlouhou střechu, nedávalo by prý smysl jí nevyužít k zachycování dešťové vody. Celý pěstební systém je také energeticky úsporný, a byť to tak nevypadá, v maximální možné míře se spoléhá na přirozené světlo. Umělé světlo je jen doplňkový zdroj. Je to efektivní, dokonalé a zvládne to – v chladné, deštivé, podmračné Anglii – vypěstovat 1250 tun jahod ročně. Neuvěřitelné.
)
Z mnoha hledisek je to, co je v Dyson Farming k vidění, geniálním příkladem invence, zlepšováků a objevitelských postřehů. Je to inovované a technologicky vylepšené zemědělství. A dost možná právě takhle bude vypadat budoucnost zahradničení, zemědělství. Ale současně člověka z těch protáčejících se kol vertikální farmy jímá neklid. Jestli takhle vypadá budoucnost, možná ji ani chtít nebudeme.
Zdroj: Newatlas.com, DysonFarming.com, Wikipedia.org, YouTube.com
Nevšední ovoce, které můžete pěstovat ve své zahradě
Zahradní „ovocnaření“, to vůbec nemusí být jenom obligátní, všem dobře známé druhy. Jablka, hrušky, jahody, maliny, meruňky, rybíz, angrešt, broskve, vlašské ořechy a jiné. Divili byste se, jak báječně chutnají a jakou parádu v zahradě nadělají i jiné druhy především ovocných dřevin. Poznáte je, tedy hlavně jejich plody?
