Stromky stojící v alejích jako vojáci v řadě, lavičky v pravidelných rozestupech a trávník po anglicku sestříhaný, na který si ani sednout nesmíte. Tak přesně takhle polský park nevypadá. Je originální a inspirativní.
Na jih Polska, kousek od Katowic, to zase tak daleko nemáme. Slezský region je nám o to bližší, že s ním sdílíme kus společné historie, a ještě v letech nedávných se tu lidé a průmysl ubírali podobným směrem, jako u nás. Uhlí se tu těžilo stejně jako v Karviné, čemuž odpovídala situace v místě. Rychlená výstavba ubytování pro rodiny horníků na předměstích jinak vcelku hezkého města, socialistické krabice kulturáků a sportovišť, výhled na haldy a živé přírody pomálu.
)
Jaworzno se ale rozhodlo tuhle minulost pověsit na hřebík. A tam, kde ještě donedávna stála důlní výsypka, nechali zbudovat neobyčejný park. Vodní.
)
Pro děti i dospělé, k procházkám i radovánkám, k osvěžení v letním parnu. Jak můžete posoudit sami, vážně se jim to povedlo. Projekt totiž dokázal vodní prvek navázat na novou výsadbu zeleně, celý komplex hřišť a míst k zábavě napojit na park s vycházkovými trasami, a tento unikátně řešený komplet pak napojit na síť města. Připojování nového ke starému je vždycky trochu potíž, ale tady si architekti poradili výtečně. Dokázali totiž zužitkovat terénních nerovností, výsypek i hald, které použili k rozčlenění jinak plochého reliéfu.
)
Místo pro každého, osvěžení pro všechny
Pozornost k sobě pochopitelně nejvíc strhuje vodní plocha ústředního brouzdaliště. Její nepravidelné břehy se brání geometrii, svými živě organickými tvary se neomezuje jen vodní hřiště, ale prorůstá sítí úzkých koridorů celou zónou. Po kotníky ve vodě, jako při potokem, tak klidně můžete projít celým parkem. Vyvýšené okrajové terasy motiv vodního živlu dále rozvíjejí. Jsou tu tůňky zarostlé rákosím, lakušníky i lekníny. Místa, odkud mohou spokojeně do světa kvákat žáby. A součástí konceptu je i samočistící režim kořenové čističky.
Terén se zvrásněnou topografií, malými kopečky osázenými luční trávou i dřevinami, lemuje bludiště chodníčků. Není problém sem vyrazit s kočárkem. A místa k posezení tu bude vždycky dost. Nejsou tu totiž klasické parkové lavičky, ale spíše celistvé sedací plochy, vsazené do vyvýšených okrajů cest. Celistvý plán sestává z několika malých „náměstíček“, kolem kterých mohou pobíhat děti do sytosti. Zároveň tu můžete posedět v relativním klidu od ruchu kolem. A bez pocákání.
)
)
Bezpečnost na prvním místě, pohoda na druhém
Brouzdaliště je sice výhradním územím dětí, ale ani dospěláci nepřijdou zkrátka. Jsou tu instalovány rozprašovače, fontánky, sprchy a pítka. A také spousta hraček, atrakcí, průlezek, závěsných sítí a barevných skulptur. Prostor je koncipován s maximálním důrazem na uživatelskou bezpečnost (hlavně těch nejmenších) uživatelů. Nejsou tu klouzavé povrchy, ostré hrany a hroty, a když na to přijde, padá se tu do měkkého. Vše je přitom zasazené do okolní rozrůstající se zeleně.
)
)
Dřeviny poskytují zástin v zónách s posezením, ale části s vodou dál zůstávají sluncem příjemně prozářené. Nápad ponechat část vzrostlých stromů netknutých výstavbou se tedy zúročil, a dodal místu potřebný charakter neinstantního prostoru. Zeleň je dílem okrasná parková (trsy travin), ale je tu i několik teras s lokálními druhy. V zázemí, kryty za terénní vlnou, se nachází mírně suterénní toalety. Při vstupu do zóny se nachází stojany na kola, takže je vodní park otevřen skutečně všem. Ve dne i v noci, kdy se park prosvětluje neinvazivním podsvícením.
)
)
Výsledek je nebývale harmonický, konzistentní, s jasnou orientací i členěním. A podle všeho město hodlá v nastaveném kurzu „polidštění“ hornických předměstí a jejich industriální zátěže pokračovat, takže tohle velmi sympatické dílo na 6900 metrech čtverečních ve svém vývoji ještě nekončí.
Materiály: RS+ Robert Skitek
Foto-kredit: Tomasz Zakrzewski
)
)
)
)
