Po zhlédnutí domu z vesničky Muros ve stavu před rekonstrukcí by měl nejspíš člověk chuť zamířit kudykoliv, ale hlavně rychle pryč. Po zhodnocení současného stavu se mu zase nebude chtít odtud. Tak velká změna to je.
Nemovitost za hubičku – a v troskách
Zatímco Česko zažívá migraci z vesnic do měst, ve Španělsku je trend opačný. Domy roztroušené po vesnicích jsou nemovitosti za hubičku a bez hypoték a nějaké to pohodlí člověk chvilku oželí. Dům z vesničky Muros poblíž Miraflores by ale za dobrou koupi neoznačil ani hodně sebevědomý optimista. Stavení s celkovou plochou 219 metrů čtverečních včetně přilehlých hospodářských budov mělo charakter naprosté ruiny ve značném stupni rozkladu.
)
)
)
)
Tento stav byl typický pro celou horní část vesnice, která jen v obrysech nezhroucených staveb vypovídala o slavné minulosti zemědělského sídla. Zatímco dole u moře funguje Muros jako letovisko, v kopcích se někdejší obec stala minulostí: zarostlé sady, terasovitá pole v dvoumetrovém plevelu, rozvaliny sýpek a sušáren. Říct, že tato torza odrážejí ryzí galicijskou architekturu venkova, by chtělo víc než fantazii. Přesto se mladý klient studia Fuertespenedo arquitectos rozhodl, že tohle bude to pravé. Odvaha nechyběla jemu ani architektům.
Rekonstrukce, renovace a přístavba
Projekt rozsáhlé rekonstrukce odráží místní stavební tradice i novodobé trendy – ideu, že hlavními místnostmi galicijské domácnosti byla kuchyně a stáj. V přestavěné stáji už sice nepodupávají koně, stala se ale obytnou místností a myšlenkové napojení zůstalo. Původnost odráží i kuchyně, kde nechybějí kamna, trouba a spousta mědi jako za starých časů – jen doplněné o linku a dřez, za které by se nemusela stydět žádná moderní domácnost.
)
)
Novinkou je „třetí objem“, dodaná boční přístavba. Překrývá někdejší společenskou a hospodářskou část a dává vyniknout pokojům, z nichž se nabízí famózní rozhled do okolí. Dům je usazen do příkrého svahu a toto vyvýšení ho doslova pozvedá na novou úroveň. Pravidelná geometrie přístavby se sedlovou střechou nerozbíjí původní měřítka, jen rozvádí naznačený profil.
)
)
Na to, jak je nová, nepůsobí přístavba kontrastně. Hladší fasádou doplňuje kamenné zdivo původního objektu a odstínem šedi betonu s ním koresponduje. Širokými okny se upíná k zálivu a přitom drží jádra domu, s nímž tvoří jednotu. Starou i novou část překrývá společná zinková střecha, exteriéry a vnější zídky zůstávají v nasucho skládaném kameni.
)
)
Rehabilitace domu ze španělské vesnice
Interiér, dříve stísněný, tmavý a skromný, prošel razantními úpravami. „Je to jako cesta spojitým prostorem, kde můžete putovat nejrůznějšími patry a pokoji a užívat si jedinečný charakter jednotlivých místností,“ popisuje Óscar Fuertes Dopico, jeden ze dvou autorů projektu. Architekti si pohráli s měřítky, vizuálním napojením a hrou světla, takže v rámci objektu a jeho rozšíření vytvořili velmi variabilní prostředí ladící s nepokojnou povahou klienta. Interiér prohřívají dřevěné prvky, obklady a nábytek z galicijské borovice a důmyslné světlovody a světlíky ve stěnách.
)
Rekonstruovaný – architekti dávají přednost slovu rehabilitovaný – dům se z hospodářského stavení v pokročilém rozkladu stal lákavým obydlím v současném duchu. Realizace trvala dva roky a přišla na 260 000 eur. S novým obyvatelem se do horní části vesnice vrátil život a dá se čekat, že další lidé budou následovat. Možná nás tahle španělská vesnice brzy překvapí znovu.
Materiály: Fuertespenedo arquitectos
Foto: Héctor Santos-Díez
)
)
