Drátěný. Dřevěný. Kovaný. Živý. WPC. Kamenný… Zkrátka plot. Přívlastků k němu vymyslíme hodně. Jaký plot vybrat a na co si dát pozor? Připravili jsme přehled trendů i praktických informací, které vás ve světě plotů a oplocení zorientují.
Přiznejme si to: pro většinu z nás je pohled na pampelišku v anglickém trávníku osobní urážkou. Bereme do rukou motyky či různé vytrhávače plevele, ladíme strunové sekačky a někteří tasí i těžkou chemii. Jenže co když ti zelení vetřelci nejsou divocí nájezdníci, ale spíše bezplatní zahradní konzultanti a přírodní záchranáři?
Vyvýšené záhonky se staly jedním z největších trendů posledních let a na českých zahradách jich rychle přibývá. Přestože na první pohled vypadají jednoduše, jejich správné založení má svá pravidla. Klíčovou otázkou přitom není jen to, jak vysoký záhon zvolit, ale hlavně čím ho správně vyplnit, aby fungoval jak pro zahrádkáře, tak pro samotné rostliny.
Někdo to zkouší přes nepozornost a laxnost sousedů, jiný nátlakem, vyhrožováním, vydíráním a uplácením, další přes moštárnu a někdo využije dříve vydané stavební povolení, aby místo rekonstrukce provedl demolici a postavil něco jiného. Mantinely máme nastavené různě, jsme lidé proměnliví, nekopírovatelní, originální, s různými přístupy k řešení problémů. Stavět se však vůbec nemusí na černo a s rizikem finančních sankcí, případně úřady přikázané demolice. Stačí dodržet legální mantinely stavebního zákona. Co si smíme na svém pozemku postavit bez potřebných razítek v roce 2026?
Plot má u nás okolo svého pozemku většina lidí, ale co si postavit takové oplocení, které odolá i povodním? Šedesátiletý Nick Lupton z anglického Worcesteru se po řadě povodní pořádně naštval a rozhodl se jednat. Majitel domu ze 17. století se na povodně důkladně připravil a dům oplotil protipovodňovou zábranou. Když pak po další povodni oblétly planetu snímky z dronu, které ukázaly Nickovo úspěšné počínání, senzace byla na světě. Odolný ostrov uprostřed bahnivého živlu.
Příprava záhonů po sklizni nebo na jarní osev patří k fyzicky nejnáročnějším částem zahradničení. Hodiny strávené s rýčem v ruce znamenají bolest zad a rozlámané tělo. Moderní technika ale nabízí elegantní řešení. Akumulátorové kultivátory, označované také jako aku motyčky nebo minirotavátory, zažívají obrovský boom. Zkypří půdu, zapracují kompost a jiná hnojiva, zlikvidují plevel bez námahy, bez benzínového zápachu a bez otravných kabelů.
Zlatavé paprsky babího léta, ranní mlha a v ní třpytivé pavučiny zachycující první kapky rosy. Přelom léta a podzimu přináší na zahradu neopakovatelnou atmosféru. S koncem sezóny však mnoho zahradníků podlehne pokušení dát vše do „pořádku“ – vytáhnout nůžky, ostříhat trvalky až u země a pohrabat každý spadlý list. Chyba lávky!
Letošní léto bylo suchem i teplotami extrémní. Na otázku, zda se bude něco takového opakovat i napřesrok, zatím nikdo jistou odpověď nemá. Ovšem šance, že příští prázdniny budou podobně vyprahlé, je značná. Dá se na to vůbec nějak připravit? Určitý recept na sucho slibuje takzvaná spárová zahrada. Péči jí věnujete hlavně při pracném zakládání, ale pak už se o sebe umí postarat sama.
Současně s domem je vhodné navrhnout také plot, který výrazně ovlivňuje celkový dojem z ulice i ze zahrady. Jeho výběr i plánování vám usnadní moderní nástroje jako aplikace BEST VISIO či kalkulátor výplňového betonu.
Architekti často věnují obrovské úsilí tomu, aby novostavba dokonale zapadla do svého okolí. Estetický dojem však může snadno narušit dodatečná stavba bazénu s klasickým polykarbonátovým krytem. Tradiční „skleníkové“ zastřešení totiž často působí v zahradě rušivě a narušuje celkový architektonický koncept. Existuje však elegantní alternativa: schovat vodní plochu pod pochozí posuvnou terasu, která bazén v době, kdy není používán, zcela znepřístupní a opticky zakryje. Bonusem navíc je i bezpečnost.
Představte si nehostinný, skalnatý ostrůvek v Severní Itálii, na kterém žije jen hrstka rybářů. Píše se rok 1632 a vlivný šlechtic Carlo III. Borromeo se rozhodne pro téměř šílený projekt: vybudovat na tomto kusu kamene monumentální palác a visuté zahrady, které vytřou zrak celé evropské smetánce. Výsledek? Isola Bella (Krásný ostrov) – barokní div světa, který okouzlil Napoleona, Wellingtona i Dickense a dodnes vyráží dech cestovatelům z celého světa. Pokud hledáte cíl pro nezapomenutelný výlet, právě jste ho našli.
Dopady klimatické změny pociťuje 73 % tuzemských měst a jejich povědomí o problému roste. Jsou ochotná investovat do efektivního hospodaření s vodou, brzdí je ale nedostatek financí, komplikované majetkoprávní vztahy a složitost dotačních programů. Většině z nich navíc chybí systematické plánování. Vyplývá to z průzkumu společnosti Wavin Czechia, která na jaře 2026 oslovila 300 českých samospráv.
Většina zahrad je navržena tak, aby dělala radost během dne. Jenže pro lidi, kteří se vracejí domů z práce až k večeru, zůstává krása denních květů skryta ve tmě. Právě pro ně je ideální koncept Moon Garden (měsíční nebo noční zahrady). Jde o promyšlený prostor osázený rostlinami, které ožívají až se západem slunce – odrážejí měsíční svit, světélkují a do okolí vypouštějí omamné vůně. Vytvořit funkční noční zahradu však vyžaduje víc než jen nakoupit bílé květiny. Musíte zapojit biologii rostlin, fyziku světla i hru s lidskými smysly.
Teplý letní podvečer, v ruce vychlazený drink, oblíbená kniha a před vámi hodiny klídku na zahrádce. S nadšením se usadíte na své nové zahradní lehátko, jenže místo vytouženého lenošení vás po dvaceti minutách tlačí záda, nepříjemně vám svítí sluníčko do očí, navíc se na terase nedá hnout. Jak vybrat lehátko, se kterým se vám to nestane?
Během letošní letní dovolené v Polsku jsem v kempu Sopot 34 narazil na věc, kterou jsem do té doby v životě neviděl. Uprostřed parného dne stála mezi chatkami neobvyklá válcová konstrukce hustě vypletená větvemi, po kterých neustále stékala voda. Když jsem k ní přistoupil, horký letní vzduch se jako kouzlem proměnil v chladivý a vlhký vánek. Kapičky vody dopadaly na celé mé tělo a osvěžovaly mne. Tento fascinující a přitom konstrukčně velice jednoduchý objev mě přiměl zjistit více o systému, který bez špetky moderní elektroniky a s pasivním procesem chlazení dokáže v horku ochladit své okolí až neuvěřitelně účinně. Jak toto zařízení vzniklo?
Městečko Tivoli leží jen asi třicet kilometrů od rušného Říma, ale jakmile překročíte práh vily d'Este, ocitnete se v úplně jiném světě. Světě, kde hlavním architektem není jen člověk, ale především voda. Zahrady vily d'Este, zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO, představují absolutní vrchol renesanční zahradní architektury a dodnes nepřestávají udivovat svou technickou i vizuální genialitou.
Představte si místo, kde se zastavil čas. Místo, kde vůně květů vypráví staré příběhy a každé stinné zákoutí vypadá, jako by v něm přebývaly víly. Vytvořit na vlastní zahradě romanticko-magickou atmosféru nevyžaduje kouzelnou hůlku – stačí správně zkombinovat klíčové druhy rostlin a vytvořit z nich harmonické společenstvo. Ano, na každého působí různé kombinace rostlin jinak, ale v tom tkví kouzlo neopakovatelnosti. Každá rostlina je vlastně originál, stejně jako každá zahrada. Objevte čtyři koncepty, které promění jakoukoliv zahradu v pohádkový svět.
Zahradní architektura prožívá zvláštní období. Dlouhá léta platilo nepsané pravidlo, že správná zahrada musí hrát všemi barvami duhy. Čím víc zářivě růžových petúnií, žlutých aksamitníků a červených pelargonií se na záhon vešlo, tím větší úspěch to mělo u sousedů. Výsledkem byl často vizuální ekvivalent cirkusového šapitó, ze kterého po pěti minutách bolely oči. Jenže s nástupem minimalismu, pohledového betonu, antracitových rámů a surového cortenu přišel šok. Barevný cirkus najednou vedle čistých linií současné architektury působil jako pěst na oko. A tehdy designéři objevili největší tabu botanického světa: totiž černou barvu.
Japonskou zahradu si zpravidla představujeme jako hluboce meditativní prostor. A přijde nám, že na takovém místě by jakýkoliv zvuk působil až nepatřičně, buřičsky. Jenže to je omyl. Japonská zahradní architektura pracuje se zvukem, a to docela záměrně. Bez něj by nebyla kompletní.
Pro běžného zahradníka končí sezóna jahod ve chvíli, kdy zbaští poslední sladký plod. Pro zahradního stratéga je však srpen nejdůležitějším měsícem celého jahodového cyklu. Právě teď, v pozdním létě, se totiž hraje o to, kolik misek naplníte příští rok. Jak je to možné?
Tradiční zahradní design se dlouho soustředil na barvy a velikost květů jako na hlavní parametry. Styl, který proslavil Piet Oudolf, však barvu staví až na druhé místo. Nejdůležitější je životní cyklus, tvar, textura a vytrvalost. V srpnu, kdy vrcholí horké léto, tento přístup exceluje: záhony nepůsobí zvadle, ale naopak monumentálně a dynamicky. A to díky těm nejvytrvalejším trvalkám.
Léto dokáže změnit tvář během několika desítek minut, v horách je to ještě rychlejší. To, co začíná jako líné, horké odpoledne na lehátku, může skončit dramatickým zážitkem, kdy se zahrada promění v arénu přírodních živlů nebo nečekaných krizových situací. Když se nebe zatáhne olověnou šedí, vzduchem proletí první jiskra od grilu nebo ze střechy kůlny zazní zlověstné bzučení, končí veškerá bezstarostnost. V takových chvílích rozhoduje chladná hlava a blesková, správně mířená reakce. Jak zabránit katastrofám?
Představte si zahradu ne jako statický obraz zamrzlý v čase, ale jako živého člena domácnosti. Zahradu, která nemá definitivní, neměnnou podobu, ale dýchá, mění se a vyvíjí přesně podle toho, jak se mění životní rytmus lidské smečky za jejími okny. Zahradu, která nenosí masku dokonalé a nedotknutelné výstavní síně, ale raději funguje jako živé rodinné album.
Všechno nejdůležitější z oblasti stavby a bydlení v jednom emailu. Chcete odebírat pravidelné měsíční infomaily?
