Zahrada bez trávníku je pro mnohé z nás, vlastně zřejmě většinu, něčím nepředstavitelným. Extrémní změnou, pošetilostí, nesmyslem a dokonce i drzostí. Pro někoho však může jít o originalitu, spontánní rozhodnutí, nebo dokonce velmi promyšlený koncept. A impuls? Ten v sobě máme ukrytý všichni, je jím nekonečná péče o trávníky. Jak dopadla konkrétně zahrada v rakouském Burgenlandu?
Většina domácností celého světa dělí své místnosti velmi podobným způsobem. Zpravidla všude najdeme kuchyně, ložnice nebo sdílené společenské prostory, jako obývací pokoje. Japonsko se ale může pyšnit jedním unikátem, který by se u nás asi neprosadil. Říká se mu genkan. Jak funguje?
Celosvětově rostoucí teploty a sucha mění nejen význam parků a jiných zelených ploch ve světových metropolích, ale i jejich skladbu a podobu. Zeleň ve městech se prostě mění a zcela novým trendem je výsadba, výsev a pěstování rostlin, které byly dříve považovány za plevele. Posviťme si na Evropu a Ameriku.
Ve Švédsku se tomu říká sommarhus. Letní dům. Jde o místo zpravidla usazené někde stranou od lidí, v přírodě. Kde rodina tráví, dokud to příjemné počasí dovolí, radostné chvíle pospolu. Řeklo by se, že je to jen jiná chalupa nebo chata. Ale ve Švédsku je to svébytný životní styl. Který tento projekt napodobuje.
Útulnost je jedna z vlastností, kterou by měl mít každý byt či dům. Většina z nás chce přijít po náročném pracovním dni domů, zavřít dveře za rušným vnějším světem a užívat si klidu a pohody ve svém útulném, příjemném domově. Stejnou představu měla i Jessica, majitelka malého bytu v rušném srdci newyorské Upper East Side, který se díky ní stal majákem útulného minimalismu.
Původní historický objekt se stodolou měl tvar písmene L a uzavíral se klimatickým podmínkám místa. Na silně větrné parcele musel být chráněn především od západu. To si dům zachoval i po přestavbě. Vznikl však rekreační objekt, který velkoryse využívá bezrámové skleněné plochy, jimiž proudí do interiéru spousta světla, ale také poskytují nádherné výhledy do okolí. V interiéru se díky tomu v čase mění obrazy.
Také často potřebujete oddělit prostory v interiéru, ale chcete mít stále dost světla a hlavně nechcete stavět příčky ze sádrokartonu? Optimálním řešením jsou prosklené industriální příčky.
Mezi atraktivní barvy časného kvetoucího jara patří žlutá, oranžová, červená, růžová a bílá. A vlastně i zimy, protože některé dřeviny vykvétají už od prosince, jiné od ledna. Samozřejmě záleží i na počasí. Časné jarní a zimní kvetení je poslední roky dokonce zrychlováno mírnými zimami. Jaké dřeviny patří k nejotužilejším pionýrům kvetení?
Co s rodinným domem, když už děti dospějí a vyletí z hnízda do světa? Usedlá domácnost, která byla po dlouhá léta „tak akorát“, je rázem až příliš rozměrná. Majitelé jedné takové nemovitosti si ale věděli rady. Rozdělili dům a vyčlenili z něj další samostatnou domácnost. Sdílí s ní část společných prostor, pronajímají ji.
Jihočeská obec Borová Lada ležící v srdci Šumavy se rozrostla o nový rodinný dům, který sice pracuje s motivy tradiční šumavské architektury, působí však velmi soudobě, moderně.
Při rozsáhlé rekonstrukci vlastní domácnosti se snažíte neopomenout žádný podstatný detail. Dá se ale odtušit, že na tajné dveře vedoucí do koupelny jste určitě zapomněli. Tenhle dům je má, a k tomu spoustu dalších mile hravých nedopatření.
Původní typizovaná chata ze 70. let 20. století už majitelům nevyhovovala, proto oslovili česko-francouzskou architektku Gabrielovou Královou, aby navrhla chatu novou. A hlavně ze dřeva. Takovou, která odkáže na lokální stavební principy a do prostředí lesa dokonale zapadne. Přesto se chata liší od okolních, prostě je nová. Vlastně můžeme říci: šumavská chata na francouzský způsob. Navržena totiž byla ve Francii, ve studiu Les Archinautes.
Interiéry půdních bytů mají svá specifika. Prostory pod střechou často vyžadují důmyslné řešení osvětlení a přístupu přirozeného světla, stejně jako důkladně promyšlený půdorys, který využívá hluchých míst pod zkosenou střechou. Majitelé podkrovního bytu ve slovinském hlavním městě měli štěstí na architekty, kteří dokázali oboje zvládnout na jedničku. Výsledkem je zajímavý a pohodlný interiér s vysokou mírou inovace a kreativity.
Světlý monotónní interiér je oblíbený především u starších generací, mladí lidé ho pro své často první samostatné bydlení tolik nevyhledávají. Mladý pár z našeho článku je ale výjimkou. Co ho vedlo k tomu si zařídit svůj první společný domov téměř celý bílou barvou?
Největší zdroje nepořádku v každé domácnosti? Když si odmyslíte hrající si děti a zvířecí mazlíčky, tím nejpravděpodobnějším epicentrem neladu bude pravděpodobně kuchyně. Ta místnost působí trochu neuspořádaně vlastně pořád, i když se v ní zrovna nevaří. Jak se dá tento chronický problém kuchyní vyřešit?
Dům ZPK je hodně zvláštní případ. To ostatně připouštěli i architekti ze studia GoGo1122, kteří byli pověření jeho rekonstrukcí. Spíše tedy adaptivní proměnou, protože dům už pamatoval od svého vzniku pětasedmdesát let. A tím to vlastně celé začalo.
Nová chalupa, která vyrostla na Šumavě, vychází z pera architektky Markéty Cajthamlové a jejího ateliéru. Spoluautorkou šumavského díla je Petra Pelešková. Markétin ateliér je známý návrhy na první pohled obyčejných domů s prvky, které je ozvláštňují. A právě to se stalo i nové chalupě na Šumavě, která do místního prostředí dokonale tradičně zapadá, ale již svým vnějším vzhledem ukazuje neotřelé nápady a řešení. Hlavně více světla a současnosti. Ženy vždy určují modernější směřování společnosti.
Řekněme, že patříte k těm šťastným, kteří disponují rozsáhlým zastavitelným pozemkem někde uprostřed liduprázdné divočiny. A vy byste to své štěstí rádi korunovali tím, že si tam chcete postavit chatu. Nebo rovnou dům. Nic okázalého, ale jinak docela přiměřeného, moderně zatepleného. Jak dlouho to asi může od plánu k realizaci trvat?
Má význam zachovávat za cenu nemalých výdajů obydlí, které by si zasloužilo zařazení do skanzenu? Anebo je příhodnější modernizace, zachování hodnotných rysů a ponechání domu k obývání?
Poustevna (neboli také eremitáž) je obydlím poustevníka, součástí poustevny přitom někdy bývala i kaple. Poustevny kdysi stávaly na odlehlých místech, v době, kdy poustevnictví bylo naprosto běžnou záležitostí. V té době se některé poustevny dokonce stávaly významnými poutními místy, která se později rozrostla o klášter, kostel a jinou podobnou stavbu. Původně si poustevníci stavěli tato jednoduchá obydlí sami, především v baroku pak poustevny byly cíleně budovány panstvem, šlo o romantickou módu. Poustevna, o které je ale tento článek, vznikla nyní. Proč? Inu, kvůli poustevnictví.