Právě v pátek 20. února 2026 vztyčili v Barceloně nejvyšší bod slavné stavby chrámu Sagrada Família (Svatá rodina). Dělníci instalovali horní část kříže na věži Ježíše Krista a ta se od tohoto okamžiku tyčí do výšky 172,5 metrů. Po 144 letech se tak stavba posunula do svého finále, ovšem její úplné dokončení se neočekává dříve než za deset let. Nový bílý kříž je vysoký 17 metrů a věž bude oficiálně otevřena 10. června, na datum 100. výročí úmrtí architekta Antoni Gaudího.
Slavná i kontroverzní stavba „Božího“ chrámu
Sagrada Familia je stavbou nejen slavnou a dlouho očekávanou, ale také kontroverzní. Chrám Sagrada Família (celý katalánský název zní Basílica i Temple Expiatori de la Sagrada Família, španělský Templo Expiatorio de la Sagrada Familia a český překlad Chrám smíření, zasvěcený Svaté rodině) je jedinečný a zajímavý v mnoha směrech. Z určitého pohledu jde však o stavbu doslova megalomanskou a drahou, ale také stavbu s hlubokým odkazem. A navíc stavbu, která nepatří a zřejmě ani nikdy nebude patřit církvi. Ta totiž nebyla jejím objednavatelem, pouze na začátku, ale stavět se mělo něco úplně jiného. Shánění finančních prostředků a sponzorů na výstavbu chrámu však bylo obtížné a výstavba se „vleče“ již od roku 1882. Co dodat. Ovšem sám Antoni Gaudí, který tento klenot navrhl, prý prohlásil, že „jeho klient nespěchá…“ myslel tím samozřejmě Boha.
Chrám Sagrada Família najdete v Barceloně, hlavním městě vzpurného Katalánska, jinak též na východním pobřeží Španělska, tedy pobřeží Středozemního moře, celkem nedaleko od francouzských hranic. Jednoznačně jde o nejvýznamnější stavbu slavného katalánského architekta Antoni Gaudího. Prý ho inspirovala snaha „podnítit návrat k učení římskokatolické církve“.
)
Vysvěceno, zpečetěno, i přes půtku s LGBT
Chrám byl vysvěcen již 7. listopadu 2010 papežem Benediktem XVI., byť ještě nebyl a není zcela dostavěn. Papež přitom stavbě propůjčil titul basilica minor. V následující mši papež obhajoval tradiční rodinné hodnoty, jejichž symbolem se kostel stal, přitom se nevyhnul nepřímé kritice interrupcí a sňatků homosexuálů, což vyvolalo protesty. V katalánské metropoli na papeže čekaly cca dvě stovky homosexuálů a lesbiček, kteří se před projíždějící papežskou kolonou ostentativně líbali. Ať už se ale stalo cokoli, po 128 letech se v chrámu začaly smět konat mše.
Nejslavnější chrám světa navrhl „novic“
Docela šokující je také skutečnost, že Antoni Gaudí realizoval před návrhem tohoto chrámu pouze drobné architektonické zakázky. Jeden z nejambicióznějších projektů světa tedy zahájil hned na začátku své kariéry. Zadavateli stavby se stali v roce 1882 barcelonští členové katolického řádu Sv. Josefa, kteří ovšem chtěli pouze skromný farní kostel na předměstí. Gaudí převzal projekt chrámu ve velmi raném stádiu (v roce 1883), věnoval mu mnoho energie a ke konci svého života na této stavbě i bydlel. Celoživotní megalomanie jako „vystřižená ze žurnálu“. V roce 1926 tragicky zahynul pod tramvají a po jeho smrti se ukázalo, že pokračovat ve stavbě v jeho duchu je nemožné. Už jenom proto, že všechny původní Gaudího plány ke stavbě chrámu byly za občanské války zničeny anarchisty (dost se jich nakonec zase našlo). Výstavba byla navíc v té době obtížná i z technologického hlediska.
)
)
)
)
Pokračovalo se až po 2. světové válce
Ve výstavbě chrámu se pak pokračovalo až po 2. světové válce (1952) a o dokončení tohoto kostela se vedlo mnoho diskusí, vlastně i sporů a hádek. Někteří dokonce tvrdili, že dokončení stavby by bylo, jako kdybychom Venuši Mélské přidělali ruce, jiní s dostavbou vřele souhlasili. V roce 1978 byla dostavěna fasáda představující Kristovo utrpení (autorem sochařské výzdoby je sochař Josep Subirachs, jehož hranaté postavy zcela nekorespondují s duchem Gaudího díla). V roce 2010 pak bylo dokončeno zastřešení a chrám mohl být vysvěcen.
)
Letos měl být chrám dokončen, vztyčil se alespoň kříž
Právě letos měl být chrám dokončen, to se však nestane. Sen dokončení na 100. výročí úmrtí Gaudího byl opravdu jenom snem. Proto se stavitelé zaměřili na kříž na věži Ježíše Krista, kterým se stavba alespoň maximálně přiblíží nebesům.
Architekti, kteří se po smrti Gaudího na výstavbě katedrály podíleli, se snažili dodržovat jeho původní plány. Ne vždy to ale bylo možné. Gaudího práce vykazuje vlivy maurské architektury, autor se zajímal o Art nouveau, ovšem jeho vlastní přístup k architektuře byl velice individuální a nekonvenční. Mnoho inspirace nacházel v přírodě, místo přesných projektů kreslil neostré skicy a realizoval modely s pomocí řetízků a zrcadel. Často navštěvoval staveniště a pozoroval veškeré detaily, aby je případně ještě mohl pozměnit.
)
)
Poslední velká svatyně křesťanství
Gaudí vlastně zamýšlel vybudovat tento chrám jako „poslední velkou svatyni křesťanství“. Katedrála je proto bohatá na křesťanské symboly. 18 věží, které představují 12 apoštolů, 4 evangelisty, Pannu Marii a nejvyšší věž Ježíše Krista. Věže, které reprezentují evangelisty, jsou postupně doplňovány sochami s tradičními symboly světců (býk, anděl, orel, lev a další). A právě centrální věž Ježíše Krista již nyní nese obrovský kříž. Zajímavý je také Gaudího nápad tří monumentálních fasád: Narození, Umučení a Zmrtvýchvstání Ježíše.
)
)
Urbanistický problém
Sagrada Família ale také přinesla v samém centru Barcelony obrovský urbanistický problém. Možná by se dalo říci, že již v době, kdy Gaudího smetla tramvaj, měli barcelonští hodit ručník do ringu a stavbu zastavit. Místo toho se na etapy (postupně, s financováním pomocí darů) pustili do dokončování díla. A kdy to všechno má být opravdu hotové? Termínů již bylo tolik, že nemá smysl o dalším vůbec mluvit. Stále jde o staveniště, byť se zde již smějí od roku 2010 konat mše.
Kde je ale nakonec největší problém? Když už je stavba samotného chrámu ve finále, stavitelé se nadále neodchylují od plánů Gaudího. Ten však namaloval k obrovské katedrále také neméně majestátní terasy a schodiště. Není na tom nic divného, protože v době tvorby svých črt a plánů bylo okolo místa stavby pusto. Jenomže během 144 let trvající výstavby vyrostla kolem celá rušná městská čtvrť. A co teď s ní?
)
)
Asi se bude bourat a vystěhovávat lidé
Pokud by měly být Gaudího plány dodrženy do posledního detailu, bude třeba tuto čtvrť v podstatě zbourat a lidi odsud přestěhovat jinam. Přesněji řečeno bude nezbytné zbořit nejméně tři bloky domů, které obývá zhruba tisícovka rodin (cca 3000 lidí). A to je už docela velký exodus. Samozřejmě z toho lidé v Calle Mallorca radost nemají. Rozhodování je složité.
Pokud by domy zbourány nebyly, může někdo namítnout, že se budova měla dostavět jinak už dávno. A že by to bylo mnohem levnější a netrvalo by to 150 let. Navíc nadace, která za dokončením katedrály stojí, chce mít vše postavené v plném rozsahu. A peníze na to jsou. Již nyní jenom vstupné zaručuje ročně 53,9 milionů eur a po dokončení stavby se očekává téměř 100 milionů eur za rok.
)
)
Radní se proto snaží místní obyvatele přesvědčit, zkouší různé argumenty, ale ti již mají celé stavby i Gaudího doslova „plné zuby“. V podstatě celý život bydlí u staveniště, do toho jim před jejich domy již nyní ročně směřuje okolo 3,7 milionů turistů a nakonec se mají vystěhovat, protože jejich domy překáží dokončení stavby! V každém případě dnes dělá místním osmnáct pyšných „Božích“ věží jenom starosti. Radost žádnou. A to není příliš křesťanské. Kdy to všechno vlastně skončí?
Zdroj: Guardian, ČTK, Reuters, Euronews, Herritage Tribune, ArtNet, Catalan News, ČESKÉSTAVBY.cz, Wikipedia, idnes.cz
)
)
)
)
