Turany se hodí do trvalkových záhonů i na skalky, záleží především na výšce rostlin

Turany (Erigeron) kvetou opakovaně od půlky června, kvetení přitom můžeme podpořit sestřihnutím odkvétajících výhonů ve druhé polovině července. Vyšší záhonové odrůdy turanů jsou většinou odvozené od druhu Erigeron speciosus a svým habitem a hlavně květenstvím připomínají především podzimní druhy a odrůdy hvězdnic (Aster). Ovšem oproti nim turany nakvétají podstatně dříve, většinou již v druhé půlce června a nebo na začátku července. A právě pro až takto časné květení dokážou mnohé odrůdy remontovat, čili kvést opakovaně a to ještě na konci léta a na začátku podzimu.

Výška záhonových odrůd turanů je od 50 do 90 cm, přičemž se kultivary liší také barvou a uspořádáním květenství (jednoduché nebo poloplné úbory). Vyšší záhonové turany mohou mít květy tmavě fialové, modrofialové, purpurově červené, růžové a nebo bílé.

V zahradách jsou tyto turany nenáročnými trvalkami, které nám dobře porostou v jakékoli propustné a dostatečně vlhké (nevysychavé) půdě. Nejlepší je začlenit záhonové turany do kombinovaných trvalkových záhonů umístěných na plném slunci. Výborně vypadají vedle hvězdnic (Aster), plamenek (Phlox paniculata), stračků (Delphinium), zápleváků (Helenium), krásnooček (Coreopsis), zavinutek (Monarda), kopretin (Leucanthemum) a okrasných šalvějí (Salvia nemorosa). Navíc mají uvedené rostlinné druhy podobné nároky na stanoviště, půdu, zálivku a výživu.

Pozor však, na příliš výživných a vlhkých půdách se mohou trsy turanů rozvalovat hlavně po větších a vydatnějších srážkách. Proto je dobré turany vysazovat vedle druhů, které mají pevnější stonky a poskytnou turanům oporu (hvězdnice, plamenky, zavinutky). Jinak se záhonové kultivary turanů snadno množí dělením trsů, případně zakořeňováním rašících výhonů. Množit přitom můžeme turany na jaře i po odkvětu.

Ze záhonových turanů je drobnějším druhem turan sivý (Erigeron glaucus), který dorůstá výšky pouze 20 až 40 cm a hodí se proto spíše na okraje záhonů. Kvete nejčastěji světle růžovými květy a též je nenáročný na péči.

Jinak jsou známé například kultivary záhonových turanů Adria, Dominator, Gaiety, Marienkiefer, Rosa Triumph, Rotesmeer, Schneewitchen a Strahlenmeer.

Skalkovým turanům nízkého vzrůstu vyhovuje plné slunce, hlinitá zemina s podílem písku a kamenné drti a pouze mírný přídavek humusu. Důležitá je hlavně dobrá propustnost substrátu. Nejlepší je výsadby do spár mezi kameny či do čistě minerálního substrátu v suťovišti. Velmi dobře tyto turany snáší sucho, ovšem nadměrné přeschnutí substrátu jim již nevyhovuje. Dobře se množí výsevem a nebo řízky na jaře a po odkvětu. Výborně se na skalkách nízké turany kombinují se skalničkami s podobnými nároky, třeba s plamenky (Phlox) a dračíky (Penstemon).

Také většina drobnějších turanů pochází ze Severní Ameriky. K nejpůsobivějším z nich patří Erigeron aureus, který má výrazně žluté květy, dorůstá výšky pouhých 8 až 13 cm. Známa je i odrůda Canary Bird s květy krémově žlutými.

Erigeron chrysopsidis tvoří husté trsy a dorůstá výšky 15 cm, další žlutě kvetoucí druh Erigeron linearis tvoří nízké trsy úzkých a šedozelených listů. V květu dorůstá výšky 10 až 15 cm. Erigeron compositus je pak druhem podobného vzrůstu, ale s květy bílými, růžovými a nebo namodralými.

Erigeron pinnatisectus může dorůst výšky až 20 cm, květy má světle fialové a v přírodě roste v jižních oblastech Skalistých Hor a na alpínských loukách mezi kameny. Jeho listy připomínají díky svému členění listy kapradin. To Erigeron pygmaeus je vysoký jen 2 až 6 cm a květy má purpurově fialové až levandulové barvy. Průměr květů je 4 cm. V přírodě roste na horských svazích Kalifornie a Nevady ve vysokých polohách (3300 až 4000 m. n. m.). Dalším opravdu miniaturním druhem je Erigeron scopulinus, který dorůstá výšky 3 až 5 cm a pochází z Arizony a Nového Mexika.